Garfield ve filmu

Garfielda nijak nežeru, sem tam si přečtu nějaký komiks, ale to bude asi vše. Na film jsem se dívala jen ze zvědavosti a stačilo mi. Vůbec se mi nelíbilo, jak Garfielda naanimovali, byl takový divný a strašně nereálný. Zápletka taky nic moc, celkově docela o ničem. Prostě jednou a dost, ale zase některé scény se povedly... (10.06.2014)

Jako fanoušek Garfielda a znalec jeho stripů si musím zoufat. Co to je!? Dejte nám skutečného Garfielda! Garfielda, který Odieho nesnáší a nehnul by pro něj ani prstem. Odieho, který není roztomilý voříšek, ale tupý nemyslící pes. Jona, který není roztomilý nekňuba, ale asociální šílenec... Ačkoli, proč jsem tak překvapen? Podle skutečného Garfielda by se film dal natočit jen stěží. Jediné, co dělá, je jí, spí, šikanuje Jona a Odieho a občas trpí přebujelou fantazií. Nic jiného. Zkuste podle toho natočit film. Takže je logické, že si ho filmaři museli přizpůsobit k obrazu svému. To, co pak vidíme na plátně, však již není skutečný Garfield, pouze jeho filmová zparchantělost. Samozřejmě, Garfielda neznalým a malým dětem, kterým je film určen (dospělým nedoporučuji), je tato skutečnost fuk, a tak si možná tento mix infantilního humoru a zvířecích dobrodružství užijí. Oko znalce však trpí. Koukat se na to dá, ale mnohem radši si zalezu s knížkou garfieldových stripů... 50% (08.08.2009)

Vypasený oranžový kocour musel dříve či později vzít útokem také plátna kin, berme to jako nevyvratitelný fakt. Otázkou bylo, jak moc Davisovým komiksovým stripům ublíží (ne)zodpovědná péče velkého hollywoodského studia. Hodně, strašně moc, až to rve srdce. Komiksy jsou krátké, zpravidla skvěle vypointované a rozhodně ne určené primárně dětem. Film je sice taky krátký (jinými slovy ukoukatelný), jenže ani trochu vtipný a ukojující potřeby pouze těch nejmenších. Z tohoto důvodu mě nejvíce pobavil titulek před samotným filmem: „tento film není vhodný pro děti do 12 let“. Pro koho jiného proboha? Nebo jsem snad špatně viděl? Bylo tam „tento film není vhodný pro osoby starší 12 let“? Některé rodiče možná pohoršoval dojem Jennifer Lowe Hewitt, tedy dojem, že má pěkné nohy a musí nám je co nejvíce ukazovat. Ne, nemá a ne, nemusí. Malou náplastí na všechno to infantilní křepčení, nicméně náplastí, kterou si vychutná jenom těch několik šťastlivců, kteří viděli originál (ačkoliv šťastlivec není nikdo, kdo se na Garfielda dobrovolně podívá, ale nezabíhejme do přílišných detailů), prostě malou náplastí je hlas Billa Murraye. Ten jakž takž pochopil podstatu Davisových komiksů a poslouchat jeho sarkastický komentář je mnohem příjemnější než pozorovat mizernou práci animátorů (ve filmu je tolik scén, kdy Garfielda někdo někam přenáší a ani v jedné z nich nedokázali zkorigovat digitálního požírače lasagní s rukama „přenašeče“). Jinou pozitivní hodnotu se mi na této pestrobarevné křeči vysledovat nepodařilo, ale děcka si to užijí, o tom žádná. 35% Zajímavé komentáře: oli.G, mustafa, maarv, FunTom (13.08.2007)

Pomerne príjemný hraný animák, ktorý ale stroskotáva na scenári. Je to veľká škoda, lebo Murrayovi to s nezbedným kocúrom dokonale sekne. Už len aby sa s tým tvorcovia pohrali v dvojke, čoho sa ale obávam. Mačka je ale neskutočne sama o sebe zábavná a jej salámovitosť sa dala oveľa lepšie zúžitkovať. 55%. (25.10.2007)

V rukách kuriózního režiséra Petera Hewitta se trojrozměrný animovaný kocour stal ve shodě se svou sebestředností jediným smyslem celého filmu. Nejde o nic jiného než o exhibici technicky dokonale zpracovaného ne-tvora, který jakoby náhodou právě prožívá své dvojrozměrné dobrodružství v dutém světě, jehož dvounozí obyvatelé každým svým výstupem přesvědčují o své zbytečnosti. Jako by se to všechno zdálo v té velké oranžové hlavě a utvrzovalo jejího nositele, že jde vždy a všude jen o něj. (18.02.2024)