Pět ďáblů

Komentář obsahuje spoiler. Tyjo, já bych fakt rád viděl seriózně hororově zpracovanej námět, jak dítě z budoucnosti terorizuje v minulosti homosexuální partnery svých rodičů, aby dostalo šanci se narodit! To by mělo fakt potenciál. Bohužel tento motiv je v Pěti ďáblech jen lehce naťuknut a nikdy nedojde plnohodnotného naplnění. Film je ve výsledku málo žánrový a fantaskní na to, aby mě uspokojil jako žánrovka, ale zároveň příliš fantaskní a ulítlý na to, abych jej bral jako vážně míněné drama a napojil jsem se na postavy. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Tohle mě bavilo. Opět ženská režie, která se snaží do příběhu přinést originalitu. On je to příběh sice nadmíru prapodivný, člověk moc neví, co se na něj chystá, ale právě ta atmosféra, nejistota a občas poměrně nepříjemné scény, navíc s prvky mysteriózna si mě prostě získalo. Už jen úvodní, titulkový soundtrack od Soap&Skin, který už poslouchám ve svých sluchátkách několik let, bylo znamením, že tenhle kousek mi sedne. Umím si ale představit, že dost lidem to nesedne. Je to taková docela specifická, hůře uchopitelná látka, ale koneckonců se tu řeší hlavně vztahy a krize identity, takže nic, co by lidi nemohli strávit. KVIFF 2022  (05.12.2022)

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)

Exarchopoulos nikdy nepremárni príležitosť trochu sa pred kamerou polesbiť, hlavne, že to má mušľu a aspoň trochu sa podobá na antropoida. Film obsahuje malé intrigy, ktorých koncept sa nikdy nenaplní. Mieša žánre ako barman šejkrom a nakoniec je z toho málo šťastná melodráma. Názov filmu neodkazuje na príbeh, ale na jazero, pri ktorom hlavné postavy žijú a tých je presne 5, takže v tom je istá paralela. (21.03.2023)

[KVIFF 2022] Takový nenápadný filmík, který ale dost originálně pojímá téma, které tu je už dlouho stejně jako s motivy. Od prvního obratu už nějak vím, kam film asi bude směřovat, ale tvůrci alespoň dokážou překvapit samotným koncem, který není v roli onoho předpokladu. Jinak dobře natočeno v hezké lokalitě bez potřeb rozumovat. Podařené. (10.07.2022)