Anatomie d'une chute
Anatómia pádu
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Recenze (251)
Z poloviny rodinné drama, z druhé poloviny soudní drama. Vyšetřování jednoho pádu z okna, jedna podezřelá. Je to zajímavý film, dobře natočenej. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se těšil na závěr s tušením, že se stane něco bombastickýho a tím víc jsem byl nakonec z konce zklamanej. Zbytečně nadhodnoceno, za mě 65%. ()
Precízne napísaná súdna dráma s brilantnou Sandrou Hüller, ktorá podáva výkon hodný Oscara. Na druhú stranu si ale myslím, že víťaz Zlatej palmy by mal zanechať iný dojem, ako to, že bol film fajn. A možno som mal len príliš vysoké očakávania. [KVIFF2023] ()
Chladný, velmi zdlouhavý děj o vyšetřování s mrtvým manželem, bránící se hrdinkou a věrným psem. Přehnaná očekávání.(max.50%) ()
Anatomie pádu, je úžasný film a to bezesporu. Psychologie postav a podrobnosti, ze soudního přelíčení, jsou velice autentické. Sandra je úspěšná autorka fiktivních románů, založených na částečných zážitcích, z jejího života. Manžel Samuel by chtěl být úspěšný, ale Sandra má prostě navrch a o tom to celé v podstatě je. Samozřejmě je tam mnoho psychologických linek, které směřují jen k tomu jednomu. Dozvíme se co se stalo, na částečně zrekonstruované chatě, nebo ne?! Musím říci, že já jsem se nenudil ani minutu a to stopáž ohledně tématu vraždy, či nehody je téměř vražedná. ()
Vyšetrovanie vraždy manžela a súd, vypočúvanie. Syn príde so psom a po návrate domov nájde mŕtveho otca ležať v kaluži krvi a snehu pred domom, zatiaľ ,čo manželka si išla ľahnúť a ostane z toho v šoku. Zbytočne dlhá stopáž filmu , viacmenej celý film sa len rozpráva a vyšetruje sa jedná vec až po samotný záver Dávam 2* z jediného dôvodu Francúzska produkcia aj keď vo filme sa rozpráva aj po anglicky ale to nieje vôbec na škodu ()
Hoci sa film Anatómia pádu navonok javí ako thriller zo súdnej siene, jeho jadro je oveľa hlbšie a komplexnejšie ako len klasické "hádajktojevrah". Je to film o vzťahoch, či už medzi manželmi, rodičom a dieťaťom alebo nevidiacim chlapcom a jeho psom. Kladie mnoho pálčivých otázok, ktoré vás prinútia premýšľať o svojich vlastných vzťahoch ešte dlho po titulkoch. Je to brilantný príklad toho ako nakrútiť napínavý a inteligentný film, ktorý je jednak výzvou no zároveň baví. Sandra Hüller podáva špičkový výkon, za ktorý si zaslúži všetky ocenenia vrátane toho najcennejšieho plešatého. ()
Nějak extra mě film nelákal a zkoukl jsem ho spíše pro rozšíření obzorů, ale vyklubal se z toho jeden z top filmů roku. Sandra Hüller zde vykonala za mě dost možná nejlepší výkon roku, jak mezi herečkami, tak herci. Ta preciznost v mimice a realistická lidskost, kterou do role dala je k neuvěření. Oproti Marriage story, což je poslední podobný film co jsem viděl, je to ještě více šedivé, méně romantizované a uměle vyhrocené v emocionálních scénách. Zde byly emocionální výbuchy tak dokonale vypointované, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Celkově byl film velice realisticky podán, hlavně v maličkostech a skvěle byla využita i jazyková bariéra. 2 a půl hodiny se mi zdály před filmem přehnané, ale byly využity na 100% a atraktivnost a realističnost dialogů zařídila, že to uteklo jako voda. Emoce na mě působily pokaždé když měly a nakonec i kapka štěstí se objevila. ()
