Pokrevní bratři

Obrovské překvapení. O tomto filmu jsem v životě neslyšel, doporučil mi ho až kolega Coldrexx, a o to víc jsem z něj nadšen. Tarantino styl je očividný, ne sice tak k dokonalosti vybroušený jako u samotného Quentina, ale přesto skvěle funguje. To znamená vysoká kadence hlášek, spousta krve, divný postavy ... z nichž vyniká geniální agent FBI. Už dlouho mě nějak film takhle nezaskočil, už dlouho jsem se tak nenasmál. Paráda. (28.10.2010)

Veľmi slušný rozjazd (kombinácia Ritchieho & Tarantinovskej poetiky) sa postupne režisérovi dejovo rozpadá a dopredia naneštastie každou minútou vystupuje čoraz väčšia nútená vykonštruovanosť samoľubého formálneho experimentovania brutálneho videoklipového razenia, čím s blížiacim sa záverom prerastá počiatočná sviežosť a hravosť v opakujucú sa nudu. Záverečné moralizovanie s evidentnou snahou o hlbší významový presah to celé ešte len zhoršuje, čo je škoda, pretože film obsahuje viacero zapamätania hodných scén (jednoznačne vedie tá s mačkou) a skvelý výkon W. Dafoea. (04.10.2004)

Americké gangsterky křížené s Ritchieovskou zběsilostí, vzýváním boha jediného a těžkým fetišem na zbraně. Takhle by Vincent a Jules z Pulp Fiction zabíjeli zamlada kdy ještě věřili v JHVH a jeho ideály, a pokud by vyrůstali v praštěné současnosti a ne v retro osmdesátkách. Protože víc cool způsobem už by tahle militantní klika katolických kněží proti porušování desatera bojovat vážně nemohla. 8/10 (11.11.2009)

Všechna Scorseseho gangsterská likvidovačka lidí narvaná do celovečerního snímku. Troy Duffy servíruje každou gangsterskou vychytávku, kterou nastolil Tarantino, Scorsese, nebo De Palma, ale nevadí mi to. Pokud by BOONDOCK SAINTS zavítal do kin, stal by se kultovkou a SEVEN PSYCHOPATHS vedle BOONDOCK SAINTS působí jako laciná děvka. (26.08.2013)

Veritas & Aequitas...k těmhle slovům se snažím mít blízko, ale u takhle nářezové nejlépe řečeno asikomedie se opravdu nehodí hlubokomyslně filozofovat. Nebýt Willema Dafoea a jeho lahůdkového výkonu, dal bych těmhle pološíleným Irčanům maximálně sedmdesátku. Skvělé postavy a akce, kvalitní vtípky, nezvládnuté sesazení scén co do atmosféry (nebo možná povedený režisérský tah z rodu "umím i něco HODNĚ jiného než čekáte") a dost chabý konec, přes který se dostaneme do závěrečných titulků a od nich zase k atmosféře nebo spíš vyznění celého filmu. Jestli šlo o pokus o nějakou kontroverzi a vyvolání nějakého toho přemýšlení, nepovedlo se - paradoxně díky výborně odvedené práci. Jako gangsterská komedie totiž Boondock Saints nemají asi do tří čtvrtin stopáže chybu. I přes moje výtky a výhrady je to na 80%, protože "There is another kind of evil which we must fear most, and that is the indifference of good men." (18.10.2007)