Reklama

Reklama

Čas opilých koní

  • Írán Zamani barayé masti asbha (více)

Obsahy(1)

Celovečerní debut Bahmana Ghobadiho, režiséra oceňovaného filmu Želvy mohou létat (2004), vychází z jeho krátkometrážního dokumentu Žít v mlze (1999), který získal několik cen na mezinárodních festivalech. Název dokumentárně stylizovaného snímku poukazuje na bizarní reálii týkající se života na hranicích Íránu a Iráku. V hraničních horských oblastech Íránu je počasí natolik nehostinné, že i tažná zvířata dostávají alkohol, aby vůbec fungovala. Režisér do daného prostředí zasadil realitou inspirovaný příběh o těžkých životech dětí z kurdské rodiny. Po smrti rodičů přechází starost o mladší sourozence na dvanáctiletého chlapce. Jeho tělesně postižený bratr potřebuje operaci, kterou ale mohou provést pouze v sousedním Iráku. Tak se děti vydávají na tvrdou pouť přes hory. Sugestivní snímek o rodinné pospolitosti navzdory krušným podmínkám získal dvě ceny v Cannes. Natáčelo se v reálném prostředí a hlavní i vedlejší postavy příběhu ztvárnili neherci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

eLeR 

všechny recenze uživatele

Ťažké časy. Tak veľmi, že aj zvieratám dávajú piť alkohol, aby zvládli svoju prácu, studené nemilosrdné podmienky a boli povoľné. Čo potom ľudia? A čo deti? Celý čas som myslela na tie svoje. Malý chlapec sa stane živiteľom rodiny a dievča nahrádza matku svojmu staršiemu postihnutému bratovi a mladším súrodencom .. a tie deti to berú tak ako to prichádza, žiadne sťažovanie. Ťažké je sa na to len pozerať, a nie žiť. Pre mňa tiež lepšie ako Želvy nemohou létat. (Filmová výzva 2016 - emma53) ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Možná to na mě působilo ještě autentičtěji, než Želvy mohou létat. Vždycky u takových filmů cítím naprostou beznaděj a bezmoc, protože i kdyby člověk nakrásně chtěl, tak s tímhle stávajícím systémem nic nezmůže. Ano, byl to jen film, ale já věřím, že ve skutečnosti to je možná mnohem horší. Třeba takového Mahdiho si nikdo nevymyslel, kde záběry na něj byly srdcervoucí a jeho krásné oči mluvily za všechno. To celé umocněné nehostinnou krajinou k žití, kde je slyšet z dálky střílení a kolem neustálé nějaké nástrahy, včetně min. A to nemluvím o mulách, kterých mně bylo tak líto, že jsem musela chvílemi použít rychloposuv. Myslím si, že každý soudně přemýšlející člověk, který uvidí tenhle polodokumentární snímek z kurdského prostředí si uvědomí, že bychom si měli vážit i toho možná někdy mála dobrého co máme, včetně toho, že bydlíme třeba tady v Čechách. ()

Reklama

Traffic 

všechny recenze uživatele

Snímek původem kurdského režiséra Bahmana Ghobadiho by svým námětem lehce mohl spadat mezi takzvané festivalové exploatace, které sociálně drásává témata vytěžují s cílem (finančně) uspět na prestižních západních přehlídkách. To se nakonec podařilo i Času opilých koní, v Cannes např. film získal Zlatou kameru. Trápení íránsko-kurdských dětí, které se v nehostinném pohraničním prostředí starají o svého těžce postiženého bratra, by mohlo být snadným východiskem pro citově manipulativní drama. Ghobadi si ale zvládá udržovat odstup, který se k dokumentaristickým konvencím blíží nejen vzdáleným rámováním a rezignací na klasické vyprávění, ale také autentickou prací s neherci. Právě v nezúčastněných momentech (úvod s vojenskou kontrolou, náročné putování horami) snímek exceluje, ale jakmile během klasicky odříkávaných-nacvičovaných dialogů přejde k polodetailům, svou realistickou auru trochu ztrácí. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Íránské filmy jsou fakt husté! Čas opilých koní je film o dětech, které se musely již ve svém školním věku stát dospělými. Děj se odehrává na Íránsko - Irácké hranici ve vysokých horách, kde jedinou možností jak přijít k troše peněz je pašovat zboží do Iráku. Samozřejmě hranice je střežena a stezky vedou všudypřítomnými minovými poli. Již samo horské podnebí je zde neuvěřitelně drsné. Trochu mi to připomnělo hranici mezi Severní Koreou a Čínou, kde je situace obdobná, možná ještě krutější... Spíše než o válečný snímek se jedná o drama. Člověk si opět nutně uvědomuje jak je jinde život drsný a krutý a jak by si měl vážit toho kde a v jakých neskonale luxusních podmínkách si žije. * * * * * ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,JSEM S JANEM V DUCHOVNÍM SPOJENÍ. BŮH NECHÁ KAŽDÉHO V NĚČEM VYNIKNOUT. JÁ JSEM BYLA VŽDYCKY HLOUPÁ... ALE V TOMHLE JSEM DOBRÁ. BŮH DAL KAŽDÉMU NĚJAKÝ TALENT.…“ /// Abych pravdu řek, moc tomu nerozumím… dětský práci jo, tu chápu, ale tomu všemu vostatnímu. Drsnej způsob života (jako třeba u nás za války nebo 1. republiky, pamatuješ…), parchanti Ámina, Mahdi, Rožín, a Ajub. Fotr jim za chvilku chcípne na minový pole (upřímně, já bejt tebou, tak se rozběhnu dobrovolně už dávno!) no a tak děti… TY VOLE, TO SE NEDÁ VYMYSLET! Je mi líto těch mul (kůň řízlej voslem debile!), ty lidi – to není můj problém. Sere mě, že tady (jako u nás…) se to hemží sráčema, nic nedělaj, žijou si na dávkách… kurva to sem se zase nasral… Takže co jako? Politickej doku-film? Trochu. Nebo hra na to, kolik druhů emocí v sobě člověk objeví? Tohle je mimo moje chápání. Filmově za 3*, lidsky za 5*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Práci seženu, jen když seženu mulu (ne NULU! To by tady byl zaměstnanej každej…). 2.) Miluju kousky, při jejichž sledování se mě od začátku do konce druhýho dne, drží nechápavej tik. 3.) Thx za titule ,,fureq“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Díky uvedení snímku na mnoha mezinárodních festivalech režisér přispěl ke zlepšení veřejného povědomí o situaci v Kurdistánu, zároveň získal kontakty a prostředky k tomu, aby ve své záslužné misi mohl pokračovat. V roce 2000 za účelem natáčení dalších filmů o etnických menšinách žijících v Íránu založil produkční společnost Mij Film. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama