Anatomie pádu

Po delší úvaze jsem zvedla hodnocení na plnou palbu. Vše, co mně hned po skončení napadlo a rozhodilo se nakonec ukázalo jako velmi dobrý tah včetně závěrečného finále. Sandra se Samuelem a nevidomým synem chtěli začít někde jinde a tak manžel inicioval odstěhování do větší dřevostavby a asi i daleko od lidí. A tam to všechno začíná. Momentem nalezeného, mrtvého Samuela se začíná odvíjet drama, kdy byla podezřelou právě jeho manželka, která s ním byla v tu dobu sama doma. Následuje delší část ze soudní síně, kde se přelévaly moje pocity od podezření, že to skutečně provedla až po důkazy, které mě zase naklonily k opačnému názoru a mezi tím vším se pohyboval jejich syn, který tady měl také svůj prostor ke své úvaze. Všechno bylo tak načrtnuto, aby jsem byla přesně takto rozhozená až do závěrečného konce. Sandra Huller přispěla určitě k mému vyššímu hodnocení, protože její výkon byl vynikající, ale nechci vynechat ani žalobce a už vůbec ne výkon jejího nevidomého syna. Je to jeden z filmů, které bych viděla ráda ještě jednou, ale znám se jak to v reálu chodí......... (24.01.2024)

Každoročně se objeví nějaký evropský (asijský) zástupce, kterého provází pověst události, kterou je třeba vidět jako součást popkulturního přehledu. Loni to byla kupříkladu satira na soudobou společnost Trojúhelník smutku nebo válečné drama Na západní frontě klid, o nějaký ten rok dřív pak nepředvídatelný a žánrově rozmanitý Parazit. Tentokrát je oním nejchválenějším evropským filmem Anatomie pádu. Nálepku „nejlepší“ bych mu ale rozhodně nedával. Spisovatelka Sandra, původem Němka, manžel v krizi středního věku, se kterým odešla na odlehlou chatu ve francouzských Alpách. A jedenáctiletý syn Daniel, který před lety prodělal vážný úraz. Právě on najde po příchodu z procházky se psem otce bezvládně ležet před domem. Nešťastný pád z okna? Sebevražda? Nebo to bylo úplně jinak? Právě syn (svými postřehy a inteligencí patří už někam na střední školu) je u soudu vystaven spoustě detailů z disharmonického soužití rodičů, navíc jeho obtížně čitelná a chladná matka místy neobratně zahlazuje určitá ale. Výsledek mi ale nestačil. Než se dostaneme k soudu, mohli jsme pár minut postrádat. Ten je pak jedním velkým divadlem, ve kterém soudkyně jedná podivně, mnozí svědci zrovna tak, a třeba takový psychiatr tu při líčení není za odborníka, ale za dalšího žalobce. Snad každý ví, že pracuje výhradně s pohledem pacienta (v tomhle případě mrtvým manželem), který je logicky jednostranný. Za mě dost nezvládnutý moment. Divák je tu nicméně za člena poroty, ale celkově chybí nějaký prvek překvapení, dramatické momenty (návrat k hádce manželů) na mě nefungovaly. Nejednoznačné postavy jsem viděl jinde a bylo mi s nimi mnohem líp. A obrat „jít do hloubky“ si taky prostě představuju jinak. Asi si to zaslouží spíš čtyři hvězdy, ale s ohledem na to očekávání mně ty tři sedí víc. (28.12.2023)

Důvodů vyrazit do kina na letošního vítěze Cannes je celá řada: 1. Vynikající Sandra Hüller v ústřední roli spisovatelky Sandry, jejíž manžel jednoho dne záhadně umírá v domě, kde byla tou dobou přítomná pouze ona. Sandra dokonale zvládla zahrát ženu, která může být stejně tak zdrcená vdova jako chladnokrevná vražedkyně. 2. Vystavění zápletky od několika okamžiků před úmrtím Sandřina manžela až k několikadennímu soudnímu procesu se Sandrou. Film má dvě a půl hodiny a není to jednoduché pokoukání, přesto vás udržuje v napětí až do konce, protože prostě nevíte, co si máte myslet. 3. Herecký představitel Sandřina jedenáctiletého nevidomého syna, se kterým po většinu času soucítíte a v jednom momentu ho chcete zabít. Klučina to zahrál skvěle a klobouk dolů také před psím "hercem". Co bych ale přece jen Anatomii vytkla, je možná až přílišná snaha o chirurgickou přesnost ve všech směrech, z celého výsledku se tak vytrácejí emoce, s čímž souvisí i téměř nulové napojení na hlavní hrdinku. Byla jsem ale upřímně zvědavá, jak všechno dopadne. Výborný film, pokud chcete trochu potrápit mozkové závity. (19.10.2023)

Anatomy of a marriage. Problematický vztah film rozebírá slušně, ale zdaleka ne tak drtivě jako Marriage Story - a v detektivní rovině, která zabírá valnou většinu z té přestřelené stopáže, víc nudí než zaujme. Herecký projev Sandry Hüller je impresivní, ale to bohužel zůstává jedním z mála důvodů proč stojí za to ho vidět. 7/10 (06.02.2024)

Začína to ako nejaká zmiešanina detektívky od Agathy Christie a thrilleru od Hitchcocka, z toho som sa náramne tešil. Ten pocit sa ale postupne vytráca ako intimita v klimaktériu a človek dostáva najprv základné dávky a potom boostre uistenia, že pôjde len o súdnu drámu, ktorá má v podstate riešiť štruktúru vzťahov. Našťastie sa nenápadne pridajú aj prvky diverzity, aby to na festivale malo zaručený úspech, takže do notíska ďalšia fajfka, ale to mi nestačí. Problém je 150 minút a ten pocit, že hľadanie vinníka nie je to najpodstatnejšie, čo film chce v skutočnosti vyjaviť, a že to všetko je nakoniec nejednoznačné od začiatku až do samého konca. A keďže ja sa netvárim, že som zjedol Šalamúnov exkrement okorenený výťažkom z ikier 100 najväčších umelcov histórie, aby som sa artisticky kochal aj z prilepenej lentilky na zárubni, pokojne poviem na rovinu, že po 2 a pol hodinách som očakával aj nejaké odpovede a nielen náznaky. (30.10.2023)