Ne, na tenhle "špek" já skákat nebudu. Vždyť je to klišé na klišé. Tatínek s maminkou už se nemají rádi, hádají se, a jejich syn, navíc se zdravotním handicapem, tím trpí - to je smutné. Tatínek je jednoho dne nalezen mrtvý na sněhu s podezřelou ranou na hlavě (patrně extrémně mrzlo a sníh měl tvrdost baseballové pálky) a scénáristický chaos může začít. Tradičně teatrálně pojatý soudní proces rozplétá partnerské soužití dvou sobců - jakoby všichni spisovatelé museli být narcistní sobci - a zdá se, že o rozpletení záhadného úmrtí ani tolik nejde. S nepříjemnou tendenčností se z celého případu má stát jakási obecná výpověď o genderové ne/rovnosti, manželských stereotypech, podivně okořeněná bisexualitou a lesbickým úletem. Ovšem tatínkovi už žádné řeči život nevrátí a mrtvý je prostě proto, že to tak Justine Triet chtěla... Jediná živoucí a tragická postava ve filmu je jejich syn, dítě, jež se stalo obětí nevyváženého vztahu dvou dospělých, kteří veškerý čas věnovali vzájemnému zraňování a okázalému nerozumění - právě on je jedinou skutečnou obětí celé události... ()
Silné, intenzivní, zároveň však tak lidské. Velice dobře rozumím tomu, že snímek Anatomie pádu získal spoustu ocenění, včetně Zlaté Palmy v Cannes a má také několik nominací na letošní Oscary. Tento film si jej rozhodně zaslouží. Již samotná ústřední zápletka snímku je nevídaná. Spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samulem v osamoceném domě uprostřed francouzských Alp, kde vychovávají 11letého syna Daniela, který po těžké nehodě přišel o zrak. Když jednoho dne právě Daniel nalezne tělo svého otce nehybně ležet před domem, volá o pomoc svou matku, je však už pozdě, jeho otec je mrtev. Začíná vyšetřování, které má vyjasnit, zda šlo o nehodu, sebevraždu či dokonce vraždu. To co následuje, je strhující podívaná, která se každým okamžikem stupňuje. Výslechy, rekonstrukce činu až soudní líčení, které nám poodhalují pravdu o všech aktérech osudného skutku mě naplno pohltily. Nejlepší na tom všem je, že film nám neustále předkládá obě možnosti, jak mohl skončit Samuelův život a to bud vlastním či jiným přičiněním. Zejména to lze sledovat při soudním přelíčení, kde se k nám dostávají fakta, výpovědi svědků ale i různé hypotézy, co přesně se mohlo stát. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává Sandra, jenž jako jediná byla v danou chvíli doma. V tomto ohledu výtečným způsobem ztvárnila roli Sandry, Sandra Hüller, jejíž postavě jsem hodně věřil, to co říká, zároveň u ní vyplývaly napovrch jisté pochybnosti a problémy v jejich manželství. Pochvalu si jistě zaslouží také dětský představitel Milo Machado Graner jako Daniel, tak i další herci ve vedlejších rolích. Závěr filmu mohl být o něco lépe zpracován, ale ani to mi nezkazilo celkový filmový zážitek, který byl výjimečný, zvláště po emoční stránce. ()
Když na film nemáte moc peněz, tak z toho uděláte festivalovou záležitost, ať se na to aspoň někdo dívá. Poslouchat dialogy je místy utrpení, kamera až amatérské úrovně taky nenadchne a herci tu ani nemuseli být, neherci by tohle zvládli stejně dobře. ()
Pomalý, kupodivu s minimem emocí, precizní rozbor životního neštěstí ve světě ambiciózních umělců. ()
Subtílny pád jedného manželstva spolovice sa odohrávajúci na mieste činu, spolovice v súdnej sieni. Presná, miestami dokumentárna kamera a minimalistické herectvo tomu veľmi slušia. Len, prosím vás, nečakajte uspokojujúco rozuzlenú detektívku, ale skôr procedurálnu štúdiu. 85 % ()
Nachystat mi Justine Triet "šokující" závěr (a že se jich několik nabízelo), šel bych nejspíš na 4. Scéna hádky je totiž zahraná a napsaná naprosto mistrovsky a dává vzpomenout na hádku v Manželské historii. Nejednoznačným závěrem si mě Triet spíš odradila, než získala. Sandra Huller tu sice předvádí skvělý herecký fýkon, ale ta severská odtažitost je tu někdy až hmatatelná. ()
Takhle to dopadne, když nezbydou prachy a Černého Petra si vytáhne střihač. Vyjde z toho dvou a půlhodinové (!), velmi, ale opravdu velmi pppooommmaaallluuu se odvalující (f)artové soudní drama, plné nekonečných, rohypnoloidních konverzací. Nic pro mě. ()
