Spider-Man 2

Raimi opět překvapil a místo tak trochu jiného prvního dílu naservíroval divákům film, který naopak připomíná zrcadlový odraz toho předešlého (rychlá „jednička“ vs. pomalá „dvojka“; špatné akční scény vs. fenomenální comicsové orgie; přehrávající záporák vs. podehrávající záporák; mdlé finále vs. překombinované finále). Všechno je zkrátka větší, bombastičtější a dražší. Bohužel se v tom nánosu novot ztratil ten fascinující a skutečný Peter Parker, který předtím jako by vyšel ze stránek comicsů a ovládl filmové plátno. Maguire je sice pořád výborný, vlastně kdykoliv se pere s vlastním smolařstvím a hrdinským údělem, bohužel mu nohy podkopávají nekonečné emocionálně vypjaté sekvence. Zatímco minule jich Raimi používal střídmě a dokázal jimi film trefně ozvláštnit, nyní je nechává vyniknout v celé jejich zrůdnosti a prvoplánovitosti, takže pokud mě zrovna neštval vztah Peter/Mary Jane, přišly vztahy Peter/Teta May, Peter/Harry, Peter/běžní lidé, atd. Nudily mě a ničily jinak nadprůměrný film, nehledě na závěr, který opravdu patří mezi ty hodně přeplácané. Ještěže má Raimi i smysl pro humor a napěchoval snímek tunami menších či větších fórků a geniálních detailů. Jinak bych mu ty tři hvězdičky dal. A nestyděl se za to... a po letech mu ty tři hvězdičky opravdu dávám. A nestydím se za to. (24.06.2004)

Když si Batman v Burtonově pokračování sundal masku, bral jsem to za cílenou destrukci konceptu superhrdiny na filmovém plátně. Dám masku za lásku aneb supermanova depka. Spider-Man si v pokračování svléká masku jako fusekle, a přesto zůstává tím, čím byl na konci jedničky - spokojeným superhrdinou. Proč ne, i když Burton je mi bližší. Jenom bych propříště ubral na titanizaci (a.k.a. romantizaci) látky, která v závěru dvojky notně vyšlápla za hranice superhrdinské uvěřitelnosti. A taky bych ubral na Kirsten Dunst, kterou pro její charisma leklé ryby a nerovný chrup považuji za relikt současného šoubyznisu. Na druhou stranu nikdy nedokážeme plně docenit Raimiho režijní suverenitu a zapálenost tvůrců pro látku, o níž si dýchaviční supermani typu Spawna nebo Daredevila můžou nechat zdát. Jen houšť, ale příště prosím bez Mary Jane... (24.07.2004)

Příklad toho , že dvojka se dá natočit lépe , než jednička. Moc se mi líbilo , že tentokrát Peter řeší obrovské dilema , jestli žít normálním bezproblémovým životem nebo zachraňovat svět , k čemuž byl předurčen ( trochu mi na těch komiksových filmech vadí ta obrovská zločinnost , ale chápu , o čem by to pak bylo , kdyby hrdina neměl s kým bojovat ). Hlavní záporák ve skutečnosti vůbec záporný není , takže musí bojovat sám se sebou , tedy spíš se svým nuceným druhým já. Scéna , kdy Spidey zapomene , že nemá masku a všichni ti cestující ho vidí , mě opravdu dojala k slzám a scéna ve výtahu mě zase velmi pobavila. Dala bych skoro i pět , ale přece jen , půlku filmu pořád někdo ječí - opravdu by to nešlo bez toho? (18.04.2005)

Opět nadstardní výkon a hlavně více akce. Druhý díl je ve všem o něco větší a dokonalejší. Navazuje se přesně tam kde se minule skončilo. Prakticky všechny 3 díly by se daly krásně spojit v jeden celek a nebylo by to ani moc znát. Raději než doktora Octopuse mám ale Green Goblina. Potěší že postavy z redakce dostávají větší prostor. Hlavně můj oblíbenec J. K. Simmons perlí. 80% (14.02.2011)

Obrovsý skok pro komiksový film oproti minulému dílu. Moc se mi líbí přechod spíše k psychologickému filmu, tápající superhrdina, to je přesně ta změna, kterou Spider-man potřeboval. Jenže se mi to líbilo tolik, že mě až chvilkami některé akční scény obtěžovaly, protože mě vytrhly z toho příjemného pomalejšího a ukecaného tempa. Vylepšily se oproti prvnímu dílu i efekty (asi tak z 0 na 90%) a taky záporák v podání Alfreda Moliny stojí za to. Prostě jednoduše ve VŠEM převyšuje dvojka jedničku, ale i tak je to pro mě zatím "jen" na 4*, ale moc ráda se podívám někdy znova a třeba mě to chytne ještě víc. (11.01.2010)