Anatomie pádu

Jak se po práci dvakrát po sobě vypnout během 10i minut? (08.02.2024)

Silné 4*. Jen by tomu prospělo nechat pár dlouhých záběrů ve střižně. Herecky neuvěřitelný. (10.10.2023)

The Shinining natočený jako soudní drama. Trochu nuancovanější, trochu vrstevnatější a o dost zapomenutelnější. (06.11.2023)

HRANÍ SI S DIVÁKEM, SOUDNÍ DRAMA, SKVĚLÁ FILMAŘINA 👤 👩🏼‍⚖️ 🎥 .  Tento francouzský festivalový film je velmi diskuzní, pokud se s někým díváte může si povídat (nebo hádat, jak chcete) o tom jak to vnímáte. Film nutí aby jste si udělali svůj názor. Ať už tím že dělá širokoúhlé záběry, něco nevidíte, či tím že celý film, pokud tam není syn, má objektivní vyprávění. Kamera je odtažitá a vyvolává to pocit nezaujatého diváka. A musíte se rozhodnout sami jak to je. Záměr filmu je nechat to na vás.  .  Příběh je o páru spisovatelů, kdy manžel byl nalezen mrtev před chatou jeho vlastním synem. Jsou dvě skutečnosti jak se to mohlo stát - sebevražda a nebo vražda manželkou. Což logicky vede k soudní procesu (soudní drama, thriller). Toto není úplně můj šálek kávy, ale pokud vám tohle nevadí je možné se vám to bude líbit více. Kvůli tomuhle u mě selhával "Oppenheimer", soudní procesy jsou ve filmech pro mne takové slabší dějové linky. Nikdo se tam nesmí překřikovat a jakmile někdo začne více vyjadřovat emoce soudce ho umlčí. A prostě tam lidi jen sedí/stojí a většinou to není moc zajímavé ze stránky herectví. Ale tady máme různé modely, testy a analýzy, navíc tam jsou zábavné postavy. A taky ten soud je rozdělen na více jednání po více dní. Takže postavy mohou interagovat v mezičasech.  .  Filmařsky je to skvěle zpracované. Atraktivní střih, hravá kamera a zajímavé úhly a nasvícení  + nádherná krajina Alp.  .  Celkově 8,4/10 ❄️❄️❄️❄️❌ (06.02.2024)

Jsem neskutečně ráda, že se mé vnitřní hodnocení shodlo s hlavní porotou letošního festivalu v Cannes, v čele s Rubenem Östlundem (Trojúhelník smutku, Čtverec), a že film Anatomie d’une chute (Anatomie pádu) vyhrál hlavní cenu, Zlatou Palmu. Justine Triet mě neskutečně překvapila, protože její poslední film, který představila v Cannes, Sibyl, mi přišel spíše průměrný. Na druhou stranu jsem v něm poprvé viděla Sandru Hüller, která mě okamžitě zaujala a scény s ní, jsou z toho filmu to nejlepší. Anatomie d’une chute je oproti tomu v mém hodnotícím systému skokem na příčku nejvyšší a považuji ho jako masterpiece, který rozhodně budu chtít vidět znovu. Sandra, Samuel a jejich syn Daniel žijí v horách nedaleko Grenoblu. Již úvodní scéna naznačuje, že vztah Sandry a Samuela bude pravděpodobně napjatý. O pár minut později nacházíme Samuela mrtvého. Vyšetřování této záhadné smrti, které v podstatě připouští pouze dvě teorie, a následný soudní proces, vede k hluboké analýze vztahu zmíněného páru. Toho všeho se musí účastnit i mladičký Daniel, který, i přes své zrakové postižení, je v této kauze klíčovým svědkem. Zatím to nezní jako originální a inovativní příběh, že? I přes to, se Justine Triet povedlo podat již tisíckrát viděné téma svěžím a neobvyklým způsobem. Sama za sebe mohu říci, že jsem hlatala každou minutu z té dlouhé stopáže… ani vteřinu jsem se nenudila a nejsem schopna najít jediné hluché místo. Velkou zásluhu na tom mají všichni herci, jejichž výkony jsou dechberoucí. Sandra Hüller je bez pochyby královnou tohoto filmu, ale stejně tak famózní je Milo Machado Graner, a musím i ocenit Antoina Reinartze v roli žalobce. Další zásluhu na tom má samotný scénář a dialogy. To postupné odkrývání vztahové dynamiky mezi Sandrou a Samuelem, odhalování jejich minulosti, problémů a sporů, což má pomoci odhalit pravdu… stejně tak jako Danielův rozpor mezi vlastními vzpomínkami a tím, co slyší u soudu, což u něho vede k absolutnímu zmatení, je naprosto geniální. Postava Daniela, zmítaného nejistotou a pochybnostmi, má pro rozuzlení kruciální význam, a zároveň je i takovým zrcadlem samotného diváka, který také nemůže s jistotou říci, jak to celé bylo. Velmi významným momentem je pak dialog mezi Danielem a sociální pracovnicí : Když pochybujeme a nejsme si jistí, nezbývá nám nic jiného, než se rozhodnout… a tak to nakonec musíme udělat i my. [Festival de Cannes 2023] (31.05.2023)

