Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Brad Pitt, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Eli Roth, Michael Fassbender, Diane Kruger, Daniel Brühl, Til Schweiger, Gedeon Burkhard, Jacky Ido, B. J. Novak (více)Obsahy(4)
Začátek Hanebných panchartů zastihuje Shosannu Dreyfus (Mélanie Laurent) v Němci okupované Francii, kde před jejíma očima nacistický důstojník Hans Landa (Christoph Waltz) vyvraždil její rodinu. Shosanna se štěstím uniká do Paříže a ukrývá se tu pod novou identitou majitelky a provozovatelky biografu. Na jiném místě v Evropě se pod vedením poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) formuje skupina židovských vojáků s cílem nemilosrdně mstít činy nacistů a šířit mezi nimi strach. K Aldově "Panchartům", jak si sami říkají, se přidává i německá herečka a britská tajná agentka Bridget Von Hammersmark (Diane Kruger), jež má za úkol svrhnout vedoucí představitele Třetí říše. A v šeru promítací kabiny zatím Shosanna spřádá vlastní plán odplaty... (Bontonfilm)
(více)Videa (4)
Recenze (3 161)
Pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků za poslední roky - velmi často jsem se zalykal smíchy až k slzám. Jen mám dojem, že značná část té neuvěřitelně komplexní sítě mnohdy sofistikovaných narážek na dějiny kinematografie (přičemž už zdaleka nejde jen o eklektické pomrkávání, místy to má až godardovské parametry) a kinematografickou praxi zůstane většině diváků naprosto utajena. ____ A Petra Zenkla za jeho terminologickou botu v titulcích (je opravdu VELMI podstatné, že jde o NITRÁTOVÝ filmový materiál!) vytahat za uši, prosím. Děkuji. // UPDATE 2017: Můj několikaminutový videokomentář k filmu můžete vidět zde. ()
Hell yeah! Dvě a půl hodiny se strašná spousta postav o něčem baví, přičemž je to povětšinou úžasně mistrovský a / nebo užasně cynicky bizarní. A všem vládne banda neschopnej nekoordinovanejch hovad, který střílej do všeho a film se podle nich jmenuje... Víš co, Quentine? Mysllím, že todle by mohlo bejt tvoje životní dílo... ()
Navzdory tomu, že film má přeci jen trošičku pošramocenou dynamiku, jež v rámci celku nefunguje úplně tak výtečně, jako v rámci kapitol (kde působí famózně), plno zdnánlivě obyčejných dialogů oplývá unikátním vnitřním napětím, i při konverzacích jsou Parchanti atmosferičtí a sledují se s hlubokým zaujetím, ať už pro to, že se na pozadí uvědoměle "hřmí", nebo proto, že se chytře pracuje s diváckými očekáváními (klasická nepředvídatelnost i decentní oddalování potěšení). Přestože Parchanti jsou styloví a oplývají patřičnou nadsázkou, jsou také krutým filmem (nejen díky otevřenému násilí), nezdráhají se v mžiku odpravit i několik sympatických postav. Z řady narážek na jiné filmy jdou některé rozeznat snadno (hudba + pár záběrů jak vystrižených ze spaghetti westernů) a potěší, ale jiné kladou dost velké nároky na diváckou všeznalost, tudíž Kill Bill z mého tarantinovského trůnu nesestupuje... 9/10 ()
Quentin Tarantino si to natočil podle sebe. Ze začátku je to hodně dobrý, ale časem je to nesmysl, co natočil člověk, který má rád filmy. Také je to znát. Pár scén je tam totiž neskutečně ujetých a dost divných, když si uvědomím, na jaký film, z jaké doby, a o čem, koukám. Jedna z výhod ale jsou herecké výkony. Hlavně Brad Pitt a Til Schweiger. Ale i přes ty fantastické herecké výkony je ve filmu až moc uměle navozená atmosféra. Například když sleduju desetiminutovou scénu, kdy napětí by se dalo krájet. Napětí ve smyslu, že Tarantino je přehnaný fanoušek filmů, ví se to o něm, také točí filmy pro fanoušky, obsahující to, co u filmů on má nejradši, tedy napětí, umělé napětí. A že tam těhlech scén je hrozně moc. Krom toho tyhle scény jsou podpořeny westernovou muzikou a to vypadá fakt hrozně. Kombinace Pulp Fiction, westernů a druhé světové války. Zase mě to nebavilo, ale vidět jsem to chtěl. Mohlo to být zajímavé. Bylo jednoduchý sledovat, jak Amík točí, ne válečný, ale akční film, který si dělá prdel z války. Pro diváky, Američany, kteří to žerou především, to vypomáhá vysvětlivkama a dělá si z toho něco, co to nebylo a nikdy nebude. Je vidět, že sám válku nikdy nezažil. A jestli jo, tak by v tý válce hrál asi takovou roli jako Til Schweiger v tomhle filmu, minimálně. ()
Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. ()
Galerie (131)
Photo © Universal Pictures Vidéo France
Zajímavosti (192)
- Roli otce Shosanny Dreyfus (Mélanie Laurent) si zahrál švýcarský herec Patrick Elias, jehož tetou byla Anna Franková. (ČSFD)
- I v tomto filmu se objevuje známá tarantinovská scéna s pohledem z kufru auta. Stejné nebo podobné záběry můžeme vidět ve filmech Gauneři (1992), Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Od soumraku do úsvitu (1996), Jackie Brown (1997), Kill Bill (2003) a Grindhouse: Auto zabiják (2007). (Scelleton)
- Postava Bridgette von Hammersmark (Diane Kruger) je inspirována skutečnou osobou. Jedná se o herečku Zarah Leander, působící v éře nacistického Německa. Pracovala jako dvojitá agentka pro Velkou Británii. (Tarantinoid)
Reklama