Walter Mitty a jeho tajný život

Vedle virtuálních vztahů Stiller v úvodu opatrně ukazuje zdvižený prostředníček také korporátnímu kapitalismu, který umrtvuje lidskou individualitu a jedince proměňuje ve štvance ochotného udělat kvůli udržení zaměstnání první poslední. Posledním útočištěm člověka se přirozeně stává jeho tělo, potažmo mysl. Osvobozující síla imaginace dovoluje alespoň snít o ušlechtilých činech hodných velkých romantických hrdinů, kteří byli z reality již dávno vytěsnění do velkolepých hollywoodských pohádek. Walter Mitty se nestydí přiznat, že je sám takovou pohádkou, která prostřednictvím svého ušlechtilého poselství ospravedlňuje četné spektakulární scény. Druhou polovinu filmu tvoří řetězec strhujících dobrodružných příhod, jejichž estetické pojetí je vědomě inspirováno časopiseckými obálkami, neboť právě do fotografií z prestižních časopisů Walter ze své každodenní rutiny uniká. Trikové sekvence sice znejasňují hranici mezi snem a realitou do té míry, že se rozdíl stává irelevantním (namísto toho, aby vytvářel určité napětí), ale zároveň nenásilně doplňují charakteristiku hlavního hrdiny. Třebaže se romantická podzápletka navenek zdá nadbytečnou a film může působit jako sebezdokonalovací příručka pro muže, kteří nevědí, co s životem, jsou to po celou dobu ostatní lidé (přítelkyně, Sean O’Connell, matka a nepřímo i zesnulý otec), kteří Waltera v jeho sólových dobrodružstvích přímo i nepřímo podporují a nutí jej, aby v nich pokračoval. V dnešní „bezkontaktní“ době velmi vítaná snaha přesvědčit diváka, aby nežil jenom ve virtuálním světě a nebál se realizovat své sny, je tak šikovně provázána s výzvou, abychom nebyli sobci a ani v nejtěžších chvílích nepřestávali myslet na druhé (čím film vyznívá konformněji než v hrubých rysech podobná anarchistická akce Wanted). Walter Mitty dokazuje, že Stiller umí utlumit svou povahu excentrického komika ve prospěch poměrně vážné myšlenky. Ono zvážnění ale naštěstí nikdy není takové, aby film opustil bezpečné území skrznaskrz „feel good“ zábavy pro velké plátno a celou rodinu. S odstupem času bych se Mittyho nebál ve vší vážnosti označit za nejpozitivnější filmové překvapení loňského roku. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Radko (13.01.2014)

Kvintesence života je pro každého něčím jiným a Stiller nám naštěstí tu svou nevnucuje, ale jen nenásilně představuje. A to tak zábavně, netrapně (!), vtipně ("Small beer boot"), kouzelně a skrze neokoukané scenérie Islandu, že jsem po skončení filmu byla dost mile překvapená. K Walterovi jsem totiž měla značné předsudky, vyrazila na něj pracovně a výsledkem byl nad očekávání příjemný zážitek. Možná i proto jsem velkoryse ignorovala masivní louži piva pod nohama (dík, řado tři), která mi namočila skoro všechno. Film, u kterého se někdy zasmějete nahlas, ale skoro pořád se usmíváte. Rozverný, příjemný a hlavně nenucený./// Základní východiska filmu si odporují: užívej si života, buď spontánní, bláznivý vs. draví manažeři bez zaváhání vyhazující letité zaměstnance, ale nakonec vydají číslo opěvující rutinu člověka? Dalo by se to číst i tak, že tyto bezskrupulózní součásti firem, jež se orientují pouze na profit, chce film polidštit. Nejednoznačnost/rozpolcenost je ostatně vlastností hlavní postavy – prožívá to a sní o onom. Top scény: básnický sokol, žralok, jízda na skejtu, rentgenová bitka, honička se šéfem na ulici. [Kino] (05.01.2014)

Nebál bych se označit Waltera Mittyho za midcult, který klasicky předstírá, že sděluje nějaké velké pravdy o životě a přitom vlastně stvrzuje ty nejkonzervativnější truismy šířené masmédii (abyste mohli sbalit holku svých snů, potřebujete být na obálce časopisu). Není to samozřejmě tak jednoduché, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tohle není nic víc než primitivní "kvíz" pro přiměřeně oduševnělého diváka, který očekává, že mu film tu svoji myšlenku naservíruje dostatečně polopatě a přitom bude hýkat nad svojí vlastní sběhlostí. Vlastně to ani nejde tak "daleko" jako Coelhův Alchymista, který tvrdil to známé otřepané, že "není důležitý cíl, ale cesta" - tady se i ta cesta zdá být prostředkem k dosažení určitého vysněného cíle. Jak už tu ale zmiňovali ostatní, film si v mnohém protiřečí a není to v tomto případě znak přínosné nejednoznačnosti, nýbrž spíš přizdisráčství. Fotbálek při západu slunce s Afghánci tomu nasazuje korunu a jenom ukazuje, že svět je pro Waltera Mittyho pohlednicí z toho nejpovrchnějšího multikulturního centra, kde se všichni skládají na strádající Tibeťany a sami ani pořádně neví proč (asi proto, že jim to hlavně přijde cool). Navíc hrdina dělá většinu zásadních rozhodnutí kvůli té buchtě a ne kvůli sobě, ale ne že by ho ten film za jeho přístup vytrestal, ale (spoiler) on ho za něj odmění, což mi přijde to nejvíc zvrácené na tomhle líbivém a lehce kýčovitém bijáku. Bene Stillere, vrať se prosím k satirickým metakomediím typu Tropické bouře, na tomhle je stejně nejvtipnější ta parodie Benjamina Buttona, případně odkazování na matrixovské souboje Nea s Agentem Smithem. (25.03.2014)

Update po letech: jeden z mých oblíbených filmů o životě a #1 Ben Stiller. Mile snový a absurdní, dojemný a procítěný, svým způsobem banálni a inspirativní. Sdělení je pro mě jasný; můžete se ubíjet někde v kanclu, být konformní a dát si vysát duši, a nebo sebrat odvahu a jít se pustit do dobrodružství. Snažím se dle toho být. Chvilka Seana Penna je top, stejně jako užití "Space Oddity" <3 / *To see the world, things dangerous to come to, to see behind walls, draw closer, to find each other and to feel. That is the purpose of LIFE.* (13.02.2022)

Veselý a optimistický film o "quintescence of Life", který pobaví tím, dnes tak málo vídaným, nevtíravým způsobem a ještě stihne utrousit nějaké to moudro o životě. Stiller po režijní stránce ještě trochu vyrostl a vypiplaný vizuál je neskutečně přitažlivý. Jako dokument o přírodě bez otravných vysvětlujících odboček. Eyjafjallajokull. (30.03.2014)