Reklama

Reklama

VOD (1)

Americký režisér Robert Altman patřil v 70. letech k hlavním průkopníkům americké nezávislé scény, kteří se snažili o hollywoodský umělecký film. Proslul jako autor, který si vypěstoval velmi osobitý styl založený na provokativním pojednání společenských témat a ve svých filmech vyjadřoval kritiku a nedůvěru k americké společnosti. Po celou svou kariéru si pohrával s tradičními filmovými žánry a stereotypy. Ve válečném snímku MASH (1969) zachytil protiválečný postoj prostřednictvím absurdního humoru. Svět Divokého západu zesměšnil ve filmech McCabe a paní Millerová (1971) nebo Buffalo Bill a Indiáni (1976). Slavný snímek Nashville (1975) představoval mozaiku společenských vztahů na pozadí country festivalu... Ve svém snímku Dlouhé loučení (1973) pro změnu navázal na tradici filmu noir. Jedná se o osobitou adaptaci slavného románu Raymonda Chandlera Loučení s Lennoxem, jehož děj Altman oproti předloze zasadil do období svobodomyslných 70. let. Hlavní postavou příběhu je soukromý detektiv Philip Marlowe (Elliott Gould), k jehož charakteristice neodmyslitelně patří nezřízené pití alkoholu, kouření cigaret a projevy plné cynismu a ironie. Jednoho večera se u něj v bytě objeví jeho přítel Terry Lennox a požádá ho, aby ho zavezl do Mexika. Marlowe mu vyhoví, ovšem ihned po svém návratu se ocitne ve vazbě kvůli vyšetřování vraždy Lennoxovy manželky. Na první pohled se zdá být vše jasné – žárlivý manžel zavraždil svou manželku a poté spáchal sebevraždu v Mexiku. Jakmile se ovšem Marlowe ocitne na svobodě, rozjíždí pátrání na vlastní pěst. O jeho vyšetřování se nápadně začne zajímat i úspěšný, ale věčně opilý spisovatel Roger Wade a jeho žena Eileen. Přibývají další mrtví a Marlowe začíná rozplétat záhadu, která stála za zmizením jeho přítele. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (105)

Toj 

všechny recenze uživatele

Hrozně zvláštní sedmdesátkový noir. Nejedná se o jeden z těch přímočaře "cool" neonoirů, které si občas pohrají s hranicemi žánru, ale zároveň totálně vtáhnou. Bezpochyby je to velmi inteligentní film. Zároveň je to nepříjemně Altmanovsky odtažitý a neuvěřitelně sedmdesátkově sedmdesátkový (takže velmi nesympatický). Obojí byl zřejmě záměr, ale já jsem se do filmu nemohl dostat, soustředit se. Po shlédnutí mi došlo, že problém byl spíš na mojí straně a jsem přesvědčen, že kdybych měl šanci film vidět na velkém plátně, tak budu naprosto nadšený. ()

Ligter 

všechny recenze uživatele

Velmi vtipné a přitom ne směšné; vymykající se klasickému pojetí noiru a přesto samy žánrové bubliny naplňující; detektiv zdrsnělý a přitom si ironicky uvědomující svou drsnost a vůbec všechny klišovité situace, jímž musí procházet; záporáci, kteří ani nejsou záporáky, když vrcholem jejich hrozby (hned po rozbití skleničky o tvář) je svlečení se do naha, komplikovanost vyprávění, které pak vyřeší pár Jamesů Madisonů, všude hrající ústřední skladba bez ohledu na to, jestli je to bar nebo pohřební průvod... dalo by se pokračovat do nekonečna. Je to výsměch, ale s uznáním, ne tak přímočarý jako parodie, ale přesto se neberoucí vůbec vážně. Yes, it's really ok with me. Možná si to řekl i Paul Thomas Anderson. ()

