M*A*S*H

Film Roberta Altmana má se seriálem jen málo společného – jeho humor není tak přímočarý, spíš absurdnější, a odsouzení nesmyslnosti celé války a akcí v Koreji se děje v prvním plánu. Vše na příbězích a osudech vojenských felčarů. Snímek se řadí k tehdejší vlně protiválečných témat, jakými byla např. i Hlava XXII, v nichž se parodovala absurdita, nemyslnost a bezhlavost vojenských tažení. A dalo by se říci, že je na pováženou, když má snímek co říci i dnes v současné době, zvláště podíváme-li se na konflikt v Iráku. Je vidět, že Altmanovy filmy patří skutečně k nadčasovým svými tématy a zaměřením, a že i "stařičký" M*A*S*H dokázal natočit velice stylově. (16.03.2012)

i když je to film, který byl předlohou pro vyjímečný seriál, tak jeho kvalit zdaleka nedosahuje a myslím, že to není tím, že bych ho viděl až po něm. Charakteristické znaky postav jsou znát, ale až seriál jim dal život - a možná i herečtí představitelé, kteří jsou snad na vyjímku Radara, všichni jiní. Dějově je to přiměřené, humor i herecké výkony a na mě to působilo spíš jen jako slabší epizodka ze seriálu, protože tam bylo hodně témat jen nakousnuto. Ale díky za něj, protože jinak bychom se seriálového Mashe nejspíš nedočkali. Čisté tři hvězdy [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.04.2013)

Seriál už mám prokoukanej skrz na skrz a tak jsem se rozhodl věnovat i původnímu filmu od Roberta Altmana. Jenže ouha. Ze zvyklostí ze seriálu mě film neuvěřitelně zklamal. A stal se pro mě diváckým mučením. Po celý film jsem se pobavil snad jen třikrát nebo čtyřikrát. Filmové postavy jsou jaksi umělé a nedokázal jsem jim přijít na chuť. Ze seriálu jsem byl zvyklý proplouvat od vtipu ke vtipu, jenže film má pomalé tempo a ztrácí na svém homoru. Ještě, že si náladu můžu zvednout seriálem. (19.10.2008)

Seriál MASH je geniálny a tiež patrím medzi tých, ktorý tento film videli až po ňom...Je to fajn "podívaná", ale človek sa chtiac-nechtiac nevyhne porovnávaniu a o to viac gratulujem autorom seriálu, že sa im podarilo inšpirovať sa a všetko vylepšiť. Či už protivojnovú iróniu a sarkazmus (ktorý tu nie je taký trefný a zábavný), postavy (tu málo rozvinuté o nejakej psychológii sa tiež veľmi nedá hovoriť, pričom Hawkeye mi dokonca občas ani nebol veľmi sympatický). Robert Altman sa možno radí medzi najväčších režisérov všetkých čias, ale ja stále nechápem prečo a ani po MASHi som to nepochopil... (15.01.2009)

(1001) Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti. S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit. A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?! (03.01.2017)