Hanebný pancharti

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)

Mimořádně ukecaný film, který sem tam trošičku nudí. Některé scény/kapitoly jsou dokonalé, ovšem tenhle standard Tarantino nedokáže udržet celou dobu. Smál jsem se mnohokrát, stejně tak jsem si užíval Tarantinovu práci s hudbou. Herci byli výborní a přesní, do posledího. Pitt mi v roli Itala připadal jako Zdeněk Dítě z Pytlákovy schovanky. Tvářil se celou dobu podobně pitomě. Sakra, nebýt toho pocitu občasné nudy, je to jasných pět hvězd. Možná se to změní při druhém kuku nebo až někdy přečtu tuny knih a nakoukám dalších milion filmů, jak vyplývá z Douglasova komentáře :-). Nicméně ty čtyři hvězdy jsou velmi silné! ________UPDATE (15.8.2011). Po druhém zhlédnutí zvyšuji hodnocení na jasných pět. Viděl jsem to v letadle, kde nebyly titulky, což mi umožnilo se plně soustředit na film. A pochytal jsem úplně všechno a užil si to mnohem víc než v kině s titulky před dvěma lety. (11.09.2009)

Scénář: Quentin Tarantino .. Oh, yes, yes, yes, yes, yes! __ S čistou hlavou bez skalpu a klidným srdcem mohu vesele konstatovat, že jsem zase nadmíru spokojený. Již velmi dávno jsem se oprostil od původně naslibovaných velkolepých podob projektu (Schwarzenegger + Willis + Stallone) či postupně nastiňovaných nejrůznějších bizarních podob snímku .. a jeho finální verzi jsem si prostě užil!! Jde totiž o Tarantina, tak jak ho mám rád. Pryč jsou znuděné rozpaky nad grindhouse úkrokem Death Proof a tím pramenící snížená důvěra. Mistr pulp filmařiny je zpět a opět si dělá co chce a jak chce. ___ Excelentní hudbou (Morriconeho osobité kousky plné napětí jsou neméně kvalitní jako ostatní zvolené písně) a kamerou (osvědčený Robert Richardson je zpět) počínaje, jdoucí přes castingově dokonale vybrané herce, kde bezesporu ční trio Christoph Waltz (teufel), Brad Pitt (dio), Mélanie Laurent (ange) a gradující výbornými dialogovými výměnami s pointami nečekanými, vše podtržené zručnou režií s nezaměnitelným stylem. Přímočaře, radikálně, cynicky, vtipně, bez servítek, ohledů na historická fakta i očekávání mnoha diváků. Pokulhává pouze skromná výprava a nedotaženost nebo vůbec nerozpracování mnoha kliček, některých vedlejších postav (jejich představovaček) apod. Klidně bych v tomhle světě vydržel o další hodinu déle (materiálu Tarantino jistě o dost víc natočil, byť určitě nerealizoval ty desítky dalších nápadů a stovky stran dialogů, co za ty roky do šuplíku značeného štítkem "Inglorious Bastards" napsal..). ___ Kdyby se Leoneho nedodělaného válečného projektu Leningrad nechytl už Giuseppe Tornatore, přál bych si, aby to byl zrovna Tarantino. Jenže pozdě. Proto si Quentina prosím o poctivý western, který už v několika podobách - ale pořád bez westernových kulis - točil i nyní. __ BlackBox Projekce. (23.08.2009)

Navzdory tomu, že film má přeci jen trošičku pošramocenou dynamiku, jež v rámci celku nefunguje úplně tak výtečně, jako v rámci kapitol (kde působí famózně), plno zdnánlivě obyčejných dialogů oplývá unikátním vnitřním napětím, i při konverzacích jsou Parchanti atmosferičtí a sledují se s hlubokým zaujetím, ať už pro to, že se na pozadí uvědoměle "hřmí", nebo proto, že se chytře pracuje s diváckými očekáváními (klasická nepředvídatelnost i decentní oddalování potěšení). Přestože Parchanti jsou styloví a oplývají patřičnou nadsázkou, jsou také krutým filmem (nejen díky otevřenému násilí), nezdráhají se v mžiku odpravit i několik sympatických postav. Z řady narážek na jiné filmy jdou některé rozeznat snadno (hudba + pár záběrů jak vystrižených ze spaghetti westernů) a potěší, ale jiné kladou dost velké nároky na diváckou všeznalost, tudíž Kill Bill z mého tarantinovského trůnu nesestupuje... 9/10 (11.09.2009)

Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino. 90% (28.03.2010)