Americké psycho

Brutální satira společnosti bez emocí, ve které je Batemanovo chování jen extrémní variací na chování všech ostatních. Rozsekaná mrtvola v tašce od J.P. Gauthiera, analýzy hvězd pop-music, večere v Dorsie, kult těla a soutěž o nejlepší vizitku. Svou rezignací na veškeré "kladné" hodnoty souzní Americké psycho s Klubem rváčů a stejně jako Klub rváčů disponuje výbornými herci. Christian Bale je současná jednička - není film, ve kterém by nebyl výborný a uhrančivý, mladá Reese Witherspoon potěší své fanoušky, dobří jsou i bezejmenní představitelé wallstreetských balíků. Jen nevím, co všichni mají s Willemem Dafoem - ve filmu se jen mihne a o nějaké výraznosti nemůže být ani řeč... (04.04.2006)

Deti zbohatlíkov to majú niekedy ťažké. Napr. taký pán Bateman(osud zariadil, že o pár rokov to už bol Batman) musí v práci vylúštiť niekoľko krížoviek, vybaviť niekoľko bezvýznamných telefonátov, nakresliť zopár krvavých obrázkov a stihnúť obed s podobnou bandou ulízaných a navoňaných frajerov, kde sa všetci predbiehajú v tom, kto má krajšiu vizitku. No a večer musí pretiahnuť nejakú štetku, najlepšie pred kamerou. Má sa veľmi rád, pred zrkadlom i starostlivosťou o svoje telo trávi celé hodiny. Je niečím posadnutý a zdá sa, že vyriešiť to môže iba krvavé besnenie...Film ponúka solídny rozbor hlavnej postavy, ktorú Bale výborne zahral, no inak film takmer v ničom neprekročil hranice priemeru a záver je tak nejak divný i keď jasný ako facka. 60%. (29.03.2013)

Kritika povrchnosti životního stylu a pokřivených hodnot biznismenů z Wall Street, střižená do zábavného slasher thrilleru s podtóny černé cynické komedie. Baleovi role sociopata sedí na jedničku, film dobře vypadá a je svižně sestříhán, ale působí stejně povrchně a chladně jako kritizovaný subjekt. Třeba sexuální scény překvapí otevřeností, ale nejsou tak osobní a hlavní postavu definující, jako třeba ve Studu. Spíš jen chtějí překvapit a šokovat ve vodách hvězdně obsazeného mainstreamu. (30.06.2021)

Americké psycho je ze skupiny filmů, kterým je možné dát od jedné do pěti hvězdiček. Po řemeslné stránce je to slušně zvládnuté dílko s dobrou kamerou, střihem a zejména velmi silným hereckým obsazením, kdy většina zúčastněných hraje jako o život, a je skoro líto, že tytéž herecké výkony není možné vidět v nějakém silnějším snímku. I v malých rolích se zkrátka objevují kvalitní herci jako např. Chloë Sevigny v roli sekretářky. Problém je ale s obsahem, který je sice povrchně efektní, ale vnitřně prázdný, dekadentní - typické jsou scény z prostředí high society, nočních klubů, kde se schází mondénní krásky s jupíky v elegantních kvádrech. Zkrátka a dobře je to kýčovitá záležitost, která sice celkem věrně odpovídá stylu Ellisovy literární předlohy, ale pro mě je dost nestravitelná. Celkový dojem: 40 %. (16.06.2006)

Šikmá plocha: Zdánlivě nevinné vraždění může mít až takové zločinné konce jako pouštění Phila Collinse návštěvám. Brrr. Koneckonců, proč vlastně nevraždit? Prázdnota a povrchnost jistých, spíše elitářských než elitních kruhů, potřebuje být v jednom jejich příslušníku něčím vyplněna. Žádné dráždidlo už nezabírá, otázka smyslu života neexistuje a život těch druhých nemá vůbec žádnou cenu. Jak by mohl, když se jejich hodnota poměřuje vychytanější vizitkou. Jediné, na čem opravdu záleží, je zdání prestiže. V tom filmu nejde o jednoho psychopata, ale ve skutečnosti nejde tak docela ani o ty elitářské kruhy. Jde o kolektivní chorobu. Průšvih je, že film ve své vehementní snaze poukázat na onu prázdnotu a povrchnost (a podstatnou patologičnost - ohne sranda) sám vyznívá poněkud prázdně a povrchně. Místy se zvrhává v parodii sebe sama a vlastně nejsilnějšími momenty jsou některé okamžiky při Patrickových realizacích jeho neobvyklé záliby. Z ostatního bylo velmi působivé a "přesahující", když ve svém bytě uvádí svým gentlemansko-arogantním chováním dvě lehké ženy do těžkých rozpaků a jiné podobně laděné momenty. Jeho proslovy o ikonách hudebního popu před každou akcí jsou vychytané, ale v celku to nevyzní. Detektivovo vyšetřování to zase hází někam do rádoby napínavé kriminálky a při obligátním najetí policejního auta a následné likvidaci jeho posádky jsem už nad dílem lámal hůl. No ale to byl právě začátek nečekaného, naprosto matoucího vyústění, teprve při němž jsem pochopil příhodnost názvu Americké psycho a které má za následek přidání hvězdičky navíc. Říkám "navíc", protože ačkoli pozoruhodný závěr odsouvá mé dosavadní výtky na vedlejší kolej, přece jen už nemá sílu zpětně rehabilitovat dílo jako celek. Jestli to ovšem celé měla být parodie, tak jsem úplně z obrazu. (09.07.2011)