Křižovatka smrti 3 - Tentokráte v Paříži

Rýdza ukážka toho, čo zvykneme nazývať "americká blbosť". Nekonečne stupídne a bez štipky logiky, ale... stále solídna zábava, ktorej nechýba švih a vtip (hlavne keď človek po všetkých tých recenziách a tunajších komentároch očakáva skutočný odpad). Celý čas som sa dobre bavil, aj keď treba uznať, že hlavne vďaka Tuckerovej nevymáchanej tlame. Jackie už bohužiaľ nestíha, súboje (okrem záverečnej šermovačky na digitálnej Eiffelovke) nemajú poriadnu choreografiu a často vidieť zaskakujúceho kaskadéru (darmo, aj Jackie starne). Napriek akýmkoľvek výhradám sa aj v tomto filme dajú nájsť scény, ktoré sa odvážim nazvať klenotmi. Koho preboha napadla scéna s mníškou tlmočiacou vypočúvanie nadávajúceho čínskeho gangstra???!!! Možno mi stačí málo, ale smial som sa nahlas. ;-) (06.06.2008)

Někdy si říkám, že dabing není zase až takové zlo. Třeba by mě ušetřil Tuckerova nesnesitelného ječáku (přísáhám, že znám slečnu, která má naprosto stejný hlásek - akorát ona ho nepoužívá na sdělovaní takových kravin) i Chanovi stále ještě šišlavé angličtiny. Čeho by mě ovšem neušetřil je Sydowova okatá póza "zahazuju se tu, vím to, seru na to a vy byste měli taky". Nemusel bych trpět u Polanského etudy na téma "jsem ten nejhůře zahraný policajt z řad francouzské kriminálky v dějinách, Clouseau Steva Martina nevyjímaje". A hlavně bych nemusel hledat kyblík na zvratky při pěvecké scéně, prostocvikách na záchranné síti či během scény "trikolóra vám dává křídla". S podivem je, že přes vše výše zmíněné se mi to docela i líbilo. Dokud byl na scéně Sanada či Chan a drželi huby, tak to fungovalo. Chvilkama. (06.04.2009)

První polovina nekoukatelná, druhá celkový dojem alespoň lehce zachraňuje. I ten Jackie nám už lehce stárne, místo skákání běhá a místo běhání skoro padá :) Bráno v úvahu, že od prvního mástrpísu Drunken Mastera uplynulo neuvěřitelných 29 let, takže je vlastně dvakrát tak starej než byl tehdá...líp to asi dopadnout z jeho strany nemohlo. Nejlepší z celého filmu se tak pro mě stala stylová nebojová scéna z kabaretu. (29.08.2007)

Rush Hour potřetí a nejlépe. Dlouho jsem se tak u filmu nezasmál od plic. Tuckerovi někdo zatnul tipec a naučil ho, že méně je lépe. Umírnil se v dialozích, naučil se bít, takže není jen za otloukánka a někdo mu napsal opravdu vtipné scény. Jackie opět exceluje, jak je jeho zvykem a akční scény jsou velmi dobře zinscenované. Třeba úvodní naháněčka a závěrečný souboj s meči (s mým oblíbeným japonským hercem z Posledního samuraje) stojí za to. Tohle se Ratnerovi povedlo, paradoxně zrovna třetí díl na sebe v kinech nevydělal. (07.12.2015)

Ještě že první dva díly nepovažuji za bůhvíjak nadprůměrné kousky, protože kdyby ano, musel bych teď trojku odstřelit s razancí Johna Matrixe. Proč právě s touhle? Protože scénář by do doby řízných a stupidních osmdesátých let zapadl lépe než kamkoliv jinam. Postavy se střetávají absolutně náhodně jako kdyby byla velkoměsta, v nichž se děj odehrává, malé vesničky, kde zná soused souseda a logika dostává na zadek víc než všichni gauneři, co se kdy s Jackiem střetli v celé jeho kariéře. Bohužel už ale tenhle asijský stařík zestárl natolik, že se jeho schopnosti vedle hláškujícího kolegy Tuckera smrkly na pobíhání mezi auty uprostřed dopravní špičky, uhýbání před několika noži a vějířem, popřípadě na přeskakování několika zídek. Všiml si toho i Ratner, kterému sice po třetích X-Menech zjevně došly prášky na talent, ale i tak se docela snaží zakrýt všechny neduhy postaršího hongkongského borce. Ale ani to nestačí. Situaci pak jakž takž zachraňuje Tucker, jehož nabroušený jazyk se nezastaví před ničím. K průměru ale tuhle šlichtu nevytáhlo nic. (06.09.2007)