Výborné drama o rodinných vztazích, které se před divákem s každou nově zjištěnou skutečností proměňují. Jak moc si byli manželé blízcí, jak se podporovali, důvěřovali si? A co vina a odpuštění, výčitky svědomí, pocity beznaděje, vytržení ze známého prostředí? Nebo snad úspěch jednoho a zneuznání druhého? Co z toho všeho determinuje člověka ke zločinu? A stal se ten zločin? Spousta otazníků, ještě více spekulací a odpovědi v nedohlednu. O předvídatelnosti zde nemůže být ani řeč, protože netušíme, co a jak se vlastně stalo. Jen ten malý, téměř slepý chlapec se dokáže na situaci "podívat" a nastavit nová pravidla. "Když nevíme, jak se to stalo, ptejme se proč." Film stojí na strhujícím hereckém výkonu hlavní hrdinky. A ten chlapec (M. M. Graner) se jí autentičností a přesvědčivostí vyrovná. Opomíjím pár nelogičností, které by se v dramatu s krimi přesahem neměly objevit, resp. by se měly vysvětlit - zejm. předpoklad, že si člověk zvolí dobrovolný odchod ze života skokem z výšky druhého poschodí. 85% ()
Dobre natočená, priam až chirurgicky detailná dráma o vzťavu v kríze, kedy postupné odvíjanie príbehu je pre diváka rovnako nepríjemné ako pre postavy, a na konci som bol rovnako vyčerpaný ako oni. Je to dosť smutný film, no určite by som ho odporučil. ()
Precizně zvladnutá práce procedurálního dramatu. Právní otázka je ve filmu řešena dopodrobna, což přidává na věrohodnosti, ale i na náročnosti snímků. Skvělý výkon herečky v hlavní roli nechá otázku vinny otevřenou po celý film a dokonce i po jeho zhlédnutí. Zasloužená Zlatá palma. ()
Asi jeden z nejlépe napsaných a zahraných filmů letoška, kterého jsem skrze žánr a stopáž nejprve obával, ale prakticky od prvních scén se mu dařilo tyto předsudky rozhánět. Má opravdu skvělé tempo, neustále nahazuje nové otázky a témata a postupně odkrývá mnohem detailnější a komplexnější příběh za celým případem. I za podpory fantastických herců jde kompletně na dřeň jednotlivých postav a skrze dechberoucí dialogové scény si pohrává s jejich psychologickou stránku. Filmu nechybí ani vynikající režie, která je vysoce precizní a je tak poskládaný způsobem, jemuž není příliš co vytknout. Z pár reakcí jsem vyčetl, že po emoční stránce jde o spíše chladnou záležitost, ale právě skrze skvělou výstavbu a gradaci scén či herecké výkony (kde Sandra Huller se svým filmovým synem naprosto excelují!) to ve mně hned několikrát pozitivně zavřelo. Obecně tak musím Anatomii pádu od režisérky Justine Triet extrémně pochválit, jde určitě o jeden z nejpovedenějších filmů letoška a po úspěchu v Cannes očekávám, že i v příštím roce na Oscarech bude po zásluze oceněno. ()
Od francouzských soudních dramat ( Vrahové pořádku, Verdikt ad.) se Anatomie... liší hlubším psychologickým rozměrem vztahu mezi obětí a podezřelou i jejím malým synem, jenž se musí vyrovnat se ztrátou otce a rizikem, že ztratí i druhého z rodičů, pokud bude odsouzen. A zjistí, že matčin (a tím pádem i svůj) osud může také trochu ovlivnit.... ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Jedno z nejoceňovanějších a nejdiskutovanějších překvapení minulého roku je konečně k sehnání.. Možná nebylo nejmoudřejší se do snímku pouštět zcela bez přípravy, i třeba proto, že jsem si myslel, že jde o leteckou katastrofu (nazvěme to naivitou), ale především, že Anatomie pádu není kousek, do kterého se před spaním zažerete a třeba "přetáhnete večerku", aby jste se dobrali konce.. Přeji všem, aby viděli film co nejdříve anebo mu dali chvíli čas, jelikož teď na přelomu roku se na mě valil ze všech stran a bylo skoro až necitlivé mu odolávat, když každý pěl takové ovace. A je možná rozumnější počkat, až emoce utichnou.. Anatomie pádu je teprve čtvrtý celovečerní kousek od francouzské režisérky Justine Triet, ale že se dočká takového ohlasu, se rozhodně nečekalo, ovšem když se z loňské divácky oblíbené festivalovky stal takový hit, byl jsem opravdu zvědavý, čím nás francouzská