Walk the Line

Johnnyho Cashe mám prostě rád a tento film je dá se říct poctou. Líbilo se mi, že se tvůrci soustředili na písničky (opravdu je to tak půl na půl s "normálním dějem") Musím složit poklonu ústřední dvojici, jak jsem neměl nikdy rád Reese Witherspoon, tak tady byla fakt skvělá a pan Joaquin Phoenix je kapitola sama pro sebe. (02.08.2006)

„Vyzeráš, ako keby si išiel na pohreb.“ – „Možno idem.“ Nebyť fenomenálne napísaného, obsadeného a režírovaného WALK THE LINE, možno by mi dodnes unikala country legendy menom Johnny „Muž v čiernom“ Cash (nevraviac o June Carter). Snímka skúseného remeselníka Jamesa Mangolda (KRAJINA POLICAJTOV, IDENTITA) od začiatku dýcha krásnou atmosférou „tých čias“ (chcete vidieť scénu, v ktorej sa nachádza Cash, Carter, Elvis a Jerry Lee Lewis?) a výnimočnými hereckými výkonmi. Okrem fantastického Joaquina Phoenixa a rozkošne si do svižného tempa pesničiek podupkávajúcej Reese Witherspoon (obaja na jednotku zvládli nielen herecké, ale i náročné spevácke pasáže) netreba zabudnúť ani na Roberta „T-1000“ Patricka ako autoritatívneho otca. Plusom sú tiež scenár (nevyhýbajúci sa kontroverzným spevákovým vlastnostiam - alkohol, milenky, drogy) a strhujúce spevácke pasáže (ktoré berú dych a roztancujú aj mŕtvoly). V rovnakom roku vznikli dva životopisy slávnych spevákov, ktorých kariéru poznačili drogy a smrť súrodenca, ale RAY ma nechytil až tak, ako toto. Mám proste radšej country. (26.08.2006)

Phoenix je přesvědčivý a Witherspoonová k mému velkému údivu též a životní příběh Johnnyho Cashe zdá se dost silný, aby divákovu pozornost udržel. Přece však budu remcat - zpěvákův pád na dno je sice vykreslen mistrně, slaběji pak jeho vzestup. Jeho obrácení je ve filmu téměř zamlčeno; snad aby se zamezilo diváckému pohoršení nad tím, že z Cashe se na ne až tak úplně stará kolena stal praktikující evangelikální křesťan a že jím až nadosmrti zůstal, a že leckdy nezpíval jen o psancích a vyděděncích, ale taky o Pánu Bohu. Toho zamlčení je škoda, protože když o Kristu zpívá Cash je to (jazykem dneška) mnohem víc cool, než když se o to na Andělu pokoušejí misionáři z Triumfálního centra víry. To, co je ve snímku řečeno, je v pořádku, problém je spíš v tom, co řečeno není a mělo by být. Druhá pak námitka se týká zpěvákovy první ženy a jejího postupného odsunutí ze scény. SPOILER: Byl jsem velmi zklamán happyendem. Žádost o ruku uprostřed písně před publikem je sice romantická, ale doufal jsem, že June - tak jako v předchozích letech tolikrát - zase řekne ne, už jen proto, že si nemůže vzít někoho, kdo již ženatý je. Ptal jsem se, co je s Vivian. Těžko však tvůrce biografického filmu vinit za to, že se drží skutečnosti... (18.02.2011)

Film je to rozhodně povedený, ale dle mého trošku nadhodnocený. Přitom příběh to má jako dělaný na celovečerní film, jelikož život Johnnyho Cashe rozhodně nebyl jednoduchý, když musel projít hned několika těžkými životními zkouškami. James Mangold pojal film vcelku komorně, o to víc však životopisně a řekl bych, že se mu podařilo celkem věrně zachytit kariéru slavného hudebníka. Hlavní dvojici prý vybrali přímo J.R. s June, což je samozřejmě nejlepší casting. Překvapilo mě, jak se naučili Phoenix s Witherspoon zpívat či prostě jak to zvládli a celkem mě to bavilo. Abych to shrnul, jedná se každopádně o povedený životopisný film dobře reflektující Cashovu kariéru, ovšem na můj vkus tomu přeci jen něco chybělo a možná by to chtělo malinko zkrátit (ale možná ve mě tento dojem vyvolala pouze extended verze)...74% (10.08.2014)

Některé filmy vás i s pořádným odstupem důkladně změní. Country jsem se v době zhlédnutí posmíval, Reese víceméně ignoroval a po projekci najednou bylo všechno jinak. Cashe sice aktivně neposlouchám, ale všechna životní varování, která Walk the Line nenápadně sype jedno za druhým, jsem si tenkrát vzal k srdci a (jakkoli pateticky to může znít) rád bych věřil, že mi několikrát pomohla na těch nejdůležitějších křižovatkách zahnout správně. Nemám tuhle životopisnou podívanou mezi svojí top desítkou, ba dokonce ani mezi top padesátkou. Je v ní ale tolik pravdy ohledně pokušení, těžkých rozhodnutí, lásek i kariéry, že jsem si svého času dal do avataru Phoenixův portrét z kresleného plakátu - a dodneška jsem ho tam nechal. Osobní film v tom nejočividnějším slova smyslu. (08.09.2006)