Úsvit

Úsvit těží z neokoukaného námětu - na české, ale myslím i světové poměry - a veskrze umně v sobě snoubí několik tematických či žánrových rovin: od vztahového dramatu přes (pseudo)kriminální příběh až po jistou sociální sondu do 30. let minulého století, avšak s nadčasovým přesahem. Chlupáčkovu snímku by se určitě dalo vytknout pár věcí - viz dobově neautentický projev Heleny (hlavně na poli sarkasmu) či prostetický zjev Ladislava Hampla (určitě bychom v ČS hájích našli "oplácanějšího" kolegu) - ale z mé strany převažují spíše pozitivní dojmy. Hermafroditismus (podobně jako afázie v letošních Němých tajemstvích) není úplně běžný námět a určitě v sobě skýtá i další možnosti. V Úsvitu je toto téma ozvláštněno líbivým dobovým koloritem - zde bych rád pochválil především výpravu, ale i kostýmy - a několika vůdčími dichotomiemi (muž x žena, továrník x dělník, "boží stvoření" x "bezbožné monstrum"). Z hereckého obsazení bych vypíchnul zejména Elišku Křenkovou, ale i Richarda Langdona; rovněž mě zaujala menší role Jána Jackuliaka, který se postaral o jeden z nejsilnějších momentů filmu. Jsem zvědavý, s jakým projektem přijde Chlupáček příště. (12.10.2023)

Tak už si umíme vytvořit nějakou scénografii, dokážeme si vycvičit prvotřídní kameramany, teď ještě akorát zařídit, aby se jeden málem nepočural smíchy, když v dramaticky silném dešti se hrotěj metr od stříšky König s Křenkovou, která na něj řve "Musíme tu situaci, která vznikla, zvládnout!" Úsvit je překrásný na omak. Baťovská továrna uprostřed ničeho upomíná na estetiku Wese Andersona, oblaka převalující se přes nedaleké velehory vytvářejí dramatickou atmosféru blížících se dějin a čím jednorozměrnější postavy jsou, tím více jim to ve filmu sluší (Hampl, Ondrík). Klacky pod nohy tomu opět ale hází naprosto obscénní vedení herců, papírové dialogy přednášené jak z audiolekcí češtiny a slovenštiny a hlavně ten úplně zmatlaný scénář, který Šifra spatlal po nějakém třípřednáškovém kurzu o tom jak pinchnout netflix scénář do tří hodin, přičemž ten kurz musel být ještě hodně dávno, když uvede do hlavní role hrdinku, ze který si dělal South Park prdel už před šesti lety. Při scénách, ve kterých tradiční slovenská podhůrská vesnička, která je nasnímaná jak reklama na bryndzu, hrdě přijímá svého hermafrodita, zatímco dole zlí továrníci kují pikle proti fiktivním komunistům jsem si chrochtal do rukávu jak imbecil. Pojďme si ty filmy nejdřív cvičit na nějakých základních zápletkách typu detektiv chytá zločince nebo muž má rád ženu, než se budeme pouštět do takových ambiciozních témat, ju? (04.01.2024)

Na úvod tohohle komentáře bych rád podotknul, že jsem zcela tolerantní k jakékoliv formě člověka ani nechci rozporovat existenci tohohle nebo tohohle a ať si kdo chce dělá co chce pokud je to jeho věc a nesnaží se ostatní hystericky přesvědčit, že je to norma a kdo to tak nevnímá je zakomplexovaný homofobní jedinec, ale komplex z toho asi mají hlavně ti co tohle nejvíc vyřvávají. Mě to žíly netrhá, ale vadí mi když se do mě někdo snaží na sílu nacpat přesně tenhle přístup tak jak se to děje v tomhle filmu. Ještě začátek by ušel a vzbuzuje v divákovi určitá očekávání, ale od toho twistu v podobě toho šokujícího odhalení to šlo celý do kopru. Najednou jsem měl pocit, že to přepnulo do úplně jinýho filmu a já jsem se co chvíli chytal za hlavu a říkal jsem si cože? A to jako vážně?! No nic víc psát nemá smysl i tak mě ti všichni hrozně moderní tolerantní a liberální jedinci sežerou zaživa. Napíšu snad už jen tolik, že nový úsvit a bod obnovy českého filmu se bohužel nekoná. No do toho druhého zmíněného se po pravdě ani moc neženu a v nejbližší době se na tom asi nic nezmění. Jinak nevytahuji to často, ale v tomto případě se o tom zmíním. Zajímavé a trefné komentáře : verbal, a0001 a Skeksis. Za mě po filmařské stránce ok, ale obsahově totální odpad. Mno za ty Tatry dám teda aspoň 10% (01.04.2024)