Jsem neskutečně rád, že jsem tenhle film na KVIFF stihnul. Perfektně vykonstruované a pečlivě promyšlené drama, které diváka neustále nutí přemítat nad skutečností případu. Skvělé herecké výkony a dokonale vyhrocené soudní sekvence doopravdy utkví v paměti společně s celým bezchybně gradujícím filmem. (07.07.2023)

Film na mě zapůsobil jako ždímačka na emoce, v dobrém slova smyslu. Parádní dramatizace, kdy se v každé další scéně ukázal příběh v jiném světle, mě rozebrala na tisíc kousků, aby mě nakonec spravedlivý závěr dal dohromady. Bála jsem se délky, ale každá minuta tu má své místo. Výborné herecké výkony. (20.10.2023)

Soudní "detektivka", kde se nevyšetřuje tolik vražda jako spíš sebejistota v nesebejistém světě prahnoucím ne po vnitřní pravdě a lidské instinktivitě, ale po systematičnosti a "objektivitě". Charakter hlavní postavy byl přesný a funkční, přesto jsem se sám bavil nad svými pochybami, které jsem nad ním měl. (22.11.2023)

Film mě prakticky od první minuty sral křečovitou artovostí a idiocií. Jako fakt nemůže mentál ten kravál vypnout, když má žena rozhovor? Dál… fakt mi chce někdo nakecat, že v tom kraválu usnul, takže neví co se dělo? Proč by někdo nechal řvát hudbu v domě, kde je nevidomé dítě (a sebrat mu prakticky další smysl)? A to neběželo ani 20 minut z mučivých dvou a půl hodiny. Částečně stravitelné je to jen během scén u soudu a i tak to ruinují “francouzský styl”, kde se všichni teatrálně dohadují jako na tržišti. Cokoliv mimo je doslova utrpení (nejen pro psa). (01.06.2024)

Charakterová detektivka, kde přestane být důležité, kdo je vinen. Vyvrcholením není výsledek soudu, ale scény, ve kterých vidíme postavy před tragédií. Koncepčně a herecky zajímavý film, který ale příliš nestrhne režijně a vyzní ve více ohledech neuspokojivě, někdy úmyslně, někdy ne. (24.08.2024)

Návštěva kina na slepo se vyplatila a z Anatomie pádu se vyklubala lehce nadprůměrná artovka, která hlavně překvapila svými hereckými výkony a postupným odhalováním případu vraždy v odlehlé chatce v Alpách, u kterého si každý může pravdu domyslet sám. Sandra Hüller, Swann Arlaund i Samuel Theis předvedli tak skvělé a přirozené herecké výkony, jaké jsem dlouho neviděl. Za obrovskou zmínku stojí Milo Machando Garner jako synek Daniel, jehož podání emocí je strašně uvěřitelné. Na to, že šlo o soudní dialogové drámo (ještě k tomu ve francouzštině), tak mě ty hrátky se slovy, konverzační souboje a postupná odhalování bavily. Samotný film je pak natočen v hodně komorním a příjemném stylu, díky kterému se ještě víc napojíte na postavy a na atmosféru, pro kterou se film občas v dobrém slova smyslu táhne a nikam nespěchá. (11.11.2023)

Téměř až dokumentární soudní drama, kterému bych i uvěřil, že jde o zachycení opravdového případu. Do poslední minuty jsem netušil, kde je pravda. Vlastně do teď netuším. Už jen za to si tvůrci včetně skvělého castu zaslouží všechny vavříny. Btw. vyděl jsem teď dva filmy ve dvou dnech a oba v sobě mají song P.I.M.P od 50centa? To je ale náhodička, 20 let jsem ten song neslyšel a teď je ve dvou naprosto odlišných filmech (tohle a Expendables 4). (19.12.2023)

Tak skvelý kinozážitok, až ma to primälo premýšľať nad zmenou mojej filmovej TOP 10 na ČSFD. A hoci som tak neurobil, aspoň som si dal do topky Sandru Hüller, ktorá už hrala v niekoľkej skvelej záležitosti za sebou a za mňa je to najlepšia európska herečka súčasnosti. Sála v artovom kine bola z "väčšej polovice" naplnená a atmosféra určite pridala na zážitku - a to sa väčšinou hrobovo mlčalo. Tak otrepaný námet - dráma zo súdnej siene a pritom tak unikátne spracované. Sú tu pre európsku kinematografiu typické dlhé mĺkve zábery, ale tvorcovia filmu nikdy nenudia. Mnohé scény sú desivejšie a sklúčujucejšie než v ktoromkoľvek horore či thrilleri. Beat z rapovej skladby 50Centa vo mne už asi nadosmrti zanechá pavlovov reflex a pri každom ďalšom vypočutí v budúcnosti sa isto strasiem. Aj v komornom filme vie režisérka rozprávať príbeh coolovými filmárskymi porstriedkami. A na záver dodám, že ide o najlepšie odrozprávaný príbeh s nejasným koncom (bola to vražda či samovražda?), aký som kedy videl. (28.12.2023)

