Korzet

RECENZE: Fenomenální Vicky Krieps. Přesto Korzet budí rozpaky - Českokrumlovský deník Solidní podívaná, působivé kostýmy, snaha o demytizaci a výborná Vicky Krieps. To vše lze filmu Korzet připsat k dobru. Co je mu však třeba vytknout? Předně až úzkostlivě jednotvárná nálada, v níž jako by postavy byly opojeny oparem věčné deprese. Dále patrný náznak tendenční vyumělkovanosti, jež zejména ve finále bije do očí až běda. A v neposlední řadě pak filmařina bez špetky invence, přesně zapadající do šablon životopisných portrétů. Každý záběr Vicky Krieps v roli císařovny Sissi je sice sám o sobě úžasný, avšak v rámci celku je Korzet až překvapivě krotký a korektní, téměř bez nápadu a doslova pak bez hýřivosti s jakou před lety odvyprávěla svou Marii Antoinettu režisérka Sofie Coppolová. Nutno uznat, že i jiskřivé momenty se chvílemi dostaví; což ovšem není zásluhou režie, nýbrž Krieps, která si roli slavné ženy vychutnává opravdu se vším všudy a s elegancí zvládá i prázdné obrazy. Hereččina světového talentu si publikum všimlo již pár let nazpátek, kdy excelovala v rozlučkovém filmu Daniela Day-Lewise Nit z přízraků. Také v Korzetu ohromuje Krieps diváky nenápadnou rafinovaností svého projevu, leč možností zde nemá až pohříchu tolik, kolik bychom si přáli. Tvůrci v čele s režisérkou Marií Kreutzerovou se zjevně rozhodli natočit realisticky úspornou verzi života Alžběty Bavorské, docela oproštěnou od idealistické série s Romy Schneiderovou, přesto posilněnou o motiv úsilí ženské emancipace i svérázný přístup k historickým faktům. Záměr jistě chvályhodný, výsledek je ovšem rozpačitý a srdce zůstává na pochybách. Slovy klasika: Korzet zkrátka nenaplňuje vlastní potenciál a nedokáže zodpovědět otázky, které vzhledem k subjektu svého zájmu zákonitě vzbuzuje. Dost však bylo kritiky. Je třeba vztyčit hlavu a říci, zda je Korzet filmem výjimečným, obstojným či špatným. Klíčem k rozuzlení je optika, s jakou diváci k filmu přistoupí. Pokud Vám stačí vyprávění o jakékoliv bezejmenné postavě historie, bojující nejen s manželem – císařem, ale hlavně sama se sebou, zaobalené do víru krásných kostýmů a doplněné o skutečně mimořádnou herečku, pak si k hodnocení můžete směle přičíst deset procent. Jdete-li na film výhradně o osobnosti Alžběty Bavorské s očekáváním nosného dramatického konfliktu a velkolepé dobové výpravy, čekejte zklamání. Korzet je totiž dílem spíše minimalistickým a niterným, což vyžaduje diváckou náklonnost. Šanci si v záplavě pofidérních titulů v nabídce kin nicméně dostat zaslouží. A že s reálnou Sissi nemá hrdinka ve výsledku mnoho společného? Nezajímá! Krieps Vás dokáže přesvědčit. 65% (14.04.2023)

Lehce anemická záležitost tak nějak napůl nakročená k radikálnímu feministickému statementu a napůl k tradičnější impresi ze života celebrity, která boří zažité představy o krásné císařovně. Krieps je opět vynikající, ale režijně to dost kulhá, je to upracované a občasné provokace typu chlapa s náušnicí, zapomenutého mopu nebo moderní hudby to úplně nespasí. Kreutzer se vrací k oblíbenému tématu ženského neklidu, překonávání vnitřní sešněrovanosti, přidává kus císařské impotence a mrtvolných habsburských konvencí. Vlastní korzet konceptu to ale úplně neprodýchá a výkřik vzdoru v tom spíš zaniká. (01.07.2022)

Dost zvláštní drama, které má reálné základy, pracuje s nimi ale po svém a pro diváka mnohdy nekompromisně. Marie Kreutzer nikam nespěchá a v extrémně pomalém tempu zobrazuje jednotlivé výjevy a epizody ze života Sissi, z níž dělá dost silnou a svéhlavou ženu, která bojuje s přibývajícím věkem i s císařskou konvencí a je svázána metaforicky i doslova korzetem, který ji dost dusí. Moderní prvky, které se na císařském dvoře záměrně objevují (muž s náušnicí, tetování, moderní mop, zvonek na dveřích), nijak neruší, ale působí přece jen hodně bizarně a jejich význam není úplně vysvětlen a asi ani využit. Některé scény jsou dost zajímavé a vizuálně výborné a celková výprava a kulisy jsou sice komornější, ale účel bez problémů splní a chybějící opulentnost donutí k soustředění na děj, což ale neznamená, že dobová atmosféra není skvělá. Vše ještě umocňuje vynikající soundtrack, který je také příjemně moderní. Jindy to ale celé působí zbytečně zdlouhavě a některé momenty nejsou zcela opodstatněné a tak trochu samoúčelné. A právě v těchto slabších chvílích drží snímek nad průměrem výtečná Vicky Krieps, která zvládá mluvit asi čtyřmi jazyky, je zcela přirozená a navíc z ní vyzařuje silné charisma a Sissy je díky ní svébytná postava, která se do svého století vůbec nehodí. Corsage rozhodně není ztrátou času, jen je potřeba počítat s tím, že jde o silně nedivácký počin, jehož pomalé tempo je někdy k nesnesení a s postavou císařovny Sissi pracuje hodně osobitě. 60 % (27.01.2023)

Ano, i císařovna masturbuje. Alespoň v novém filmu rakouské režisérky a scénáristky Marie Kreutzer. Ta se na ploše dvou hodin snaží svéráznou cestou dekonstruovat kult, který se vytvořil okolo Alžběty Bavorské, známější pod přezdívkou Sisi. Choť Františka Josefa I. se už za svého života stala abnormálně obletovanou celebritou, jejíž hmotnost, účes i způsoby nedali spát dvořanům ani novinářům. Její ikonický status je navíc dodnes přiživován reprízami pohádkově romantické trilogie z 50. let, v níž hlavní roli ztělesnila Romy Schneider. Historický kontext je tentokrát přítomen jen v náznacích (Sarajevo), fakta překryla umělecká licence, dobové kostýmy doplnil moderní soundtrack (Camille, Soap&Skin). Spíše než věrnou rekonstrukcí dějin je snímek odvážným pokusem zachytit esenci osobnosti, která i po letech zůstává tak trochu záhadou. Nic proti úletům a la "staří známí jak je neznáte", ale tohle bylo hrozně na efekt. Škoda. (27.11.2023)

Inu, jsem rozpolcená. Vypadá to všechno nádherně a na Vicky Krieps bych se dokázala dívat celé hodiny bez nějakého zvláštního důvodu - nebo jsem si to alespoň doteď myslela. Bohužel se mi docela brzo po začátku filmu začaly vnucovat myšlenky, jestli to není tak trochu o ničem. Ke krutosti Favoritky to má daleko, a přirovnávám to k ní, protože takovou ambici bych si v Corsage asi přála najít nejvíc - i vzhledem ke konci, který jako by se k dosavadnímu průběhu filmu vůbec nehodil a který ve mně vzbudil touhu, aby mu předcházelo něco stejně sveřepého a sebejistého. Málo zacílené, moc balastu. (19.01.2023)