Těžká váha

Rozložení tíhy osudu mezi box, práci a rodinu udělal Hauvrd tak mistrně, že ve výsledný váze mě to odrovnalo daleko víc než spousta filmů okolo, který se považujou za drsný jen proto, že si v nich dva lidi dávaj do držky. Herecký trio Crowe - Zellweger - Giamatti považuju za ještě bizarnější než letošní sestavu fotbalový Sparty, na rozdíl od kopyt z Letný ale hráli tak, že bych si v jejich fanshopu klidně koupil šálu. Jenom nechápu, proč se už i na Dvojce musej filmy pouštět dabovaný a proč už i na Dvojce musím číst, co následuje? Pane Dvořáku, vy snad koukáte na telku kvůli tomu, co v ní následuje? (28.08.2017)

Druhý společný projekt dua Howard – Crowe ještě lépe odpovídá ideálnímu filmu na téma „americká osobní hrdost“. Podle nejpřísnějších akademických měřítek nejnalinkovanější film, v jehož dvouhodinové stopáži nenajdeme zbytečnou scénu, ale zároveň taky ani jednu, která by prokázala opravdové emoce. Ani jeden kousíček (natož tak celek) nepůsobí jinak, než sterilním dojmem filmu, jenž byl vyroben pouze pro potřebu amerického publika toužící opět vidět některého ze svých „historických“ hrdinů v akci. Formálně bezchybné – kamerové filtry, kostýmy, atmosféra – 30. roky (včetně hospodářské krize) jsou vykresleny výborně. Scény zápasů skvěle kontrastují s atmosférou rodinného prostředí Bradockových nejbližších – herecký koncert Russella Crowea, potažmo i Renée Zellweger, si oscarovou nominaci zaslouží. Jenomže celý film je chladný jako psí čumák a i když je podle skutečných osudů, je skvěle zahraný a výborně natočený, nedokázal mě ani jedinou scénou (ve dvouhodinové stopáži) oslovit. (04.12.2005)

Co říci k jistotám Howard, Crowe, Zellweger. Z toho snad ani špatný film udělat nešel. Vedle Rockyho další vydařený příběh o jednom boxerském smolaři, který se i přes nepřízeň osudu dokázal vyhrabat až na samotný vrchol. V době kdy vydřel první titul mistra světa mu bylo 30 let. Velice oceňuji sportovní věrohodnost a přesnost snímku, který se drží historických faktů. Příběh Jamese J. Braddocka je vskutku jedním z nejzajímavějších v boxerském světě. Mě ovšem dokázal pobavit i jeho oponent jímž byl nebezpečný Max Baer. 70% PS: Snímek má naprosto hnusnou a neatraktivní barvu. (10.09.2010)

Životní osudy Jima Braddocka jsou samozřejmě výtečný námět na film. Tento slavný boxer patřil k meziválečné generaci, která v boxerském ringu formovala sny obyčejných lidí, inspirovala je a dávala jim naději. Ostatně, každé jméno v kategorii šampiona v těžké váze je pojmem: Jess Willard, Jack Dempsey, Gene Tunney, Max Schmeling, Jack Sharkey, Primo Carnera, Max Baer, James J. Braddock a Joe Louis. Ti všichni jsou hrdiny moderní doby. Ale Braddock byl učiněný zázrak, obyčejný chlap, který dřel bídu s nouzí v době krize a nahoru se vyšvihl díky porážce dvoumetrového obra Maxe Baera, se kterou nikdo nepočítal. Ten film se napsal v podstatě sám. Russell Crowe opět překonal sám sebe a jedno oko nezůstalo suché. Na místě Renée Zellweger bych si sice dokázala představit tucet lepších hereček, ale nevadí. Do síně slávy nejlepších boxerských filmů se Cinderella Man zapsal zcela určitě. Hned po bok těch dramat, která vykreslují zápasy Schmelinga proti Louisovi. (26.08.2020)

Popelák jako do té doby nejlepší film Rona Howarda a dost možná i nejlepší boxerský film mého života. Howard sice nepřináší svěží vítr do notoricky známého žánru, ale s danými schématy se mu daří manipulovat více než zručně a ždímá ze mě emoce jedna báseň, takže když Braddock trpí, mám slzy na krajíčku a když bojuje, tak mám sklony fandit. A obrovská pochvala na závěr pro Crowea, protože to, co předvádí, je jedním slovem neskutečné a je jen škoda, že podobnou roli později v další dobové žánrovce nenapodobil. Russelle, tohle byl tvůj večer. (18.07.2006)