produkce zase jednou hodlá obohatit. A zda je Anatomie pádu aspoň nejzajímavějším evropským filmem roku? No, nejen že se i na evropském filmovém rybníčku urodily lepší kousky, ale i čistě na francouzském trhu mě daleko více zasáhli perfektní Tři mušketýři.. Příběh vypráví tragický rodinný příběh, kdy poklidné žití rodiny věhlasné spisovatelky Sandry přeruší šokující smrt jejího manžela. Pryč od civilizace, kdesi v horách na odlehlé chatě je její muž nalezen mrtev po pádu z okna domu. Byla to sebevražda anebo do něj manželka strčila? A tak se rozplétá kriminální podstata celého činu a minulost páru je odhalována před zraky všech médií a veřejnosti.. Samotný úvod, v němž probíhá důkladné vyšetřování policie, se vleče a neustále divákovi klade otázku, co je ta manželka zač. Rozbor rodinného krbu, analýza podivné příčiny smrti, to má být pouze úvod k zjištění, co stálo za tragickým pádem milovaného otce od rodiny.. Jak normálně miluji ty filmové úvody, které vás pomaličku vkládají do příběhu a vy se sžíváte s postavami, tady se to nehorázně vleče. Postupné vyšetřování sledujeme skrze skoro anonymní osoby policejních detektivů, kteří tak nejsou motorem celého případu. Skoro bych řekl, že všechno divákovi zprostředkovávají samotné podezřelé postavy, které zcela normálně mají nejen citově zkreslené vnímaní, ale třeba mlží, jak se jim hodí. A jako průměrný divák kriminálek jste rychle nabytí skepsí.. Nejhorší je, když jdete k filmu s nějakým vnějším očekáváním, které ještě třeba pramení spíše z řad filmových vzdělanců, máte někdy totiž pocit, že se Vám dostane zážitku, jaký by se Vám měl líbit a mělo by na něm cosi být.. Jenže já měl u Anatomie pádu snad celou první polovinu pocit, že to nedám.. Neuvěřitelně vlekoucí se vyprávěcí tempo, pomalé dialogy, které stejně nemají větší gradaci a těm šťastnějším se pořádného rozřešení dostane až ve finální třetině. Divnej kluk, divná matka, kteří tolikrát působí citově úplně mrtvě.. A pak to přijde, film se konečně výrazně posune a příběh přehodí v čase až do samotného soudního přelíčení, v němž se má rozhodnout, co se stalo otci a zda se z synka nestane náhodou rovnou sirotek, když mu maminku zavřou za vraždičku tatínka.. Uznávám, průběh soudu je super. Nemáte ani na chvíli pocit, na čí straně je moudřejší stát. Oba právní zástupci pronášejí svoje obsáhlé monology ve snaze vylíčit obžalovanou, tak aby zapadla do jejich představy o činu. Zpětně se sice díky retrospektivnímu výkladu dozvídáme i ten "úvod", který z dané kompozice úplně vypadl a není tak nouze o napětí či emoce.. Je to ten film, kdy musíte vědět, jak to dopadne a bez toho zjištění se nemůžete pohnout dále, nemůžete jít spát, nemůžete myslet na nic jiného, ale přichází to až pak.. Mám rád filmy, které si hrají s divákem, nechávají v něm bublat teorie a je zapotřebí jeho vlastních skládaček, aby se dobral obrazu, jaký se třeba pak bude shodovat s výsledkem, jenž přednese rozřešení příběhu. Ale tohle není ten případ, minimálně ne po celou dobu.. Už jsem viděl hodně soudních dramat, takové téma vyhledávám. Žeru právnické přestřelky, i když tady jsou hodně podřízeny filmu. Ovšem stejně bych čekal víc. Bojujete o životy, rozhodujete o svobodě, rozvracíte rodinu a já chci vidět stříkající emoce postav. Tak seš nevinná ne, copak můžeš jít do vězení.. Hodně podřízeno přístupu a směru, jakým chtějí tvůrci dílo vést, a pokud vás to jako mě nechytlo vyčítejme ten severský chirurgicky odpoutaný přístup. Chce se mi brečet, jak si zdejší postavy nechaly svoje slzy pro sebe a ani na závěr nenechali ukázat, že jsou taky lidé.. Anatomie pádu se bude líbit, kdo chce být chytrej řekne, jaká pecka to byla. Já to uznám, nesedlo mi to a považuji dílo skoro za banální a mezi loňskou špičku se to nemá šanci vyšplhat. 65% () (méně) (více)