Anglický pacient

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

„Je to jedno, čo pred to napíšete. Veľké auto, malé auto, pomalé auto... Stále je to len auto.“ Mám tony obľúbených filmov a i v čudáckych 90. rokoch vzniklo veľa výborných. Ale keby niekto za najreprezentatívnejší kus desaťročia vybral ANGLICKÉHO PACIENTA, vôbec by som nenamietal. Oscarový (9 sošiek + 3 nominácie) triumf legendárneho megaproducenta Saula Zaentza (PRELET NAD KUKUČÍM HNIEZDOM) a v poslednej chvíli kvôli finančnej tiesni pribehnutých bratov Weinsteinovcov. Nádherná piesková atmosféra je natoľko mrazivá, fascinujúca a hypnotická, že hoci sú scény z toskánskej, rozpadajúcej sa budovy uprostred krásnej prírody tiež parádne, v porovnaní s pieskovými dunami sa Willem Dafoe (napriek sľubnej scéne s prstami) nechytá. Dokonalý scenár, dokonalý Ralph Fiennes, dokonalá réžia, dokonalá kamera. Ondaatjeova kniha vyšla aj v slovenčine, ale do čítania som sa musel nútiť, bolo to veľmi nezáživné, nudné, ba až slabé. Film je oveľa, oveľa lepší. (17.09.2005)

Při sledování tohoto filmu jsem se nemohl zbavit pocitu určité vypočítavosti a kalkulu tvůrců, kteří natočili film tak, aby se prostě líbil. Ale jinak jde opravdu o kupodivu inteligentní romantický film, který je rámovaný krásnými záběry, občasnými zjednodušeními, které však neurazí, dobrými hereckými výkony a nádhernou hudbou. Přestože tento film visí převážně na formě a některé scény nepatrně sklouzávají k patosu, přesto jsem si ho užil... Dobrý kompromis, až nebudete vědět, jaký film si s přítelkyní pustit... Neurazí ani jednoho z vás:) (31.01.2008)

Když poušť pálí, když vás lidé nechápou, když válka nechce skončit a když láska nemůže vyhrát. Pak nastává chvíle, kdy kapka štěstí ze vzpomínky nebo náhodné vzplanutí v palčivé současnosti může změnit celý život. Vybroušený diamant, který je mi každým dnem od zhlédnutí bližší a pomalu stoupá mým top žebříčkem stále výše. Plejáda dokonalých hereckých výkonů a strhující nezapomenutelné drama, které tehdy Akademie správně ocenila. (05.08.2007)

Krásné obrázky, přemíra motivů a disproporčně poskládané dějové linky, které místo toho aby se doplňovaly si navzájem konkurují. Na to, jak se dva mají rádi se navíc musím koukat tak dvakrát déle, než by stačilo. Hudba opravdu není nic extra a z velké části ji mají na svědomí Bachovy Goldbergovy variace. Polovinu dojmu z filmu dělá navíc jeho konec, jinak je to velkolepá nuda. Celkem osobní hodnocení. (31.03.2005)