Herecký koncert a fantastické soudní drama. Asi jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl. Některým místním hodnocením se protentokrát nedivím, jelikož tohle asi nebude pro každého a bude to diváky masivně rozdělovat. Silné sociální drama v rodině, které se začne odhalovat při soudním líčení a postupně bude nabývat na intenzitě než dojde ke svému kritickému bodu ( hádka v kuchyni je určitě vrcholem ). Hodně se mi líbí, že přelíčení se snaží vypadat autenticky, zachovává si objektivitu a nesnaží se fandit žádné straně a ani na diváka netlačí. Sandra Hüller si to tady téměř krade vše pro sebe ale nezaostává ani Milo Machado Graner jako její syn ( dost možná nejlepší dětský výkon od chvíle Jacoba Tremblayho ve filmu Room ). Pokud by tento film byl inspirován skutečnou událostí či se na konkrétní událost přímo odkazoval, měl bych pro takový konec pochopení. Nemám však rád, když si na konci snímku musím sám domýšlet, jak to asi bylo. Tu odpověď jsem opravdu očekával a dostalo se mi finále, jako při sledování nějakého true crime dokumentu. To je má jediná výtka, kvůli které nemohu naplno hodnotit. Ta pachuť hořkosti na konci přeci jen byla cítit. (28.01.2024)

Chladné psychologické drama, co se stane, když se vám zabije manžel, vypadá to podezřele a jedinou osobou poblíž jste byli vy. Střídá to sakra silné momenty (hádka manželů, kdy ji vyčítá svůj proměrněný život) s místy až parodií (snad pokaždé když se někdo na něco ptal v soudní síni). V devadesátkách by to mělo 100 minut a asi by to filmu neublížilo. 6.5/10 (18.02.2024)

Zvláštní, 2.5h film dokázal upoutat díky dobře vykreslené nejednoznačnosti, jestli hlavní postava svého manžela opravdu zabila, či nikoliv. A tak jsem napjatě sledovala dál a dál a díky vysokému hodnocení jsem čekala na nějaký "wau efekt" - ten ale nepřišel... (10.03.2024)

Výborné, originálne navyše poriadne autentické spracovanie kriminálneho činu nekriminálnym spôsobom. Film tak zodpovedá svojmu žánru a jeho názov je absolútne vystižný. Nie je podľa mňa adekvátne za tým hľadať kriminálku alebo detektívku, je to dráma ako vyšitá. Sandra Hüller exceluje a je dokonale nečítateľná, tým pádom plná prekvapení. Mladučký len 14-ročný Milo Machado Graner tiež neskrýva talent a podáva pôsobivý výkon. A ten svojský ne-hollywoodsky záver bol čerešnička. (15.03.2024)

Dlouho jsem neviděl tak moc autentický film s tak přesvědčivými hereckými výkony. (29.06.2024)

Zajímavě podané soudní drama. Ze začátku jsem si musel zvyknout na ten realistický a naprosto nestylizovaný projev, který trochu připomínal styl Rubena Östlunda, ale po cca půl hodině se to rozjelo a nedalo se od toho odtrhnout. Název je přiléhavý, je to skoro až pitva pádu jednoho vztahu. (08.02.2024)

_         "You never smile at anyone." "Yeah! That's why you love me, right? Because if you wanted to have some stupid bitch who grins at your friends at the ski slopes, you would pick someone else."          Výborne nakrútená psychologická dráma s kriminálnou zápletkou, ktorej dominuje záhadná udalosť tragickej smrti. Ozdobami filmu sú skvelý herecký výkon Sandry Hüller v hlavnej role spisovateľky Sandry (nominácia na Oscara), do hĺbky prepracovaná psychológia postáv a dokonalo vybrúsené dialógy. Tie sú skutočne čo slovo to perla, čo v prípade toho 12-ročného chlapca Daniela môže pôsobiť aj trochu nepatrične (narážam na tie hlbokomyseľné myšlienky, ktoré z neho vychádzali), ale prosím, zrejme bol obdarovaný mimoriadnou bystrosťou. Podstatnú časť snímky zaberá súdne pojednávanie, čo nie je práve moja obľúbená tematika, lenže to je tak pútavo a autenticky stvárnené, s brilantnými výmenami názorov (opäť sa vraciam k spomínaným skvelým dialógom), že nemôžem napísať ani krivého slova. Úžasným zvratom v súdnom procese je kľúčová audio nahrávka, ktorá to parádne zdramatizuje (podobne silno zapôsobí aj ten pokus na psovi). Nakoniec mi ešte zostáva spomenúť nádherné prostredie francúzskych Álp, ktoré dielu dodáva tú správnu mrazivú atmosféru.          "Somebody said, of course money doesn't make you happy, but it's still better to cry in a car than in a subway." (08.03.2024)