Režie:
Robert DornhelmScénář:
Mirka ZlatníkováKamera:
Tomáš JuríčekHrají:
Marie-Luise Stockinger, Vojtěch Kotek, Zuzana Stivínová, Fritz Karl, Táňa Pauhofová, Karl Markovics, Vladimír Javorský, Zuzana Mauréry, Ervin Nagy (více)VOD (1)
Epizody(2)
-
Část první (S01E01)
-
Část druhá (S01E02)
Obsahy(1)
Píše se rok 1723 a v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je Karel VI., císař Svaté říše římské a král španělský a uherský, korunován králem českým. A právě zde začíná příběh jeho dcery, pozdější císařovny Marie Terezie (Marie-Luise Stockinger). Příběh dětské lásky a pozdějšího manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským (Vojtěch Kotek), nastoupení vladařské cesty, převzetí maďarské koruny i příběh šestnáctinásobného mateřství jedné z nejvýznamnějších žen v dějinách novodobé Evropy. V prvním dílu se, mimo jiné, můžeme těšit na šok, který konzervativnímu dvoru mladá Marie způsobila svým rozhodnutím provdat se z lásky. Tehdy nejspíše netušila potíže, které nastanou poté, co se Marie bude muset stát následnicí trůnu. Druhý díl filmu začíná převzetím trůnu a pokračuje vypuknutím válek o rakouské dědictví, které Marii donutily spojit se s významným uherským rodem Esterházy, kdy pro záchranu říše musela málem obětovat své manželství s milovaným Františkem.
Dvoudílný projekt je strhující historickou epopejí mapující životní osudy mladé Marie Terezie, jedné z nejvýznamnějších postav novodobé Evropy, která po více než 40 let úspěšně vládla říši, rozkládající se na území dnešních 12 evropských států. V uplynulém roce si Evropa připomněla 300. výročí jejího narození. Jde o naprosto unikátní koprodukci čtyř evropských veřejnoprávních televizí – České televize, rakouské ORF, Slovenské RTVS a maďarské MTVA. Celý projekt je o to prestižnější, že idea záměru, včetně námětu a scénáře, vznikla právě v České televizi a její kvalita přesvědčila významné evropské partnery o vstupu do realizace. Minisérie se odvíjí od dvou zásadních okamžiků v životě mladé panovnice – jedním je příběh dětské lásky a pozdějšího manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským, druhým je nástup na trůn a získání uherské koruny. Film přibližuje nejen vztahy uvnitř habsburské rodiny, s matkou, sestrou a otcem, ale i s významnými dvořany habsburského dvora, jako například Evženem Savojským, Filipem Josefem Kinským nebo Bedřichem Harrachem. Film je zároveň monumentální obrazovou podívanou z naší historie, jakými jsou například korunovace Karla VI. českým králem na Pražském hradě, svatba s Františkem Štěpánem v augustiniánském kostele ve Vídni nebo korunovace Marie Terezie uherskou královnou v Dómu Sv. Martina v dnešní Bratislavě, ale i plesy a hostiny u císařského dvora nebo dámský jezdecký karusel v Hofburgu, plavba panovnice po Dunaji či žehnání rakousko-uherským armádám.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (299)
Předně nechápu, proč je tu tahle trojdílná televizní minisérie rozdělena na tři samostatné (dvoj)filmy a nejde okomentovat celá najednou. Ale budiž, jsou na světě horší věci. Třeba seriál o Marii Terezii samotný. Češi totiž opět dokonale dostáli své pověsti plebejců a nedůstojných tajtrdlíků, a filmový životopis habsburské panovnice pojali jako odlehčenou taškařici s šaškujícími a přehrávajícími herci a herečkami, většinou s herci českými, kteří svoje postavy šlechticů často hrají podobně, jako by hráli děvečky a čeledíny. A když už se tvůrci v některých scénách výjimečně snaží o vážnost či mužnost, oduševnělý a citlivý divák se musí zalykat trapností. Provinciální buranství je bohužel můj hlavní dojem z celé ságy, kterou jsem zhlédnul tak trochu nedobrovolně (ehm, ještě že přítelka nečte moje komentáře). A ani interiéry i exteriéry všemožných šlechtických sídel nezaručují aspoň příznivý vizuální dojem - celé dílo má sexappeal československé televizní inscenace. Nutno ještě podotknout, že se nejedná o film historický, ale o film pseudohistorický, natočený podle scénáře jakési pí scénáristky, a ne podle scénáře napsaného seriózním historikem. ()
