Equalizer 3: Poslední kapitola

Jihoitalské městečko, kýčovitě odporně idylické tak, že by v tom Kvítečkově mohli ze dne na den zavést reálný komunismus, má kurva problém. Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „kletě“, poněvadž takové žalostné vulgarismy přeci správně pokrytecký neomarxista zásadně nepoužívá! Dostala na něj totiž zálusk mimořádně brutální a bezskrupulózní Kozí nozdra, která jej chce ovládnout a přetvořit v další zlatý důl typu Amalfi, tedy kurevsky předražený a stejně tak výnosný ráj pro střibrnolžičkové fuckany hedgeových tunelářů a nepokrytě se kurvící zlatokopecké zbotoxované instapičinky. Zase pardon, samozřejmě „nekřesťansky“, „prostituující“ a „influencerky“ jsou ty pravé korektní a citlivé sluníčkáře nepohoršující výrazy. A tak ta děsivá sběř krutě terorizuje všechny tamější hodňoučké a veskrze altruistické človíčky, kteří pak bezradně pláčou a zoufale lomí ručičkama. Naštěstí či naneštěstí, záleží, ze které strany se na do díváte, si tu oázu filantropie a utopistické ryzí lidskosti zvolil jako svou penzijní lokalitu na dožití nejkrutopřísnější a nejsmrtonosnější důchodce světa, ochránce chudých, utlačovaných, vdov a sirotků, ať už o to stojí, nebo ne, strašlivý bobr z OBI - děda Denzl. A ten se kurva nesere! Ups. Samosebou tam mělo po mumulendovsky být „s ničím se příliš nepáře“. Dokonce po prvních dvou úděsných pičovinách („Otravných a patetických přitroublostech“, ty zarputilý ignorante!!!) děda konečně zjistil, že Hemingway i Proust jsou plytcí, nudní, krutě přeceňovaní a do sebe zahledění žvanilové akorát tak pro hipstery a narkáče, tudíž se tentokrát na jakékoliv nekvalifikované „čtení“ zcela vyjebal (Ale no tak, soudruhu verbale, „dal mu vale“!!!), takže přes půl filmu již Nehledá ztracený čas a netrousí laciná pouťová moudra či absinthové jinotaje. Jen prostě zazvoní mafii hrana, aby mohl být spokojeným starcem u moře, a urputně a bez zábran či slitování jen v kulantních kulisách likviduje, likviduje a likviduje, až vyhladí celou Camorru, 'Ndranghetu, Sacra Coronu i Kozí nozdru, načež zaslouženě dosadí na radnici Sluníčkového městečka ty sveřepé municipální bolševiky, co si Altamonte rozvracet nedají! Ovšem to vše, aniž by k mému velkému překvapení v tomto dílu sundal ze stromu jediné koťátko, převedl slepou babičku přes přechod, charitativně omítnul a vymaloval dva až tři domovy důchodců nebo přesvědčil nějaký nezletilý čokogang o nesporných výhodách vysokého školství. A tak je z toho historicky první, a zřejmě i poslední, bez hrozby rakoviny očí nebo unudění se xmrti sledovatelný a veskrze vinně potěšující Frekvenční měnič zvukového signálu, svižný, staroškolsky přímočarý, neustále akční, rozkokošně surový a brutální. Nebýt toho počátečního nechutně klišovitého žužusocialismu v té jihoitalské prvobytně pospolné prdeli a hnusně patetického konce, jako vystřiženého z buzerantské reklamy na životní a penzijní pojištění, kde chyběli už jen zpomaleně radostně skákající labradoři s vlajícíma ušima a s nimi laškovně dovádějící stáda katalogově upravených, módně vyfiknutých, čilých, a i přes televizní sklo zřetelně voňavých důchodců, je to na plnou palbu. (08.10.2023) (méně) (více)