Reklama

Freemind 

všechny recenze uživatele

Něco jako pohlavní styk s trpaslicí - podivné a bizarní, ale fajn. "Long Goodbye" je dokonalým spojením chandlerovských noirovek s atmosférou 70. let - nevrlý, prochlastaný hrdina bydlí v sousedství tlupy rozverných hipísaček, které rády cvičí jógu s prsy hore. Místy jsem se trochu nudil, konec byl zbytečně zkrácený, ale přesto - Altman opět dokázal, že umí. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Jsou filmy, u kterých můžete řešit, co dekonstruují, na co reagují a jak se vztahují k historii (filmu), aniž by to jakkoli ovlivnilo vaše závěrečné hodnocení. Protože jednoduše nemáte o co se takzvaně pocitově opřít - přes všechnu tu sofistikovanost, narážky apod. to ve vás nezanechává žádnou stopu. A pak jsou filmy jako Dlouhé loučení, u kterých můžete uhranutě sledovat všechno výše uvedené a zároveň se bezbřeze bavit tím, jak jsou dokonale natočené a zábavné - a hlavně, že toho docilují naprosto mimochodem, jako by film plynul, aniž byste byli schopní hned v tu chvíli popsat, proč a jak. Může za to ta boží skupina Marlowových sousedek (melounová party) nebo snad Gouldovo rozevláté a dokonale mimózní herectví? Pravděpodobně obojí, je to prostě šťastné setkání několika tvůrčích rozhodnutí najednou. Být to tak o půltón vedle tak třeba nadávám na zbytečně přepjaté herectví Sterlinga Haydena, které kolikrát nemá žádnou přímou návaznost na vyprávění, ale tady to prostě sedne a nemá to chybu. Jinými slovy, film, ve kterém hlavní hrdina v první čtvrthodině napodobuje (ještě navíc s ukázkovým "blackfacem" na tváři) Ala Jolsona a hlídač na vrátnici karikuje Barbaru Stanwyck, Caryho Granta a další, prostě nemůže být špatný. Velká pohodovka, která je takový ten lehký masterpiece, kdy prostě nechápete. P.S.: A navíc, abych nezapomněl, zřejmě jedna z (u nás) nejvíc opomíjených klasik a dost možná nejlepší neo-noir, co jsem kdy viděl. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Dlouhé to bylo opravdu dost, asi to chtělo malý kousek z té délky ubrat (ačkoliv pomalé tempo s vymazlenou atmosférou jsem si zde vychutnával) a ústřední „femme fatale“ bych si přál určitě o něco charismatičtější, asi i ta absence alespoň jedné další sympatické postavy vedle hlavního hrdiny mi tu vedle přepálené délky brání k vyššímu hodnocení... ale jinak jsem si Dlouhé loučení užil hodně, sedlo mi to do noty. Elliota Goulda jsem si oblíbil již díky Tichému společníkovi a v zdejší roli klasického detektiva opět exceluje svým osobitým hereckým umem, silným charismatem a k tomu navíc s neodolatelným cynismem střílí jednu suchou hlášku za druhou. Krásná atmosféra protkaná melancholií, působivě dotvářena tklivou Williamsovou hudbou, rozptýlená uprostřed neustále pronikajícího kouře z cigaret osamělého detektiva tvoří vskutku též velmi chutnou ingredienci této komorní psychologické detektivky, v níž o ten banální případ vlastně zdaleka tolik nejde... [80%] ()

Galerie (110)

Zajímavosti (3)

  • Ocenění: Národní sdružení amerických filmových kritiků 1974: nejlepší kamera. [LFŠ 2010] (Krouťák)
  • Ve filmu se také v malé roli bodyguarda objevil i Arnold Schwarzenegger, o němž se režisérovi Robertu Altmanovi zmínil herec David Arkin, jenž mu namluvil, že je to vzpěrač, co právě přijel z Evropy. Ačkoliv byly informace překroucené, Altman ho ihned obsadil. (lekr)

Související novinky

Star Wars a Pán prstenů se dočkaly obří pocty

Star Wars a Pán prstenů se dočkaly obří pocty

15.12.2021

Americký národní filmový registr se letos opět rozšířil o několik významných děl, mezi něž byl konečně zařazen také fantasy počin režiséra Petera Jacksona Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. Snímek z… (více)

Reklama

Reklama