Pentalogie Marie Terezie stojí za pozornost především jako příklad moderní televizní koprodukce některých zemí bývalé Podunajské monarchie. Osobnost Marie Terezie je nutné představit znovu i nejmladší generaci, nejen proto, že propast času se neustále prohlubuje. Televizní sága proto cílí na nejširší diváckou vrstvu, která je ochotná usednout k obrazovkám první den v novém roce a ocení cosi zdánlivě hodnotného. Pokud alespoň část z nich posléze otevře libovolnou knihu nebo alespoň několik provázaných hesel na wiki, je to zřejmě maximum. Marie-Luise Stockinger v hlavní roli je dostatečně atraktivní a pro našince neokoukanou tváří. ()
Není to historický velkofilm, jako byla Kleopatra nebo Sissy (a nejen proto, že v hlavní roli není persona tak oslnivě krásná, jako v případě představitelek dvou shora jmenovaných), není to dokument, protože na to je tam málo vysvětlení a věcné provázanosti, či jak to nazvat, navíc na to, aby to mohl být dokument, se tam moc kecá o ničem, nemluvě navíc o věcech jako je sociální fantasmagorie při cestě M-T z Toskánska po smrti otce (a ani nešeptajíc o scéně, co jí spáchala matka na téma, že nepřijela na otcův pohřeb, odmítám věřit tomu, že by matka, která sama o dvě děti přišla, chtěla po dceři, aby cestovala ve vysokém stupni těhotenství nebo těsně po porodu), ze všeho nejvíc je to úvod do učiva o Marii Terezii pro základní a střední školy zahalený do velmi hezkého kostýmního hávu. Mezinárodní účast s sebou pro diváky všech zemí přinesla neokoukané tváře, například ty navoskované kníry hraběte Esterházyho, ale i dobře vybrané tváře známé, jako pro mě překvapivě třeba Vojtu Kotka do role Františka Štěpána. Nikdy by mě nenapadlo, že může hrát něco jiného než pubertálního blba. Může a ne špatně. Z žánrů drama/historický/životopisný je to vcelku nedramatické, možné dramatické vrcholy to bere objížďkou, na historii příliš mnoho chyb a z prstu vycucaného žvanění, snad jen životopisné to je. Přesto je to film, zejména první díl, který diváky u obrazovek udrží, za což budiž vzdána chvála, zvoláno hosana a i bych si snad trochu zaplýtvala v použití koření, kdybych neměla obavu, že tvůrci pak na tom bobkovém listu usnou. ()
Velmi příjemně mě překvapila na TV film velice slušná výprava, koprodukční kapitál je holt znát. Na stopáž dvou stominutových dílů film nepůsobí nijak rozvlekle a víceméně dokáže stále zabavit. Co mě však mrzí, že namísto historického politického dramatu tu máme historickou romanci. Namísto důležitějších událostí je nám vyprávěno o tom, že během svatební noci Ressi s Franzem zbourali postel, či že byl František Lotrinský jako jeden z prvních tehdejších celebrit u porodu svého prvního potomka. Druhý díl se zabývá historií už o něco více a Mariin projev před uherským sněmem s malým Josífkem v náručí budiž důkazem, že potenciál by byl. Marie-Luise Stockinger zahrála výborně, stejně tak třeba intrikán Karl Markovics či slizký abbé Vladimír Javorský. Vojtěch Kotek mi ze začátku moc neseděl, ale postupně se velice dobře rozehrál a určitě se za svůj výkon nemusí stydět. 65%. ()
Galerie (121)
Zajímavosti (24)
- Kvůli scéně na balkóně Vojtěcha Kotka s dvorními dámami, točené ve Valticích, se do rohu balkónu nechal speciálně přivést těžký kamenný podstavec, na něj speciálně postavený květináč s palmou a celá tato manipulace trvala cca 20 minut. Scéna přitom trvá jen necelou minutu. (klara.leb)
- Úvodní scéna seznámení Marie Terezie (Marie-Luise Stockinger) s Františkem Štěpánem Lotrinským (Vojtěch Kotek) byla natočena v zámeckém parku v Lysé nad Labem. Dále se také točilo např. v Praze, Bratislavě, Vídni (Belveder), Dobříši, Milovicích a Světci u Tachova. (argenson)
- Vlečku nevěstě nenesly družičky, tak jak můžeme vidět ve filmu, ale její vychovatelka Karolína von Fuchs-Mollard. (Vitox)
