Samuraj

Nevšední hudební složka, Takeshiho oblíbená hra v kostky, trochu toho Yojimba a japonské divadlo Kabuki s přesahem do Lord of the Dance.. Říká se, že kvalita samurajského meče se posuzuje podle dvou kritérií. Musí umět přeseknout sedm mrtvol navršených na sebe a ostří ponořené do řeky by mělo rozpůlit proudem unášený leknínový květ. Zatímco to první splňuje film senseie Kitana beze zbytku, tak nebohý lotos života nechává jeho čepel volně proplout v jemné harmonii tragiky a komiky - i přes tu hromadu mrtvol navíc nabitou spoustou pozitivní energie. Nějaké srovnání s mnou mimochodem stejně hodnoceným Kill Billem z kuchyně bláznivého Quinta asi není na místě, protože se jedná o zcela jinou soutěž, možná o zcela jiný sport. To musí vidět i slepý.. (10.03.2011)

Velký Takeshi Kitano dokázal vzkřísit kouzlo starých pecek jako byly například Stíny Nad Soutěskou, ale i poněkud klasičtějších filmů z doby feudálního Japonska, a opět to provedl svým jedinečným způsobem a s humorem sobě vlastním. Jednoznačně film, který byste měli vidět. Kromě jedněch z nejlepších akčních scén jaké kdy byly v samurajských filmech k vidění se dočkáte i nevídaných výstupů v jiných uměleckých odvětvích než je herectví a bojové umění. Navíc, ti z vás kdo neznají Yojimba a spol. konečně uvidí, kdo to sakra byl ten ronin. Plus samozřejmě skvělá hudba made by Hisaishi-san a je z toho 80% jako když mistr meče tasí. (18.06.2005)

Očekával jsem další krvavý samurajský film, jako jsou Vlk samotář, místo toho režisér uvařil podivnou polévku, v které vyvařil všechno možné. Velice by mne zajímala původní série a reakce fanoušků na tento film. Já bych rozhodně patřil k těm, kteří by tento snímek brali coby svatokrádež, ale kdybych měl psát bordwellovskou analýzu, tohle by byl jasný adept na vítěze. Děj se odehrává v několika rovinách, skoro každá postava má vlastní časovou linii, byť často absolutně nedůležitou a někdy i nedávající smysl. Opět je zde přítomen šílený asijský humor, který z celého díla dělá frašku. Hlavní hrdina je nesmyslně obarvený na blond, chodí spíše jako ochrnutý a má kouzelné tiky v obličeji (nebo trpí samomluvou). Jedině co stojí trochu za pozornost je akce, i když i ta je pokažená spoustou zpomalovaček (digitální krev by měla být zákonem zakázána), když připočteme příšernou hudbu i český dabing (o konečném tanečku radši nemluvě, protože ten už je úplně mimo), máme zde klasický příklad zabití legendy. (08.05.2011)

Umelé oči, vidieť je viac ako neviedieť, svojrázna interpretácia Sokrata (viem, že nič neviem – v Samurajovi – vidím, že nič nevidím), upomienka na špagety westerny – iný dej i prostredie ale prítomnosť humoru, nesmierne krvavé scény, osamelo stojaci hrdina bez minulosti, terorizovaná osada, hrdina má rád peniaze (náchylnosť k hazardným hrám), výrazné postavenie hudby sadnúcej k deju mi približujú tento film dielam Sergia Leoneho. (12.10.2004)

Film s prvkami poetiky a peknou ukážkou japonských tradícií a samurajského prostredia. V niečom mi to pripomínalo klasický západný western, len omnoho krvavejší. Príbeh s naráciou tiež neboli na zahodenie, páčilo sa mi aj striedanie výjavov spomienok z minulosti s realitou. Najväčší obdiv však patrí zvukovej a hudobnej zložke, tie nemali chybičku, vďaka nim sa celkovú atmosféru podarilo násobne umocniť. Na druhú stranu mi prekážali tak rýchlo odbité súboje a prílišná digitalizácia. Aspoň od hlavného súboja som čakal pekný samurajský boj. Keďže to však bol úmyselný zámer režiséra, nezostáva nič iné iba to rešpektovať. U mňa aj napriek spomenutým subjektívnym výčitkám spokojnosť. 80/100 (29.04.2014)