Pokrevní bratři

MACHO GRANDE STYLE. Výborný scénář, jenž čerpá hlavně z comicsů, hýří vtipem a debutující Troy Duffy poprvé (a zatím naposledy) servíruje jednu nádhernou akci za druhou. Nečekejte nášleh ve stylu HK kickass movies, jen levnou, ale jaksepatří efektní kanonádu ve slowmotion stylu s říznými riffy za zády, kterou čas od času probleskne výborný nápad Duffyho. Prostě paráda! Třešinkou na dortu je Dafoe v roli homosexuála-geniálního detektiva. (09.12.2003)

Takovej film pro mě. Hodně násilí, hodně střílení, hodně fuckování, hodně černého, gangsterského humoru a v hlavních rolích supercool Sean Patrick Flanery a Norman Reedus. Nesmím zapomenout na ujetého Willema Dafoe coby geniálního gayovskýho detektiva. Režisér Troy Duffy je pro mě masér, hlavně tím co předvedl při té "rekonstrukci přestřelky" něco takového jsem nikdy předtím neviděl a bylo to dost cool. Fakt maséřina, kdyby takhle vypadala filmová adaptace Punishera chrochtal bych blahem a předl jako kočka. (14.08.2006)

Stylový až na půdu. Tenhle film má všechno, co by správnej akční film měl mít. Dobrej příběh, sympatický hrdiny o který se člověk bojí, efektní a drsnou akci a sem tam nějakej ten černej humor. A navíc si přičtěte ještě pár vynikajícíh nápadů jako např. rekonstrukce místa činu. Flannery s Reedusem jsou správně sehraní a Wiliam Defoe si to celý náležitě užívá. A Troy Duffy předvedl na svůj první film excelentní práci. Jenom na začátku mi chvilku trvalo, než jsem tomu přišel na chuť a naladil se na správnou vlnu. Poté jsem si to ale jenom užíval. (14.02.2010)

Těžkotonážní masakr, vedle kterého vypadají Ritchie s Tarantinem jako nudní patroni. Duffy hýří nápady, za každou vystřelenou kulku (a že jich je) přihazuje alespoň jeden politicky nekorektní vtip a celé je to tak neskutečně naspeedované, urvané ze řetězu a přitom dokonale natočené, až mě mrzí, že Duffy zatím nic jiného nenatočil. Snad dvojka vysoko postavenou laťku udrží... (13.09.2009)

Veľmi slušný rozjazd (kombinácia Ritchieho & Tarantinovskej poetiky) sa postupne režisérovi dejovo rozpadá a dopredia naneštastie každou minútou vystupuje čoraz väčšia nútená vykonštruovanosť samoľubého formálneho experimentovania brutálneho videoklipového razenia, čím s blížiacim sa záverom prerastá počiatočná sviežosť a hravosť v opakujucú sa nudu. Záverečné moralizovanie s evidentnou snahou o hlbší významový presah to celé ešte len zhoršuje, čo je škoda, pretože film obsahuje viacero zapamätania hodných scén (jednoznačne vedie tá s mačkou) a skvelý výkon W. Dafoea. (04.10.2004)