Vítězství ducha

Těžko říct, jak tenhle film hodnotit. Nakonec si čtyři hvězdy zaslouží, ale je to jen tak tak. Základní chyba filmu tkví v tom, že láká na boxerský film z koncentračního tábora, což je špatně, protože boxu je tu tak zhruba deset minut a vůbec tu není důležitý. Vítězství ducha je spíš epizodami z běžného života vězňů v koncentračním táboře, tudíž místy působí moc rozkouskovaně a někdy nedrží při sobě. Rozhodně to není špatný film, ale bohužel je tu znát ne moc jistá ruka málo známého Roberta M. Younga. Někdy až moc tlačí na pilu, zbytečně ždímá emoce a příliš se snaží ukázat hrůzy Osvětimi až je to kontraproduktivní. Jsou tu ale bravurní výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká Willem Dafoe, i ostatní jsou nicméně výborní. Výhrady lze mít k některému obsazení nacistů, ale to souvisí s oním přílišným tlačením na pilu. Film rozhodně za vidění stojí, jen asi na mnoho diváků nebude působit tak, jak bylo zamýšleno. Slabší čtyři hvězdy a slabých 70%. (10.03.2010)

Další válečný příběh těžící z dobové obliby boxu, která nepolevila ani v podmínkách nejtěžších. Tentokrát sledujeme osudy řeckého šampiona ve střední váze Salama Aroucha. Mimo celou řadu dalších podobných filmů lze dále doporučit i komiksový román Boxer: Pravdivý příběh Hercka Hafta Reinharda Kleista nebo film The Survivor. (12.12.2020)

Na vítězství ducha jsem se po přečtení článku o skutečném Salomonovi docela těšil. Samotný box mi ale do filmu moc nesedl. Willem Dafoe si vždy akorát zamlátil do němčoura, když mu někoho zabijí. Rodinné vztahy, krutost němčourů, box, těch témat je docela hodně, ale nejsou spolu nijak svázaná. Navíc film působí dost černobíle, když všichni němčouři jsou strašný svině. A do toho spolu ne moc související scény spojují dloooouuuuuhatánské záběry, které mají nastolit nějakou vizuální nebo emoční úroveň filmu, a u těchto scén já usnul, protože byly většinou fakt strááááášně dlouhý. (12.04.2017)

Neprávem zapadlý film, i když co do využití potenciálu je lehce nedotažený. Boxerská část příběhu je ale zjevně ve scénáři obsažena skutečně jen proto, že hlavní hrdina - skutečná to postava - byl boxer. Přitom vše, co je k vidění mimo ring, má velkou sílu, a v rukou velkého znalce diváckých mas a výborného řemeslníka jako je Spielberg by bylo na Schindlerův seznam zaděláno o něco dříve a bez trestuhodného zkreslování historie:P Banálně a nemístně řečeno "epizody" ze života vězňů a vězenkyň jsou až na krev působivé a ty lhostejné ksichty německých vojáků by byly na potlesk, kdyby to nebylo tak odsouzeníhodné. Bohužel se nějak nemůžu ubránit dojmu, že tentokrát film nestojí na výkonu Willema Dafoea (což u něj není časté), a že i mexický Maďar Edward James Olmos je tam jen proto, aby zatančil, zazpíval a ucedil nějakou tu morálně rozporuplnou hlášku, tím ale film jako celek rozhodně nepozbývá své nemalé kvality. Ode mě 80%, protože pořád by bylo co udělat jinak a lépe. (09.05.2009)

Silný příběh ne nepodobný filmu Ďáblova čísla, akorát že tam byl děj orámován stupidním příběhem, který nás poučoval o tom, že si máme vážit vlastních prarodičů, potažmo starých lidí. Triumf ducha se bez tohoto kýče naštěstí obešel a udělal dobře. Můžeme tak sledovat osud bývalého profesionálního boxera, který se bez vlastního přičinění objeví v "pekle na zemi". Jeho nejbližší padají jeden po druhém jako mouchy a postupně se jediným jeho hnacím motorem stává láska k Allegře. V tomto světě mohli přežít jen ti nejsilnější a mezi ně Salamo Arouch určitě patřil. Dohromady se musel utkat s více než 200 soupeři, přičemž kterýkoliv zápas mohl být jeho poslední. Co se týče dorozumění mezi postavami, nelámali si tvůrci příliš hlavu. Stačilo, aby Arouchův polský kamarád Janusz řekl - "Každý mluvíme jinou řečí, ale tady si budeme rozumět všichni". A od té doby si všichni rozuměli víc, než ostravák s pražákem. Největší ozdobou filmu pak je jednoznačně Willem Dafoe, za kterým bych vlezl do ringu leda tak pro autogram. Jenom škoda, že na tento film už Robet M. Young dostatečně nenavázal. (04.07.2008)