Manderlay

Ve srovnání s prvním dílem je Dogville dokonalý. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo (na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu) a je emocionálně daleko zdrcující než Manderlay. A naprosto souhlasím s komentářem !RedruMa k Dogville: "Največší Trierovov medzník". V Manderlay divák necítí to lidský zlo, které se v člověku skrývá. Pokud chcete zažít brutální kladivo na emoce tak jedině Dogville. (10.05.2015)

Tak jsem se po delší době vrátil k Larsu von Trierovi... Vzhledem k tomu, že předchozí Dogville se mi přes menší rozpaky docela líbil a dočetl jsem se, že v Manderlay oproti němu již ubylo většiny svérázně experimentálních prvků, z nichž mi některé režisérovy úlety (jako křídou nakreslený pes s nápisem DOG, který hlasitě štěká) úplně nesedly a vážnost jinak zdařilého díla spíše narušovaly, sliboval jsem si od volného pokračování zážitek. Dopadlo to ale tak, že mi Manderlay den po zhlédnutí připadá jako jeden z nejméně výrazných von Trierových filmů. V Dogville přinesl nezvyklý divadelní styl v poloprázdném studiu účinné překvapení, zde jsem však vnímal značně zaostávající recyklaci původního nápadu, kde sice zvolený příběh má světlé momenty, ale svou tematikou otroctví a pracích na plantáží ve zvoleném historickém období je až příliš silně spjat s ryze americkou kulturou a ve finále mě ve zdejším podání zaujal tak napůl. Komorní atmosféra se sešlostí herců v černoprázdném studiovém prostoru s velmi skromnou iluzí plantážních exteriérů má místy něco do sebe, v pár scénách mi nabídla podmanivý pocit zvláštní, jiné dimenze, díky čemuž jsem si vzpomněl na rané režisérovy filmy jako Prvek zločinu a Evropa, ale pouze sbírka záblesků té atmosféry mi zde po celou dobu silný zážitek nevytvořila. A také (pro mě neznámá) Bryce Dallas Howard bohužel není zdaleka Nicole Kidman, ani Willem Dafoe není James Caan, aneb rovněž po herecké stránce mi často Manderlay připadal o třídu níž (možná i dvě) oproti svému předchůdci. Některými filmy mi von Trier přinesl silné či aspoň zajímavé zážitky, jinými nepříjemně znepokojil až přivedl k odporu, ale ve většině případů nakonec cosi zanechal (do jisté míry i těmi Idioty, i znechucující Nymfomankou). Tady mě bez většího zásahu, byť s jistými klady v atmosféře a netradičním exkursu do minulosti USA, docela míjel. [55%] (30.04.2024)

Už je to moc chtěné. Klepání na neviděné dveře nezaujme, hlasování i přes obrácené fungování příliš evokuje Dogville a přesto se von Trier pořád vyžívá ve formě. Navíc hlavní hrdinka je díky herecké rošádě mladší, což nejenže neodpovídá dějové posloupnosti, ale trpí kvůli tomu i herecká stránka. Má milovaná Bryce totiž funguje jako kouzelné stvoření pro většinu snímků, ve kterých se objeví, ale do artově-dramatické herečky jí zkrátka (obzvlášť v takhle specifické formě) něco chybí. O to víc jsem proto postrádal dokonalou Nicole Kidman a její absolutní herectví, tady by totiž kousavě mířenému příběhu výrazně pomohlo. Dogville totiž dusilo, zato Manderlay schválně roztírá nejrůznější problémy, staví Grace do nových a přesto podobných situací a ztrácí tak potenciální uvěřitelnost. Očekávaná dávka živočišné kontroverznosti nepomůže. (11.01.2008)

Z mého pohledu o hodně horší než Dogville, který vskutku překvapil jak svou formou, tak také Nicol Kidman. Obsazení Bryce Dallas Howard bylo ranou vedle (nic proti jejímu herectví, ale do této role se mi prostě nehodila, neboli "zkrátka jsem jí nevěřil"). Délka je přemrštěná a některé scény vyloženě samoúčelné (a už mě sere, jak režisér trápí své hrdinky). Rozhodně zatím nejhorší Trier, kterého jsem viděl. 50% (11.01.2008)

Byl jsem šokován, Larsi von Trierovi se podařilo to, co se jen tak někomu nezadří. Pokračováním překonal původní snímek a to ne v jednom, ale hned v několika bodech. Narozdíl od utahaného Dogvilluje Manderlay mrštný jako laňka a nikde neškobrtne. Hlavním důvodem toho, proč film utíká kvapem je, že jej tentokrát má Lars von Trier dokonale promyšlen. Žádný záběr není samoúčelný a již brzy na něj navazuje nejedna šokující pointa (vykácení parku Staré paní, nemoc, vražda...). Jediné, co mi zpočátku na snímku nesedělo byly nové tváře ve starých rolích nebo naopak staré tváře v nových rolích. Například Bryce Dallas Howard se mi zdála dost křečovitá, nedokázala reagovat na věci, které na place vlastě nebyly a byla trochu rozpačitá, hlavně její těkavý pohled a herecký výkon, kterému jsem nechtěl nebo nemohl věřit. A tady jsem byl poprvé rád, že Lars von Trier točil chronologicky. Bryceiny rozpaky se tak brzy rozplynou jako ranní mlha a navíc to působí přirozeně (jakoby se pomalu zvykala na nový život). Nakonec si tedy k její osobě dovolím konstatovat dvě věci: 1. Překonala ve svém herectví Nicole Kidman; 2. Lars von Trier z ní udělal velice nadprůměrnou herečku. Později: Trier bohužel nepřekonává Dogville a vytváří divácky mnohem více přijatelnou podívanou, která může být pochoutkou i pro ty, kteří Triera zrovna nemilují. (16.11.2005)