Marie Terezie

Koprodukční série spojila vybrané země bývalé Habsburská říše, aby připomněla současné generaci osobnost Marie Terezie (1717-1780). Atraktivní projekt se bohužel opřel o lidově pojatý životopis z pera Mirky Zlatníkové a Radka Bajgara a vznikla tak především romantická selanka, která primárně utužila popularitu Vojty Kotka v srdcích jeho stárnoucích fanynek. Nicméně budiž projektu připsáno ke cti obsazení trojice hereček v hlavní roli a jemné popíchnutí unavených diváků matičky veřejnoprávní k úvahám směřujícím trochu jiným směrem. (29.05.2024)

Celkově docela příjemná, lehce soapkovitá, i když scénářem trochu nevýrazná dobová záležitost, kterou navíc kazí takový ten otravný laciný look televizní inscenace. Celá minisérie se po většinu času omezuje na kostýmní drama v interiérech zámků a přilehlých zahrad. Bohatě zdobené dobové kostýmy jsou parádní, v tomhle ohledu skutečně bez výhrad. Ovšem z interiérů a občasných exteriérů, byť jsou krásné, jsem měl trochu klaustrofobický pocit. Divák jednoduše musí přistoupit na skromnou konzervativní výpravu a nečekat od toho drama od Starz. Dívá se na to ale příjemně, na pestrosti přidává i obměna hereček v roli Marie Terezie, což je v kombinaci s tím, že se ostatní herci nemění trochu podivné, ale budiž. Z Marie-Louise Stockinger je cítit vzpurnost a mladické nadšení, ze Steffi Reinsperger naopak odhodlání a jistá arogance a nakonec z Ursuly Strauss zase letitá moudrost zkušené panovnice. Zvláštní dojem jsem měl z Vojty Kotka, který mi v prvních epizodách přišel nepřirozený a vůbec mi do své role svou žoviálností neseděl. Ve finální epizodě se to ale naprosto otočilo a stárnoucího člověka zde zmáknul naprosto s přehledem. Ona ale celá ta finální epizoda byla o stupeň lepší. Kromě výrazně méně televizně působící kamery i scénářem, který v poslední etapě vlády Marie Terezie z diváka vydoloval i nějaké ty silnější emoce plynoucí ze vztahů mezi postavami. Kromě samotného finále, kde logicky končí životní cesta Marie Terezie a Františka, se mi nejvíce líbila zápletka s nepovedenou svatbou a následným románkem. (14.05.2022)

65 % Marie Terezie byla bezpochyby ženská jako brousek. Sama proti všem, jedna válka za druhou, 16 dětí (jejich vysoká mortalita) a  reformátorský synek Josef II, který se jí na sklonku života postaral o pár vrásek. O to, že nemá 4 stálice se v mých očích zasloužila tím, že v politice vyznávala protičeský postoj - nazvala českou korunu "šaškovskou čepicí", zrušila Českou dvorskou kancelář a přišla  o téměř celé Slezsko v bojích s Prajzama.***Seriál to nezachránil. (31.07.2023)

Veľmi sa mi to páčilo,dobre sfilmované,pútavé,herci perfektní.Akurát ma trošku sklamalo obsadenie Márie Terézie v druhej sérii,pretože sa na tú z tej prvej ani trošku nepodobala a chápem cieľ,že chceli aby bola v ďalšej sérii o niečo staršia,ale všetci ostatní vyzerali rovnako len ju vymenili,to ostatní akože nezostárli iba ona?No nič bola to len taká zanedbateľná maličkosť. (21.07.2024)

Má to svoju hereckú, kostýmovú kvalitu, takže kľudne v priemere dve hviezdy by sa dali dať len z pocitu bežného diváka. Tá Rakúšanka naozaj mala rysy pripomínajúcu Máriu Teréziu. Ale z historického hľadiska je tu poplatnosť našej dobe, takže nedá sa inak - odpad. Mirka Zlatníková môže písať históriu akurát tak pre liberálny bulvár. Okrem toho, že jej dátumovo skoro nič nesedí, celé panovanie Márie Terézie v podstate sústredí na milostné avantúry a katolícku cirkev a úplne degraduje tak významnú osobnosť, akou Mária Terézia bola. Fabulácie robia z jej dvora bordel. Aby sa spochybnila jej viera, inak dokázateľne veľmi hlboká, prisúdila sa jej tu nevera a tolerancia nejakých lesbických vzťahov. Mentalita ľudí pred 250 rokmi však bola úplne iná. Postavy sú natočené a znázornené ako by boli z dnešnej doby, v podstate keby nemali parochne, tak to s historickým duchom nemá nič spoločné. Toto dielo dopadlo presne tak, ako končí 90% dnešných filmov/seriálov z historického prostredia. Netočí sa to preto, aby sa človek niečo naučil, ale aby sa presadzovali novodobé novoty ich včlenením do historického prostredia a nenápadným poukazovaním na to, že vždy to bolo normálne. Ešte donedávna sa hovorilo, že dejiny píšu víťazi. Omyl! Dnes už platí, že dejiny píšu bulvárni fabulátori a pokrivení filmári. Už pomaly aj zo svätice urobia ludru a ľudia tomu uveria. (20.12.2023)