Pád Berlína II.

Ti, kdo film neviděli, nechť si o něm udělají představu z následujícího dialogu mezi Stalinem a Žukovem. Stalin: "Jaké máte požadavky?" Žukov: "Určitě potřebuji posílit dělostřelectvo. Velice by mi pomohlo, soudruhu Staline, kdyby se podařilo vytvořit hustotu dělostřelecké palby o 220 hlavních na kilometr fronty." Stalin: "Žukove, nepotřebujete 220 hlavní na kilometr, ale minimálně 280. A vezměte si co nejvíc tanků. Stejně z nich, až bude po válce, uděláme pluhy." Jinak zde platí to samé, co jsem napsal o první části (mimochodem není mi jasné, proč to bylo natočeno jako dvoudílný film - celková stopáž 145 minut přece není tak hrozná, aby to nešlo uvádět jako jeden celek). Poznámka na závěr: sekvence (mimochodem neuvěřitelně debilní) se zatopováním berlínského metra na Ádův příkaz až nápadně připomíná podobnou sekvenci z filmu Fritze Langa Metropolis, v níž se podzemní město zalévá vodou. (10.06.2015)

Platí totéž co u první části, s tím že scény z vůdcovy poslední štace jsou ještě vydatnější. Nedá mi to abych nepochválil Natašku - ta holka by fakt stála za hřích, ten její komsomolský entuziasmus je vážně rajcovní :-D. A ještě poznámka na závěr: scénář k "Pádu Berlína" napsal (a nikdy se tím nezapomněl pochlubit) Petr Pavlenko - jedna z nejhorších Stalinových spisovatelských kreatur, jehož patolízalství mu vyneslo v tehdejším SSSR mnohá ocenění (zatímco skutečné umění vyneslo autorům jako Babel, Pilňak nebo Vesjolyj leda kulku do hlavy...). (13.02.2008)

Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos. (27.02.2011)

Takouto obludnou manipuláciou sa nemôže pochlapiť ani prvá časť, veruže tak. A to som už predýchal a pousmial kadečo. Fakt by som sa rád díval na všetky tie vekové a sociálne skupiny tej doby, ako to trávili. Vďaka filmovému umeniu, môžeme vidieť akúkoľvek fanatickú či nasilu natlačenú interpretáciu v historickom rozmedzí dejinného kontextu na x variant. (07.06.2015)

Hnusná, odporná propaganda, je mi z ní zle a nenacházim vhodných slov, jak její zrůdnost popsat. Odpad, protože ani tomu Janu Werichovi v úloze Goringa se nemůžu smát. Stalin okopává v bílé uniformě stromky, představitelé západních mocností jako Churchill nebo Roosevelt jsou příšerné karikatury, Jaltská konference je tudíž fraška.. Naprosté šílenství. Ačkoliv je to tak moc absurdí, tak se u toho nemůžu ani bavit, když vím, že takovéto filmy oblbovali tehdejší diváky a mohli sloužit jako učebnice historie, kde jsou zobrazeny událost, tak jak se skutečně staly.. Když si představím, že tohle někdo bral vážně, tak je mi vážně smutno. Když hlavní hrdina, voják Alexej, zlikviduje Německého vojáka dobře vrženou puškou a pak si libuje, že zajal důstojníka, když Americký zajatec volá na popravčí četu v koncentráku: "Jsem Američan, Johnsone, řekněte jim to" a ten odvětí : "Já neumím mluvit s lidkýma zrůdama," když Hitler tvrdí, jak ho podporují Americké obchodní kruhy a jak mu Američané jdou na pomoc, když Nataša vidí na obloze letadla a tvrdí, že pozná Ruské stroje podle zvuku, když se Anglický diplomat domlouvá s Němci na dodání kovů na výrobu německých tanků, když Eisenhower vypráví, že US Army je v chaotickém stavu a má neskutečné problémy se zásobováním, když je vztyčena Sovětská vlajka nad Říšským sněmem, Alexej zařve Vítězství a všichni se daj do zpěvu a tance jako v nějaké pohádce, nebo když Stalin říká Žukovovi: "Vemte si tanků co nejvíc, stejně z nich po válce uděláme pluhy," tak když tohle vidím, vážně mi není do smíchu, ale spíš smutno. Díkybohu, že je tahle doba pryč. Fanouška vojenské historie potěší, že Německá technika je autentická, což je pochopitelné, spoustu toho v Rusku po válce zbylo, než to sešrotovali..a předělali na pluhy. Mimochodem, na konci má Stalin projev na Berlínském letišti, což je událost, která se nikdy nestala. Tolik k věrohodnosti filmu. (11.05.2008)