Aftersun

Funkční celovečerní debut režisérky a scenáristky Charlotte Wells dokazuje, že o Paulu Mescalovi diváci rozhodně neslyší naposledy, chválená festivalovka obsahuje spousty zajímavých aspektů, které diváky buďto emocionálně olízne nebo nechá zcela suché. I „tým poražených“ ovšem může ve finále v Aftersun najít dost nosného materiálu…. (12.03.2023)

Velmi komorní drama o mladém rozvedeném otci a jeho 11 leté dceři na dovolené u moře. Otec je docela akční, působí vesele a bezstarostně, s dcerou vychází dobře. Mají moc pěkný vztah. Mimochodem výběr herečky na postavu Sophie byl povedený, sympaťačka. Dny pohodově plynou, ale postupně stále více vnímáte, že otec má nějaké problémy, které jsou pro něj velmi těžké. Byla jsem stále ve střehu, co se bude dít. Konec filmu je však otevřený, což mi nevadí, protože má fantazie pracuje naplno. Musím ještě pochválit výbornou hudbu. (17.07.2022)

Na sledování Aftersun musí mít divák správné rozpoložení, jelikož se jedná o dosti "náladový" film, který si po většinu stopáže jede dosti pozvolným - a tím pádem ne pro všechny diváky atraktivním - tempem. Na projekci mě nalákal námět a oscarová nominace pro Paula Mescala. Herecky je film zvládnutý skvěle, o tom žádná, samotný námět mě však svým zpracováním nedostal tak, jak jsem si před projekcí od filmu sliboval. Všední výjevy se střídají s tíživými vizemi (vzpomínkami), které nakonec "pod tlakem" vrcholí, a i když člověk ví, jaké emoce chtěla režisérka u diváka vyvolat, nemohu říct, že jsem jí to "baštil". Festivalová deprese, která však nevydeptá každého. (08.06.2023)

Pozor, už zase spoiluji! *** Film se spirálovitou strukturou, o vzpomínání, reflexi, zpětném porozumění a bezmoci. Film, kde se pod nánosem ne-nuceného veselí, zdánlivě uvolněného a bezpečného spoluprožívání  a nevyřčených otázek a odpovědí mezi dcerou a otcem skrývá nepřekonatelná deprese, napětí a dávno předem prohraný zápas o život a o prakticky zvládnutelný vztah k životu. *** Náznaky, že Sophie otcovu depresi mohla zdědit, příběh posílají po nové vrstvě spirály dál, a ve chvíli, kdy slyšíme pláč jejího novorozeného dítěte, udělují ještě nový smysl jejímu pochopení vlastní situace nad záběry tehdejší dovolené s otcem, která zřejmě byla i posledním, jím pečlivě připraveným, časem společně stráveným, na který použil veškeré své finanční prostředky i duševní síly. *** Kdybych chystala komponovaný večer, pustila bych po tomhle snímku jako druhý film Murénu. Stejná uvolněná letní atmosféra, v níž se odehrává drama dospívající dívky bojující mezi dospělými svůj zápas o život. Ale pak už je v každém z obou filmů všechno jinak. Oba jsou však stejně jedinečné, pronikavé, rozrušující, inteligentní a hořce krásné. *~ (04.05.2023)

Chvíli trvalo než jsem to zpracoval. S odstupem mě to rozkládá čím dál víc. Film, který nahazuje indicie a zbytek už je zcela na vás. Krásnej film o vnitřním boji, který se před těmi co milujeme víc než sami sebe snažíme schovat. Pokud se film do vás dostane, zůstane tam s vámi ještě dlouhou dobu. A to se mi osobně nestalo už nějakej pátek. Bez patosu a civilně takhle roztřelit srdce… Hrozná šleha film. Minimálně nominace by tomu hodně prospěla. (05.01.2023)