Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Nápad je geniální, to jistě. Ale konkrétně Člověk a jeho dům vskutku není ničím víc, než sice kouzelnou, ale pouze situační krátkou hříčkou, které navíc zejména ke konci mírně dochází dech a obsahuje i logické mezery v ději (menší, či větší - v závislosti na volbách diváků). Humor Miroslava Horníčka miluju, tudíž jsem si ho užil i zde, a také ostatní herci jsou velmi dobří. - Poznámka zcela na okraj: Jelikož jsem Kinoautomat stejně jako Radko viděl v obnovené premiéře v kině Světozor, musím říci, že mi stran uvaděčů poněkud vadilo neustálé křečovité zdůrazňování jejich antikomunismu. Ano, všichni víme, že v roce 1967 nebyla v ČSSR demokracie. Co to má společného s Kinoautomatem? (15.06.2007)

Věkový průměr ve Světozoru byl toho večera znepokojivě nízký a do sedadla jsem usedala s pocitem, že to mému požitku z projekce uškodí. Ono je totiž docela snadné odhadnout, jak bude hlasovat stejná věková kategorie, v které se nacházíte vy. Z toho vyplývá, že moment napětí a následného překvapení, která z variant bude divákovi promítnuta, se exponenciálně blížil k nule. A co se týká výstupů Tomáše Matonohy coby moderátora, možná by to chtělo míň slov a pseudovtipu. (Ba slušelo mu to, o tom žádná:)) Na druhou stranu, nevšednost, vtipnost a kvalitní herci Kinoautomatu dohromady neměli problém doplnit tento komentář mým maximálním hodnocením. (22.09.2009)

Pan Horníček je decentní a milý, ten je omluven... Ale jinak jsem byla naprosto znechucená. U jiných filmů se vždy snažím odmyslet si kino-zážitek a hodnotit snímek samotný, ale u tohoto interaktivního experimentu to jde těžko. Viděla jsem ho v Klubu kultury v Uherském Hradišti, moderátorem byl krajně nesympatický a trapný Eduard Hrubeš, moji spoludiváci vždycky odhlasovali jinou variantu než jsem chtěla já. Co si asi naivky mysleli, že se stane, když si pan Novák (decentní Horníček) pozve domů nahou sousedku? Mě by zajímalo, co by se stalo, kdyby zůstala na chodbě. Ale to je fuk. Stejně to byl banální příběh, jehož pointa byla naprosto jasná bez ohledu na nějaké hlasování. Oceňuji svěží (což nutně neznamená dobrý) nápad, pár vtípků a samozřejmě herce. (29.07.2007)

Uvoľnená atmosféra 60. rokov, kedy boli traumy II. svetovej vojny i následných boľševických procesov smrti potlačené, cudzie vojská zatiaľ nebrázdili Československo krížom krážom a zákerný AIDS neexistoval. V ovzduší sna o spravodlivom a demokratickom socializme sa zrodilo množstvo výnimočných umeleckých diel, ktoré spoľahlivo bavia i dnes. Jedným z nich je Činčerov unikátny Kinoautomat. Banálna bakalárska príhoda o nahej susedke, zabuchnutých dverách a návšteve príbuzných z Moravy je pozdvihnutá nielen výberom hercov, ale najmä ich viditeľnou chuťou hrať, vstupom živého konferenciera do filmu a zapojením diváka do procesu rozhodovania o ďalšom deji (aj keď v skutočnosti ide o šikovne predostretú manipuláciu). Radúz Činčera, majiteľ myšlienky hovoril o tom, že najviac sú z jeho interaktívnych predstavení odvalení Japonci, ktorí sú zvyknutí akýkoľvek problém, vybočenie z poriadku a chybu riešiť zvolaním aktívu, hlasovaním a kolektívnym rozoberaním chyby a hľadaním riešenia. Naproti tomu v ČSSR bola situácia taká, že nefungovalo skoro nič a človek sa musel naučil okamžite jednať a improvizovať. Na tomto podklade vraj vznikol Kinoautomat, jeden z najhravejších projektov česko-slovenskej kinematografie. Jeho sledovanie v kine Světozor, kam sa jeho oprášená premiéra po štyridsiatich rokoch od vzniku na pár týždňov presťahovala je skvelým zážitkom. Pozn. Ohlásené je vydanie filmu aj na DVD, zaujímavé by však bolo pouvažovať o vydaní širšej kolekcie ďalších Činčerových multimediálnych prezentácií, robených pre zahraničné publikum na svetových výstavách, pritom v Česku, či na Slovensku takmer neznámych. Údajne ich bolo okolo 120, a vyznačovali sa mnohotvárnymi inováciami a novinkami, ktoré neboli inde použité. Hravosť Kinoautomatu naznačuje, že naozaj také boli. (12.06.2007)

Na 7 000 hodnocení jsem si nemohl vybrat lepší film (a taky unikátnější). Snad první interaktivní film na světě. Už jenom spojení "interaktivní" z toho dělá něco velkého a když k tomu připočteme i to prvenství... Ano, filmu se dá vytknout poněkud obyčejný a nijak extra zajímavý příběh, dá se vytknout i to, že volby děj vlastně ani nezmění, je jedno, jestli vyberete možnost A nebo B, dostanete se do stejného místa v příběhu. Jenže se tam dostanete vždy jinou cestou a to je na tom právě to zajímavé. Ano, dalo by se vymyslet více situací, více konců, ale nezapomeňte, že je to z roku 1967 a je to první interaktivní film na světě. Já s tím jsem více než spokojený, protože to měla být hlavně komedie a komedie to je a dost dobrá a zábavná. Navíc já formu interaktivních filmů mám dost rád, což jsou pro mě jenom další kladné body v hodnocení. Nemůžu jinak, než dát 5* (09.06.2019)