Rocky Horror Picture Show

Výstřední, eroticky zbarvená, transvestitní, hororová, muzikální, rocková sci-fi parodie... jaký to má všechno smysl, nebo skrytý význam jsem nepochytil, každopádně nějaký jsem z toho cítil:) Co si vybavuji? Sexy Janet, povedené krátší songy, nečekanou a bezcitnou vraždu zničehonic se objevivšího rockujícího tlouštíka, gumovou hubu dr. Franka.... Tušil jsem divnou záležitost, ale tohle předčilo mé očekávání. (27.07.2006)

Ještě horší než muzikál je travesty muzikál. Dílo stejně bizarní jako představa Radima Uzla v tangách, zpívajícího na mejdanu roku z Václaváku s dildem v zadku Smells Like Teen Spirit. Pokud slovo kultovní znamená, že si stisknu kule a otáčím jimi v horizontálním směru zprava doleva v pravidelném rytmu o 360 stupňů, přičemž prožívám stejnou bolest, jako při sledování takto hodnoceného díla, pak ano. (22.12.2011)

Muzikál, jehož děj je pouze důmyslnou kulisou pro jeden ohromný kinematografický odkaz a pro oslavu umělecké i životní nesvázanosti a extravagance. V závěru sice lehce pospávající, ale jinak naprosto bezprecedentní a zaslouženě kultovní smršť zábavných hudebních skečů, chytře napsaných, vtipně zinscenovaných a hlavně neuvěřitelně zahraných! Tim Curry je coby transsexuální karikatura na šílené hororové vědátory z produkce RKO fenomenální, jakoby se pro tuhle šílenou a v dějinách filmu ojedinělou roli narodil, a vše zdobí a ochucuje dvěma třešničkami více než rozkošná Susan Sarandon, jejíž ženské přednosti chci mít doma na očích každičký den.... prostě chci! 85% (16.02.2017)

Jediný film, ze kterého jsem odešel cca po 15ti minutách a zdaleka jsem nebyl první, natož poslední. Nechápu tento humor, nechápu ty vtipy, nechápu z toho vůbec nic a navíc se mi to vůbec nelíbí. Rocku je tam jako šafránu, zato hopsání a paruk ala Hendrix jako máku. Skoro bych se vsadil, že v tom má prsty Jess Franco, ale umělci se zřejmě Mistrem jen inspirovali (01.11.2007)

Pozlátková doba 70. rokov 20. Storočia. Priniesla punk rock, zopár skvelých rockových a jazzových albumov. A samozrejme aj skupiny ako Kiss a Queen. Trblietajúce lesklé kostýmy, flirty, veľa mužského a ženského make-upu a vyprázdnený obsah v megapódiovej show, hodnotou limitne sa blížiacou sa nule. No a samozrejme uctievanie týchto ikon pop kultúry masami aj s príznačným vonkajškovým napodobňovaním. Z rovnakého súdku je aj Sharmanov film – muzikálová paródia na béčkové horrory. Predsa len niektoré pozitíva sa dajú objaviť – asi dve dobré pesničky (Time warp a tá s Meatom Loafom), démonický herecký výkon hlavného osnovateľa deja Franka a podľahnutie jeho libidu dvom zaľúbencom v noci nasledujúcej po ich zasnúbení. To je však na dobrý film prekliate málo. Inak ide o veľmi jednoduchučký, zabudnuteľný príbeh založený na schéme vstupu do strašidelného domu. Komixová ilustratívnosť a bláznivý kolorit príznačne celý doznievajúci kult dotvárajú. (07.11.2004)