Hrabě Monte Christo

Ve srovnání s novější americkou verzí s Caviezelem je tahle adaptace předloze ještě poměrně věrná. Má to ale za následek kolosální zkratkovitost především v závěrečné půlhodině, protože podobně jako ve filmu s Maraisem, zradě a vězení je zde věnováno snad až přespříliš času. A když už nic, v Reynoldsově filmu funguje lépe minimálně chemie mezi Dantesem a Mercedes. Chamberlainova Mercedes je chladná, jak psí prdel. (27.01.2015)

Můžu srovnat dvě slavné verze. A obě jistě budou mít své zastánce i kritiky. Pro mě vítězem zůstává ta s Jeanem Maraisem. Přeci jen se mi velmi líbila výpravnost a Jean Marais pro mě v roli zůstal charismatičtějším. Richard Chamberlain na mě občas s těmi bílými fousy působil jako Dracula, když shlížel shůry. Ani výprava mě příliš nepřesvědčila. Ale obecně je Hrabě Monte Christo jeden z nesmrtelných vynikajícně napsaných příběhů, které prostě nestárnou. (07.11.2021)

Zo štyroch adaptácií, ktoré som mal možnosť zhliadnuť, je práve táto najlepšia a vďaka Chamberlainovi aj najpamätnejšia. A hoci bol Dumas Francúz, je paradoxné a pre Francúzov iste skľučujúce, že najlepšie sa ho podarilo stvárniť na britskom striebornom plátne. A Chamberlain je zasa najlepším Monte Christom, aj keď aj Marais bol dobrý. Príbeh má solídne tempo, dejový spád a vďaka príjemnej stopáži sa viac než statočne vyhýba ukecanejším a nudnejším pasážam. Je síce pravda, že prvú polovicu (vo väzení a na úteku) som si užíval viac ako tú druhú, ale je to tak v každej adaptácii. O herecké výkony sa stará skvostné svetové obsadenie (zamaskovaného Howarda bolo relatívne ťažko spoznať), na ktoré sa dá spoľahnúť. Na to, že ide "iba" o televízne spracovanie, pôsobivé. (22.12.2021)

Souhlasím s Pohrobkem, že tento film je dle mého asi nejlepším zpracováním Dumasovy předlohy. Ve srovnání se zpracováním z roku 1955 (s J. Maraisem) nebo z roku 1998 (s G. Depardieuem) vychází tahle verze určitě nejlépe. Když přemýšlím nad důvody, proč je u každého oblíbená jiná verze, vychází mi z toho jediné: každý má rád jinou část příběhu a také každé z těchto tří zpracování se zaměřuje na jiný aspekt. Film z roku 1955 je zaměřený především na první část příběhu a na úpěnlivé snaze o věrnost předloze. Ve zpracování z roku 1975 (a ve velké míře i v té z roku 1998) zase dominuje akt pomsty. Na jedné straně část příběhu, než se Dantes dostane z pevnosti If, je vmáčknuta do cca 20-ti minut. Na straně druhé je podrobná likvidace Dantesových protivníků. Já zjevně patřím do skupiny příznivců druhého z výše jmenovaných filmů, vždy se mi v tomto příběhu mnohem více líbilo osnování plánů na pomstu a pomalé ničení zrádců než sice zajímavý, leč vlastně přímočarý příběh uvěznění a přežití v nelidských podmínkách. (14.09.2007)

Film s parádním hereckým výkonem Richarda Chemberlaina, který je jako mstitel opravdu nesmiřitelný. Ale přijde mi, že jinak film ničím nevyniká - hudbu si už teď nepmatuji, kamera tuctová... Co mě ovšem jako milovníka knižní předlohy rozčiluje nejvíce jsou nuance, které mi ale přijdou pro příběh poměrně důležité. Že spousta postav a dějových linií chybí je přirozené (tak rozsáhlé dílo se nedá ve filmu obsáhnout celé), proč spousta postav skončí úplně jinak než v knížce (kupřikladu, kde je to Monte Cristovo obrácení? ten Danglars, kterého ušetřil?) sice nechápu, ale budiš. Ale proč filmaři alespoň zhruba nedodržovali věk oněch postav? Proč Danglars nazačátku filmu vypadá na 40, když mu má být něco přes dvacet? Proč se zdá, že je Caderousse stejně starý jako Benedetto, když C. musí být alespoň o dvacet let starší? Nechápu... A pravdou je, že na můj vkus film "frčí" až příliš rychle. Než se člověk vzpamatuje je polovina postav po smrti. Zajímavé je i slyšet tři Francouze, jak spolu ve Francii, v příběhu francouzského autora mluví anglicky s italským přízvukem. (14.07.2009)