Jen pro tvé oči

Naozaj otrasná titulná pieseň neomylne hlása, že sa ocitáme v 80.tych rokoch. Je to asi jeden z mála krokov vedľa, ktorý dvanásta bondovka prináša, teda keď opomenieme fakt, že Roger Moore zreteľne zostarol. Akčných scén si tu ale užije celkom dosť, aj keď samozrejme hlavne ako pozorovateľ fandiaci svojmu dablérovi, pretože Moore hral asi len keď sedel. Hlavné ale je, že John Glen sa vykašľal na všetky snahy o inovácie a sci-fi úlety, stavil na osvedčené fígle a urobil veľmi dobre. Film nijako nevybočuje z radu priemerných bondoviek 80.tych rokov, príbeh prakticky tradičný, Bondgirl síce vskutku pekná, ale nevýrazná a prečo jedného herca dabovali po česky dvaja, to nepochopím. (05.02.2015)

Päťdesiatštyriročný Roger Moore, pardon, teda James Bond a predsa akčný hrdina par excellence. Dvanástna bondovka v poradí je jedna z mojich úplne najobľúbenejších, aj keď v porovnaní s niektorými ostatnými má vlastne len vcelku priemerného záporáka. To však značnou mierou vyvažujú parádne akčné (dobrodružné) scény (najmä lyže vs. motorky, mňam). A bondgirl? No, Carole Bouquet bola vo filme "len pekná", to čaro, ktorým by mali bondove ženy oplývať mi u nej tak trochu chýbalo, ale to na mojom hodnotení veľa nemení, lebo mne ide o samotný film, ktorý je bezpochyby kvalitný a prirodzene nenudí... (18.11.2007)

Jedna velká honička. I tak by se dal tenhle film popsat. Moore ještě stále snesitelný, i když místy mi přišlo, že vlastně ani nebyl moc potřeba. Většina akčních scén si vystačila s kaskadéry a pěstní souboje, které Rogerovi nikdy nešly, jsou omezeny na minimum. Sice se v té hromadě akce trochu ztrácí příběh, ale i přesto se mi to velice zamlouvalo. Carole Bouquet mě zaujala hodně, už jen tím, že jako jedna z mála Bondových dívek měla mozek a nedala 007 během dvou minut. Jednoznačně palec nahoru. A za vtipný úvod s Blofeldem má u mě John Glen malé plus. (02.02.2007)

Chvílemi mi připadalo, že nesleduji Bonda, ale nějakou bláznivou akční komedii. Po úletu jménem Moonraker sice ubylo "vesmírné" nadsázky, ale i tak je Jen pro tvé oči naprosto zaměnitelný Mooreův kousek s další klasickou výstavbou děje. Akční scény s šíleným osmdesátkovým soundtrackem jsou sice fajn (honička v autech a na lyžích), ale zbytek je jen povinná dialogová výplň a odškrtávání položek ze seznamu (návštěva Q, návštěva záporáka, který Bondovi vysvětlí své plány, závěr s telefonátem...). Žádná inovace se nekoná, jen ledabylé přesouvání mezi lokacemi, v nichž si Moore vždy v jiném kostýmu odbude nějakou akční scénu (nebo ji vlastně udělá dublér) a pak to skončí. (02.09.2012)

Takový Bond, neBond. Takový aseptický. Žádný sex, a v podstatě ani žádná bitka, všimli jste si? (Už chápu, proč je v Nikdy neříkej nikdy ta hláška: "Snad si zas užijeme sexu a násilí." Žádná vodka s ledem, žádné martini, žádné protřepat, nemíchat, žádné vychytávky. Dokonce snad i kasinu odolá. Slušná ústřední písnička, zapamatovatelná, ale jinak asi jen dvě zapamatovatelné scény (Blofeld hned na začátku, a potom hokej). Jinak opět na lyžích a zase blbě, a to, jak se někteří netrefí před sebe, už je zde až absurdní. Někdy jsou zde vědecké znalosti (směs kyslíku a hélia), a jindy nesmysly (utopenci nejsou nafouknutí). Co ale film zcela potápí, jsou tři až čtyři záporáci. Mankote, proč? Aby se dali postupně likvidovat, jeden za půl hodiny? Takový nezávadný Bond pro náctileté. Možná si odtud brali mustr pro svou nudu tvůrci CraigBonda. (18.07.2016)