Hanebný pancharti

Pro Tarantinův filmařský styl mám slabost, stejně jako pro jeho leckdy dlouhé, ale vždy úderné (a hlavně vtipné) dialogy. Tradičně nadupaný scénář, skvělý výběr hudby i herců - geniální Christoph Waltz a skvělí Michael Fassbender i Til Schweiger (škoda že nedostali více prostoru). Tarantino nám zkrátka naservíroval další zábavnou filmovou jízdu a to, že je tu jeho rukopis znát takřka v každé scéně, není vůbec na škodu, i když je mi jasné, že výtky ve stylu "už se opakuje", bude mít každý druhý divák. Ale komu by to vadilo, když se u Panchartů člověk královsky pobaví. (17.08.2009)

Hanebný pancharti jsou Tarantinovo nejlepším filmem, dál nemá téměř smysl cokoli dodávat... Jak je u něho zvykem, pečlivě nastudoval daný žánr a natočil dokonalou kopii evropského válečného filmu (navíc spíše francouzsky konverzačního než americky akčního) s řadou přesahů a nejen žánrových vychytávek (westernové představení panchartů s detaily očí a obličejů jednotlivých hrdinů, westernová hudba, akční zastavovačky obrazu atd.), to, jak objeví víceméně lokálního rakouského herce Christopha Waltze a udělá z něj snad nejsližtějšího záporného hrdinu v dějinách válečného filmu je úchvatné, navíc očividně napsal skutečně originální a dobře vypointovaný příběh (z hlediska Američana je úctyhodné jednu z dějových linií založit na rozdílnosti německých akcentů), který sice popírá skutečné reálie a historicitu dané doby, ale zase se opravdu hodně osobitě vypořádává s mnohdy neuchopitelným fenoménem holocaustu - myslím, že Quentina Tarantina musí mít Židé za takovýto druh židovské pomsty (scéna v kině je až infernální) skutečně v oblibě, já ho mám (po těch několika hluchých letech) znovu také - ti němečtí pancharti potřebovali dostat od těch hanebných židovských panchartů pořádně na frak... A v intencích dnešní audiovizuální kultury: - pozor spoiler - Zabili Hitlera, ti pancharti! :-) Při druhém zhlédnutí jsem si uvědomil, že celý film je také Tarantinovou poklonou médiu zvanému film, neboť je celý doslova prošpikovaný odkazy k dobové německé a americké kinematografii, ten člověk toho musel neskutečně moc načíst a nakoukat... PS: Tak mne napadá, že bych hrozně rád viděl druhý díl, ale hlavní hrdina by tentokrát musel být fiktivní Simon Wiesenthal, lovec nacistů, kterého by samozřejmě hrál zase Brad Pitt... :-) (16.09.2009)

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. (13.09.2009)

Chápu tuhle Tarantinovku jako režisérovu oprávněnou vendetu náckům za jejich válečná zvěrstva, mám však - once upon the time - výhrady k prolomení jistého tabu mimořádného násilí (skalpování, vyrývání svastik do čela a rozbíjení hlav baseballovou pálkou). Ale vzal to čert, Tarantino je Bůh a budiž mu vše dovoleno, včetně trumfování se o nejlepší filmovou pomstu s již mrtvým Sergiem Leonem. Skvělý film, s výborným scénářem, hudbou pasující jako prdel na hrnec a s dokonalou scénou opravdového pekla v kině. Z herců nejvíce exceluje slizký SS plukovník Landa bravurně hraný Christophem Waltzem. Trailery a ukázky: http://www.csfd.cz/film/117077-hanebny-pancharti-inglourious-basterds/videa/ (06.04.2013)

Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... (29.08.2009)