Takže: Princ Evžen Savojský, jeden z nevzdělanějších a nejschopnějších mužů své doby, je vylíčen jako bezpáteřní intrikán (pro ty, kteří zjevně nepochopili: je třeba číst pořádně, intrikán a bezpáteřní intrikán je rozdíl, přičemž zde byl vylíčen právě jen jako bezpáteřní intrikán, navíc ani nijak schopný, a jakékoli další stránky jeho osobnosti byly zcela potlačeny). Skoro bych si myslel, že toto pojetí zasponzorovali Turci, aby se po více než 250 letech vyrovnali s mužem, který vykopal jejich odporné musulmanské pr-ehm-zadky z Uherska a uštědřil jim tolik porážek. Nevím, že by kdy uvažoval o spojenectví Pruska s Habsburky, spíše se zasazoval o sňatek Marie Terezie (s ohledem na budoucí události dosti rozumně) s princem saským či bavorským. Pokud jde o jeho smrt, tak umřel až dva měsíce po svatbě, nikoli během zásnub. Handl Lotrinska za Toskánsko byl jednou ze součástí vídeňského míru po válce o dědictví polské, přitom o té se tu mluví jako o nějaké dávno minulé události zcela oddělené od vyjednávání o sňatku. No, to bychom měli to historické minimum, které si tvůrci měli nastudovat, než začali točit. A co zpracování? Kostýmově výpravné, chladné, s hereckými výkony dosti proměnlivými. Nerad to říkám, ale německy mluvící osazenstvo je sympatičtější než české. Karl Markovics, i když mám výrazné výhrady k tomu, jak tvůrci prince Evžena pojali, je tím, koho oceňuji nejvíc (sranda je, že civilní jméno představitelky titulní role je stejné, jako jméno postavy, kterou Markovics minimálně v našich luzích, když už ne hájích, proslul). Na opačném konci hereckého spektra je pak unylý nezajímavý Kotek. Proč máme věřit, že zrovna na něj se Mařka tak upnula? Když jsme u toho, sama Marie-Luise Stockinger je herecky tak někde ve středu, vyloženě nekazí, vzhledem jakž takž odpovídá, ale budoucí mocnou panovnici jsem jí příliš nevěřil (na čemž má opět značnou "zásluhu" pojetí Marie Terezie jako umanuté husy). Co se týče ztvárnění vztahu Mařky a Franty, tak mi prostě přišlo, že Vojtíka pozvali na plac, kde už na něj čekala představitelka Mařky, té řekli "Tohle je František, osudově ho miluješ, tady máte scénář, za pět minut jedem." Naprosto jsem jim to nevěřil. Když mluvíme o chemii, osobně bych si to představoval tak aspoň někde u Francia (tedy ne že by tam muselo být 87 francouzáků), zatímco jsem viděl prostě jen Germanium, tedy 32 škrobených úsměvů. Ale vůbec nejvíc mi vadí to, že jako obvykle se historické události podřazují "dallasovské vztahovce" z prostředí dvora. Ono to jde, když máte vytříbené dialogy, ale i v takové druhé sérii The Crown už mně to začalo lézt na nervy. O zvlášť vytříbené dialogy či herce se navíc až na čestné výjimky (mimo Markovicse bych ještě ocenil Fritze Karla jako Karla VI.) Mařka Terezka opřít nemůže. Zatím spíše takový instantní podunajský podprůměr na jedno použití, ale uvidíme ještě při druhém dílu. Pokud dojde princ Evžen alespoň nějaké rehabilitace, možná budu nakonec milosrdný. P. S. Komu se nelíbí hodnocení historické stránky v komentářích, ať si klidně trhne nohou :) Po druhém dílu: Víceméně potvrzení dojmu z dílu prvního. Nic zcela výrazně špatně, ale nějak mi chybí důvod, proč jedné z nejvýraznějších panovnic osvícenské doby věnovat jen průměrnou kostýmní dvorskou romanci, která příliš nevypovídá ani o charakterech ani o době. Jaké že to reformy tereziánská doba přinesla, jaký že byl průběh slezských válek/válek o dědictví (více než jen pár konstatování, např. aspoň zmínka o Praze obsazené Francouzi a Bavory by se hodila, jakož i poznámka o prohlášení Karla Albrechta českým králem), jak žili tehdejší lidé a tak dále. Zkrátka tento film pokračuje v trendu historie bez historie, hodně (většinou) hezkých lidí v hezkých kostýmech si hraje na dvůr 18. století. Ale že jsem se nenudil a že princ Evžen dosáhl alespoň částečného vzetí na milost, dám smířlivá tři sluníčka. P. S. Josef II. v dospělosti tvrdil, že když s ním v náruči jeho matka předstoupila před sněm uherské šlechty, tajně ho štípala do zadku, aby více plakal a tím posílila svůj dojem bezbranné ženy žádající o ochranu. () (méně) (více)