Sladká vůně úspěchu

Na první pohled poněkud překombinované a v jednotlivých krocích nedotažené - co do osobních motivací postav vysoustružené jako příliš mělká a nakašírovaná spirála, než aby bylo vidět, zda skutečně vede do pekel - např. J.J.ova sestra se točí jako na obrtlíku podle toho, jak kolem ní ti kroužící supi tzv. mocných a relativně bezskrupulózních mužů právě čeří vzduch, a v rozmezí několika dnů prodělává všechna protichůdná zásadní životní rozhodnutí, jako by to byly jen spalničky: zůstává, odchází, rozchází se s "jediným mužem, jehož kdy v životě milovala" (pak se dozvíte, že jí je devatenáct), hodlá se za něj proti vůli bratra provdat, pak se ho vzdává, předstírá, že nevidí špínu, jež kolem ní bují, pak si kvůli tomu samému sahá na život, odhodlává se zůstat v područí svého despoticky milujícího bratra a zachránit tak svou lásku pro šťastný život někde daleko od ní (protože "J.J. by Ti mohl udělat strašné věci"), a pak zas utíká za svobodou, jako by nikdy nic nehrozilo etc. etc.- jenže ono se postupně vyjevuje, že oni ti zlí a hroziví gangsteři společenských rubrik opravdu nejsou nic než naprosto bezzubá koťata: v celém příběhu nikdo nikomu skutečně nesahá na život, nevyhrožuje ničím tak zásadním jako zničením existence - jediné, čím se pokaždé šermuje, je pokažení reputace (jak starostovi New Yorku, tak šéfovi konkurenčních novin i samotnému dobrému hochovi Dallasovi a potažmo oběma hlavním "zloduchům"), a to se dá kdykoli stejnými prostředky zase napravit (kupříkladu stačí zvednout telefon a říct, že to bylo narafičené, a už se veze s kopce pověst někoho dalšího). *** Čili na druhý pohled se dá pochopit, že psychologie postav je tak mělká jako noticky ve společenských rubrikách, a jediná nosná, a o to hezčí interpretace snímku, než ta o zlých, všemocných a všeho schopných mediálních pekelnících, kteří ruinují nevinné, je opačná: film vlastně naopak ukazuje, že bulvár může "doopravdy" ublížit jen těm, kdo mu věnují pozornost, a to na obou stranách bariéry, čtenářům i pisatelům, a jen a jen na svém vlastním poli (pošramocením mediálního obrazu) - jakmile odhlédnete, celá ta plytká hra přestane existovat a o to lépe ukáže, že skutečné hodnoty spočívají a kultivují se jinde: starosta, který než aby se nechal vydírat, přizná se manželce rovnou v přítomnosti novinářského vyděrače, a zdánlivě paradoxně tím svůj vztah s ní po letech jedině utuží, Dallasův agent, jenž moudře nepřilévá oleje do ohně a zůstává nepomýleně zaměřený na rozvíjení hochova talentu a hudební kariéry, o níž ví, že ji pořád ještě má před sebou, atd. - epizodických postav a příkladů je tam až nestoudně nepřeberně a ukazují, že každý má pořád na výběr, co bude brát vážně, stejně jako Falcova blonďatá milenka si hodlá hupsnutím do postele s přivedeným šéfem konkurenčních novin jen vyretušovat mediální záznam, který si sama přivodila svou hloupostí, a přitom svoji morální zkorumpovanost dává navenek za vinu Falcovi, který jí ho jen, ze svých zištných důvodů, předhodil - a stejně kladně jako ona epizoda se starostou vyústí i ústřední příběh milostné dvojice - jakmile se otočí zády k manipulacím s pověstí, nic jim nehrozí - sám tzv. despotický netvor své sestře zjihle a se svěšenou hlavou přidrží na odchodu dveře a potvrdí, že jeho motivace vůbec nebyly tak zavrženíhodné ani ničivé (stačilo jí projevit trochu vlastní rozhodnosti - bez toho byste to nedomrlé dítko taky radši hlídali na každém kroku). A tak nakonec oba hlavní "zloduši" dostávají vlastně na pamětnou a otevírá se jim cesta k osobnímu prozření ;) Novodobá pohádka, a žádný noir. *** Ovšem tohle vyznění je neotřelé - oproti všem starším i pozdějším snímkům, které ukazují, jak může novinařina ničit skutečné životy a jak je to ukrutný nástroj v našem světě -, a pro to se mi film líbí dost. (25.01.2014) (méně) (více)