Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Moje první a na dlouhou dobu asi poslední zkušenost s interaktivním filmem. Pokud bych měl Kinoautomat hodnotit jenom z hlediska kvality filmu, tak jsem možná čekal trošku víc - hlavně příběh mohl být o něco lepší a snad i delší. Ale celkově je pro mě Kinoautomat výborným zážitkem, který si stojí za to vyzkoušet osobně. Jinak moderátor Josef Polášek působil celkem dobrým dojmem, až na ten moravský přízvuk, o který se občas pokoušel :-). (17.02.2008)

Zajímavý nápad, který je zábavné zkusit si na vlastní kůži - mačkat tlačítka s pocitem, že můžete ovlivnit děj filmu, je prostě zábava sama o sobě. A máte z toho takový zážitek, že vlastně ani nevíte, co na vás působí víc - jestli film, nebo mačkání tlačítek. Nápad, který má potenciál, ale v dnešní době poněkud zpomaluje přítomnost moderátora (dříve Miroslav Horníček, dnes Tomáš Matonoha) - vypnutí filmu v nejnapínavějším momentu, aby se mohlo hlasovat tomu dodává atmosféru, ale promluva moderátora (byť zábavného a vtipného) před samotným plátnem značně zpomaluje a odvádí pozornost od samotného filmu. Každopádně česká rarita, která i v dnešní době neztratila nic na přitažlivosti - kdo by si nechtěl zmáčknout hlasovací tlačítko? :-) 75% (19.07.2017)

Ale samozřejmě že nemůžete nic změnit, hlasujte si jak chcete, stejně se příběh po pár minutách vrátí na stejné místo, kam by došel i po zvolení druhé varianty - jen by mu to trvalo tu déle, tu kratší dobu. Jen to prosím tvůrcům nevyčítejte - to byl záměr. Voluntas dei, jak se po latinsku říká. Ad Exkvizitor: "Ano, všichni víme, že v roce 1967 nebyla v ČSSR demokracie. Co to má společného s Kinoautomatem?" - Třeba to, že tento skvělý projekt, který by v demokratických poměrech svým tvůrcům vynesl slávu a hromady peněz, byl za komunistů tak dlouho potlačován, až potlačen zcela, přičemž samozřejmě získané valuty za Expo schlamstnul systém, nikoli tvůrci. (06.05.2009)

Uvoľnená atmosféra 60. rokov, kedy boli traumy II. svetovej vojny i následných boľševických procesov smrti potlačené, cudzie vojská zatiaľ nebrázdili Československo krížom krážom a zákerný AIDS neexistoval. V ovzduší sna o spravodlivom a demokratickom socializme sa zrodilo množstvo výnimočných umeleckých diel, ktoré spoľahlivo bavia i dnes. Jedným z nich je Činčerov unikátny Kinoautomat. Banálna bakalárska príhoda o nahej susedke, zabuchnutých dverách a návšteve príbuzných z Moravy je pozdvihnutá nielen výberom hercov, ale najmä ich viditeľnou chuťou hrať, vstupom živého konferenciera do filmu a zapojením diváka do procesu rozhodovania o ďalšom deji (aj keď v skutočnosti ide o šikovne predostretú manipuláciu). Radúz Činčera, majiteľ myšlienky hovoril o tom, že najviac sú z jeho interaktívnych predstavení odvalení Japonci, ktorí sú zvyknutí akýkoľvek problém, vybočenie z poriadku a chybu riešiť zvolaním aktívu, hlasovaním a kolektívnym rozoberaním chyby a hľadaním riešenia. Naproti tomu v ČSSR bola situácia taká, že nefungovalo skoro nič a človek sa musel naučil okamžite jednať a improvizovať. Na tomto podklade vraj vznikol Kinoautomat, jeden z najhravejších projektov česko-slovenskej kinematografie. Jeho sledovanie v kine Světozor, kam sa jeho oprášená premiéra po štyridsiatich rokoch od vzniku na pár týždňov presťahovala je skvelým zážitkom. Pozn. Ohlásené je vydanie filmu aj na DVD, zaujímavé by však bolo pouvažovať o vydaní širšej kolekcie ďalších Činčerových multimediálnych prezentácií, robených pre zahraničné publikum na svetových výstavách, pritom v Česku, či na Slovensku takmer neznámych. Údajne ich bolo okolo 120, a vyznačovali sa mnohotvárnymi inováciami a novinkami, ktoré neboli inde použité. Hravosť Kinoautomatu naznačuje, že naozaj také boli. (12.06.2007)

Na 7 000 hodnocení jsem si nemohl vybrat lepší film (a taky unikátnější). Snad první interaktivní film na světě. Už jenom spojení "interaktivní" z toho dělá něco velkého a když k tomu připočteme i to prvenství... Ano, filmu se dá vytknout poněkud obyčejný a nijak extra zajímavý příběh, dá se vytknout i to, že volby děj vlastně ani nezmění, je jedno, jestli vyberete možnost A nebo B, dostanete se do stejného místa v příběhu. Jenže se tam dostanete vždy jinou cestou a to je na tom právě to zajímavé. Ano, dalo by se vymyslet více situací, více konců, ale nezapomeňte, že je to z roku 1967 a je to první interaktivní film na světě. Já s tím jsem více než spokojený, protože to měla být hlavně komedie a komedie to je a dost dobrá a zábavná. Navíc já formu interaktivních filmů mám dost rád, což jsou pro mě jenom další kladné body v hodnocení. Nemůžu jinak, než dát 5* (09.06.2019)