Úsvit

Možno potencionálne najväčšia výčitka voči filmu, že hlavná postava pôsobí ako vytrhnutá z dnešnej doby a zasadená hlbšie do minulosti, mi pripadá ako jej najväčší klad. Ono ak by sme presne tieto postavy zasadili do súčasnosti a scenár by bol viac menej totožný, nič by sa nezmenilo. Táto štylizovanosť mu dodáva na nadčasovosti a osobne som bol priam nadšený z toho, že som videl náš historický film, kde sa chovali a rozprávali postavy iným štýlom ako sme videli už stokrát inde. Filmu vyčítam skôr potlačenie dôležitej vedľajšej zápletky do pozadia, možno už ale neboli peniaze na nakrúcanie s obvinenými. Alebo išlo skrátka len o hlavnú postavu a obeť a na všetko malo byť nahliadané tak, ako by bola všade prítomná. (03.01.2024)

Módní vlna všech těch gender korektních trendů dává vzniknout vskutku zvláštním dílům. Tenhle příběh je nesmyslně zasazenej do prvorepublikového efektního prostoru Podtatří (to jediný je tam fajn). Nevěřím moderní skorodoktorce, která se staví do role mentorky sexuální výchovy. Nevěřím osvícenýmu bačovi z východního Slovenska, kterej je na tu dobu neskutečně gay/trans friendly. Nevěřím paní továrníkové, která ve vysokém stupni těhotenství běžně tráví hodiny za volantem. A už vůbec nevěřím mluvenému projevu, i když to prej byl záměr přizpůsobit to současnému divákovi. Ale aby se lidi v lepší společnosti za první republiky běžně oslovovali píčo, to je prostě špatně. (17.11.2023)

Škoda, že z celé řady nadnesených témat (baťovská utopie / dystopie, tolerance, politické řevnivosti první republiky, postavení žen ve společnosti) film žádné skutečně nerozvine a spíš je jen konstatuje. Podobně rozpačitě lavíruje mezi žánrovými vrstvami jinak chytlavě zkonstruovaného příběhu. Úsvit působí stejně bezprizorně jako hlavní hrdinka, jejíž podezřelá "správnost" se zproblematizuje až v závěru. Silné dilema je rozřešeno v komfortní zóně baťovského modernismu velice opatrně. Úsvit obezřetně našlapuje, trochu nemotorně vysvětluje (ta animovaná přednáška pana dochtora o hermafroditismu byl jediný wtf moment), přesto patří k tomu zajímavějšímu, co česká kinematografie za poslední roky vygenerovala. Je tu hodně cítit snaha o jinakost a suverénně řešenou dobovku, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že se film sám sobě občas plete pod nohy ve snaze nejít probádanými cestami. (02.07.2023)

Citlivé v obou významech slova, dramatické vždy když uslyšíte ždímat starou pračku a řemeslně sebevědomé při těžení funkcionalismu mého rodného města (ať už se jedná o papundekl, nebo reálné kulisy). Zvolené nosné téma ale bylo po vypravěčské stránce příliš velké sousto, obzvláště když se na konci válela na talíři ta rozžvýkaná (partnerské vztahy hlavních postav, klacky pod nohami vzkvétajícího kapitalismu). Možná jsem se přehlédl, ale zdálo se mi, že na letišti v polích vedle Electry L-10 stál i DeLorean doktora Browna. Snad to nebylo jen proto, aby výpad prostřednictvím vulgárního označení dámského přirození působil tak cool.. (18.01.2024)

Tak jsem si opět připomněl dobu stachanovských agitek. Divákovi je nutno naservírovat, proč ženy musejí do továren chodit kalit ocel a plnit plán na 123 %... tedy pardon, bojovat proti zaostalým a neprogresivním buranům a nedoukům a bigotním zaprděncům, kteří nechtějí budovat nové a lepší zítřky a nechtějí jít kupředu levá, zpátky ni krok. A tak sledujeme naprosto černobílý snímek - co se charakterů postav týče -, kdy jsou burani za burany a mladá, progresivní žena neochvějná ve svých správných názorech jako komsomolka Zoja. (Ale ta aspoň makala vlastníma rukama.) A když se celou tou propagandistickou nudou. na které je zajímavý jen ten model města a záběry Zlína (chudáci malí, takovou propagaci si nezasloužili), prokoušeme ke konci, tak ani nezjistíme, jestli se holce také nenarodil malý hermafrodit... Anachronismy ve filmu jsem raději už po chvíli nepočítal. A btw, ani ne tak od věci, docela by mě zajímalo, jestli má Křenková ještě klitoris a k čemu jej využívá... (24.03.2024)