Pozemšťané

Víc než celkový film mě zaráží komentáře zde napsané... Dokument prý nenabízí řešení.. Je to jednoduché, přestaňte to podporovat. Tak je to jednoduché.. Když nebudete kupovat maso, mléčné výrobky, sýry, nebudete chodit do zoo a cirkusů, budete si kupovat kosmetiku a drogerii netestovanou na zvířatech, nebudete si kupovat kožené zboží, kožešiny apod. a místo domácího mazlíčka od chovatele ho adoptuje z útulku, co se stane? Sníže se poptávka, tudíž nebude potřeba tyhle zvěrstva páchat.. Nezmění se to ze dne na den, ale vše je v rukou nás spotřebitelů!! My určujeme, co trh bude nabízet. Pokud toužíme mít dvakrát denně na talíři maso, pokud se chceme bavit pohledem na zvíře, pokud se chceme hřát pravým kožichem, zvířata pro nás budou pořád trpět.. Otevřete oči, srdce a zkuste udělat ten první krok!! Když už ne se toho vzdát úplně, zkuste to omezit a co dřív bylo běžné, mít maso jen v neděli k obědu, otočte to, mít aspoň jednou v týdnu den bez živočišných produktů.. Vaše tělo a duše a hlavně zvíře které se dožije o den déle Vám poděkuje!! Zahoďte svoje ega a nadřazenost, všechny živé bytosti na planetě si jsou rovni, proč ale my lidi, tolik ubližujeme a ničíme náš domov? Udělejte změnu :) (04.06.2015)

Viděl jsem stovky hororů a žádný není tak hrozný jak tento film. Totální exploitace těch nejhorších pocitů, hodně podobné jako u Cove. Kdo se na toto může s klidem dívat, měl by si přiznat, že to je vlastně film o něm, člověku jako druhu, lidském odpadu jako charakteru. Alternativu nabízí třeba Cowspiracy. (Ne)Doporučuju, chce to opravdu silný žaludek... (30.05.2015)

Dokument o týrání zvířat. Koukám kolik lidí ho shlédlo. Měl by se to promítat nově narozeným lidem s komentářem Vítejte na zemi. Některé záběry jsou až neuvěřitelně kruté jako pes hozený do popelářského auta. Člověk si říká, že kdyby některé druhy zvířat získali inteligenci a moc, jestli by nás zmasakrovali také. (26.12.2020)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)

"Nechutnost" - toto podstatné jméno asi nejlépe charakterizuje to, co dokument popisuje. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se lidé po zhlédnutí tohoto snímku staly vegetariány či vegany, protože to, co je divákům předkládáno, si vyžaduje velmi silné žaludky. Nedivila bych se, kdyby někteří dokument vypnuli po prvních minutách, občas jsem od toho také neměla daleko. Každý záběr, který je divákovi servírován, je naprosto otřesný, odstrašující a nepochopitelný. Dokument na mě působil jako encyklopedie toho, co nejhoršího se dá v rámci chování na zvířatech nejen skrytou kamerou natočit. Protože některé činy se nedějí skrytě, jsou všeobecně známy a pouze tiše akceptovány. Osobně si kladu otázku, zda mám zapotřebí sledovat 95 minut takto nechutné záběry a dospěla jsem k názoru, že ano. Dokument byl za tímto účelem natočen, jeho cílem je ukázat, jak se lidé dokáží nelidsky chovat, ale chovají se tak mimo jiné proto, že spotřeba a především poptávka po mase či kožešinách neustále vzrůstá. Dokument je nepochybně jednostranný, zachycuje pouze to nejhorší, co se za poslední dobu lidem podařilo natočit. Jedno je ale jisté, zmíněné chování není výjimka, v některých případech se opravdu jedná o zajeté postupy, což je ještě více zarážející. Earthling si bere na mušku velice silné téma, po druhé bych asi nebyla schopna jej opět zhlédnout, jednou opravdu stačilo. Jediným pozitivem snímku pro mě představoval komentář Joaquina Phoenixe, jehož hlas byl velice příjemný. (23.06.2011)