Cela

Jennifer Lopez zjevně umí hrát, když nastane příznivá konstelace planet:) Ale Vincek D'Onofrio podává coby schizoidní od dětství týraná psychopatická troska daleko lepší výkon. A myslím si, že kamera a hlavně výtvarníci by měli dostat Oscara. Nádhera...a hnus, podle toho ve kterém místě filmu se zrovna nacházíte. A ještě je tu něco.....Howard Shore zabodoval, ať si kdo chce co chce říká. (24.02.2003)

Vskutku bizarní podívanou nabídl Tarsen Singh a originalita se mu nedá upřít. Jen kdyby mohl pracovat s lepším příběhem, který by tak moc nekopíroval zaběhlá žánrová klišé o psychopatovi a federálním lovu na něj. Hlavní hvězdou je bezpochyby režisér, který brilantně kouzlí v psychedelickém duchu, do něhož přimíchává videoklipové prvky. Hezky se na to kouká, ale že bych si odnesl něco víc, to skutečně ne. A Jennifer Lopez hraje pořád stejně divně. (20.05.2007)

O soundtracku: Už během sledování filmu vám jsou určité tóny odněkud povědomé. Během psychedelických výprav do Stargherova vědomí a při závěrečné scéně vám konečně svitne. Utvrdíte se následně po skončení filmu, když zjistíte, kdo je oním skladatelem - Howard Shore. Přestože se pravděpodobně snažil, nostalgická hudba z Pána prstenů se rozhodně nezapře (jako například ve skladbě Drowning). Lesní rohy s dramatickým nápěvem skalním fanouškům podvědomě připomenou hobití putování do Mordoru. Melodie Středozemě ovšem není vším, co v Cele uslyšíme. V pouštních scénách dětské mysli je to hypnotická arabská hudba, která svou exotickou monotónností znatelně upoutává divákovu pozornost, a je tedy dobře, že jí režisér Singh využil jen poskrovnu. V dramatických momentech pak Shore stupňuje napětí údernými timbály, což je jak známo ve filmové hudbě vždy sázka na jistotu. Kompletní soundtrack je směsicí sugestivní, dynamické i hororové hudby, která na sebe až příliš často při sledování upozorňuje. Pro mnoho diváků tedy spíše rušivý element, na druhou stranu samotný soundtrack velice živě připomene s ním spojené scény. Rozhodně ovšem ničím nevyčnívá a troufám si tvrdit, že ho Shore nemá zařazený mezi svými nejpovedenějšími. Nejlepší soundtrack z filmu: Carl Rudolph Stargher. 50 % (25.04.2015)

Dle prvního dojmu rozkošně zvrácený výlet do mysli psychopata, ve skutečnosti dojemný příběh o přátelství fešné psycholožky a malého chlapce. Cela není normálním filmem, to ani vzdáleně, je abnormálně nenormální. Z některých jejích výjevů mi skutečně zatrnulo, přičemž si myslím, že už jsem toho viděl docela dost, ale pravda, zaživa rozporcovaného koně ještě ne. Z vizuálního hlediska se jednalo o dílo natolik výjimečné, že jsem ani nedokázal příliš vnímat prosťoučký příběh. Také díky důmyslné práci s kontrasty a pestrosti šatníku J Lo bych si tentokrát dovolil zvolit hodnocení lehce přehnané, které by mohlo poukazovat na úchylnost mé osoby, nicméně domácí zásoby bělidla v nejbližší době doplňovat nehodlám. Zvlášť menší diváci by pak měli věnovat zvýšenou pozornost následujícímu varování: V tomto filmu se mluví sprostě! 75% Zajímavé komentáře: Pacco, Cooper, anderson, Bobek15, TotalFilm (22.12.2006)

Neskutečně plytká kriminálka s nudným jádrem, ale zajímavým obalem. "Komplikovanost" případu, charaktery, dialogy - skutečně slabota, Film však se svou bezdějovostí nákládá ještě vcelku obstojně, neboť to hlavní se odehrává ve fantazijním zvráceném světě - vrahově mysli. Zde už režisér neselhává tolik, jako při výstavbě kriminálního dramatu, ba naopak jeho vizuální choutky, práce s kamerou a barvami dokáží skutečně oslovit a připoutat pozornost. K prvotřídnímu hororu má sice atmosféra stále daleko, ovšem není to vůbec zlé psycho... 6/10 (26.07.2010)