Mohutně kritizovat (nejsem v tom úplně jinej) stav současné české kinematografie umíme, přesto se každoročně objeví několik titulů, které můžou třeba na evropském trhu hravě konkurovat. Retro drama Úsvit, které má hlavní triumf v Elišce Křenkové, mezi takové patří. Baťa tehdy po vzoru Zlína odkoupil od slovenské obce Veľká přes půl milionu metrů čtverečních pozemků s cílem postavit moderní průmyslové město. Nikdo z továrny ovšem moc netuší, jak naložit s mrtvolou novorozeněte pohozenou v hromadě písku. Tedy nejde o postup, ale hlavně o to, že se jedná o novorozence s mužským i ženským pohlavním orgánem. Pozor, máme rok 1937, válka je za rohem, navíc (těhotná) manželka ředitele továrny, který se vzhlédl v politikaření a lezení do zadku šéfům, začne do záhady šťourat. A to, co si myslí nebo na co nedostudovaná lékařka přišla, nemá problém vykřičet do světa. Výprava, kostýmy, kamera, výrazné barvy… všechno šlape. Naopak přes prsty by zasloužil zvukař, mnohým dialogům (v tuzemské kinematografii tradičně) prostě nejde rozumět. „Kriminální“ příběh postupně lehce ustupuje, zaměřujeme se na několik rovin intersexuality a ve velkém se tu kope ve prospěch sexuálních menšin. Na aktuálně četně diskutované téma vnímání jinakosti máme nespočet „odborníků“, svůj názor vynechám, ale je patrné, že skrze předsudky a facebookové konstrukty v našich hlavách jsme se moc daleko neposunuli. Navíc nevím, jak moc tvůrci operovali s faktem, že pár let po událostech pod Tatrami jsme to s onou větší otevřeností a lidským porozuměním dotáhli k tragédii zvané koncentrační tábory. Matěj Chlupáček nemalé ambice promítnul i do své prvotiny Bez doteku, ovšem to mu bylo pouhých 19 let. Teď o deset let starší přináší zajímavý kus, u kterého pořád nevím, zda mu nedat spíš čtyři hvězdy. A to zejména díky zmiňované amatérské detektivce Křenkové, která je správně sarkastická, která nehodlá být poslušnou ženuškou a která si snad dojde pro Českého lva za hlavní roli. (17.01.2024)

Škoda, že z celé řady nadnesených témat (baťovská utopie / dystopie, tolerance, politické řevnivosti první republiky, postavení žen ve společnosti) film žádné skutečně nerozvine a spíš je jen konstatuje. Podobně rozpačitě lavíruje mezi žánrovými vrstvami jinak chytlavě zkonstruovaného příběhu. Úsvit působí stejně bezprizorně jako hlavní hrdinka, jejíž podezřelá "správnost" se zproblematizuje až v závěru. Silné dilema je rozřešeno v komfortní zóně baťovského modernismu velice opatrně. Úsvit obezřetně našlapuje, trochu nemotorně vysvětluje (ta animovaná přednáška pana dochtora o hermafroditismu byl jediný wtf moment), přesto patří k tomu zajímavějšímu, co česká kinematografie za poslední roky vygenerovala. Je tu hodně cítit snaha o jinakost a suverénně řešenou dobovku, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že se film sám sobě občas plete pod nohy ve snaze nejít probádanými cestami. (02.07.2023)