Okrsek 49

Zaslouženě "velké" pojetí pro drama o těch, bez nichž by spousta lidí nikdy nevychovala svoje děti. Dobrý výběr herců, nijak nepřehnané hrdinské momenty, realisticky vypadající zásahy - prostě radost pohledět. Povedená je i doprovodná hudba od Williama Rosse, která svými irskými motivy projasňuje tu leckdy neveselou podívanou. Takže formálně není moc co vytknout. Problém je, že i přes zlidštění příběhu "bojovníků s ohněm" mimo jiné více či méně prokouknutelnými fórky a - přiznejme to 49. Okrsku k dobru - některé překvapivé okamžiky nemám z Joaquina Phoenixe pocit, že by ze sebe vydával víc, než je nutné. A to je docela problém, když je to celé především o něm. I když se Ladder 49 prezentuje jako poctivější řemeslo - netahá tu diváka za fusekli například honbou za psychopatickým žhářem, nejlépe z řad hasičů, není tu ani žádná rodinná tradice nebo tak něco - je to i u mě tak, jak to píše kleopatra: jako první se mi na dané téma vybaví Oheň od Howarda. A pak ten od Lucie, ale to už je jiný příběh;) 60% za dobře odvedenou práci. (27.05.2008)

Jako by se kalendáře na chvíli vrátily na počátek 90. let, kdy se točily žánrové filmy „o chlapech pro chlapy“. Příběh šel mimo a důraz se kladl na patetické promluvy, pravé chlapácké přátelství až za hrob a pořádnou dávku adrenalinové, ale reálné akce. No a přesně do této kategorie Okrsek 49 spadá. Nechybí mu nic výše vypsaného. Jenomže o deset let později chtějí už i „retro“ vzpomínky něco víc. Absence příběhu, který byl nahrazen nijak působivými flashbacky z hasičova života, není hlavním chybějícím článkem. Filmu chybí pořádná struktura vyprávění, protože s přibývajícími minutami začnou stereotypní rodinné obrázky nudit stejně tak, jako hasičské akce, které i přes svou vybalancovanou dávku divácké atraktivnosti a realistického „dokumentarismu“ nedokáží pořádně upoutat. Hlavním divákovým nepřítelem se tak nakonec stává stopáž, která je vzhledem k tématu naprosto zbytečná a zasloužila by si prostříhat hlavně v „rodinných pasážích“. Joaqin Phoenix se snad své první pořádné hlavní role zalekl, protože v mnoha scénách působí vyjukaným dojmem kluka, kterého přistihli, jak si hraje se sirkami v seníku. O to víc si pak divák užije parádního Johna Travoltu, který je sympatický až do svého závěrečného megapatetického projevu, který musel rvát uši všem filmovým divákům, zatímco účastníkům pohřebního shromáždění balzámoval jejich smutnou duši, neboť Okrsek 49 je čistou oslavou heroického výkonu „svých amerických hochů“. Rád bych řekl (resp. napsal), že pokud divák nasadí tvrďácký úsměv a snímku se poddá, nesmírně si jej užije, jenomže na to je Okrsek 49 příliš roztěkaný mezi rodinnou soap operou a filmem „o chlapech pro chlapy“. Tak či onak na závěr smekám před filmovou partou pyrotechniků a kaskadérů, kteří se nakonec o ten adrenalin postarali, moc ho nebylo, ale stále lepší něco než nic. (09.07.2005)

„Ľudia sa ma často pýtajú, čo núti požiarnika utekať do domu, z ktorého všetci ostatní utekajú. Odpoveďou je odvaha.“ Joaquinovi tieto tiché, pokojné, presvedčivo zamyslené, vnútorne zožierané postavy, pristanú. Mám pocit, že taký je aj v skutočnosti. Bohužiaľ (či skôr našťastie) mu nepristanú takéto stereotypné scenáre a rutinérski režiséri (Jay Russell pritom v minulosti nakrútil výbornú nostalgickú melodrámu MÔJ PES SKIP). Potom je už celkom fuk, že šedivého Johna Travoltu vidíme po dlhom čase v úlohe, za ktorú sa nemusí hanbiť. Ale nie, som krutý - na prvý raz som POSÁDKU 49 videl skôr na jedno oko. Vychutnal som si ju až v repríze. I keď, to je silné slovo. Nevravím, že to bolo super. Bol to ale poctivý film, ktorému pomohli kvalitní Phoenixovi spoluhráči; okrem Travoltu (v netravoltovskej úlohe) ešte Robert Patrick (ktorý sa s Joaquinom neskôr stretol vo vzťahu otec-syn vo WALK THE LINE), manželka Jacinda Barrett či sympaťák Morris Chestnut. Scenár zjednodušuje menej, než sa mi zdalo na prvé pozretie, požiarne scény ma zaujali a dojemné scény sú úprimné a majú k pátosu pomerne ďaleko. Ja som sa v spoločnosti drsnej POSÁDKY 49 cítil miestami až vynikajúco. Ale choze má pravdu. Na 13 rokov starý OHEŇ to nemá. (19.08.2007)

Obrovské zklamání, bohužel při sledování jsem se neubránil srovnat film s Howardovým o třináct let mladším počinem a to filmem Oheň, který Okrsek 49 rozdrtil ve všech frontách. Už od začátku jsem měl problém ztotožnit se s hlavními postavičkami a problém trval až do závěrečného finiše, který mě nechal tím pádem chladným. Největším překvapením pro mě byly herecké výkony mích oblíbenců Travolty a Phoenixe, kteří mě v tomto filmu nepasovali a ani jejich herecký koncert nebyl nijak zajímavý. Jinak bohužel Jay Russell natočil Okrsek 49 dosti nezáživně, jež ani záchranářské akce mě vůbec nebavili. Jinak ke kladům filmu patří Robert Patrick, který je opět výborný i když má opět mini roly a také pár zajímavých momentů, kterých je jen pár. Mé hodnocení velmi slabé 2 hvězdičky... (24.05.2008)

No... Já nevím. Nemám moc ráda Joaquina Phoenixe a John Travolta už také není to co býval. Neviděla jsem sice úplný začátek filmu, ale všechny postavy mi přišly totálně nesympatické a děj místy dost hluchý. Konec mě opravdu zarazil, protože jsem čekala typickou Ameriku. Jinými slovy "Vydrž, jdu pro tebe"... "Chlapy, nežádám vás, abyste šli se mnou." ... "Jdeme s vámi, pane!" Avšak nic takového se nekonalo. Navíc... Já brečím skoro u všeho, ale tady ani náhodou. Mohl to být moc pěkný film, místo toho vznikl pouhý průměr. Scény s ohněm jsou super, ale to je tak všechno - 2,5*. (24.05.2008)