Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hilary, starší z obou sester , hraje na flétnu, její sestra Jackie na cello. Celé dětství jsou nerozlučné. Z Jackie se stane slavná virtuoska. Ve světě se cítí sama, bez domova, bez lásky. Rodina si připadá odstrčená, hlavně méně úspěšná Hilary. Propast mezi sestrami se časem stále prohlubuje. Jackie se zamiluje do Daniela Birenboima, slavného dirigenta. A zatímco svět oslavuje jejich lásku, něco se s Jackie začne dít. Neustálá únava ji přesvědčuje, že se sama sobě ztrácí. Přestane cítit své prsty. Utíká ze světa slavných, od manžela. U Jackie propuká smrtelná nemoc - roztroušená skleroza. Slavná cellistka se stane slavným invalidou. Jak se její konec blíží, nacházejí k sobě obě sestry po mnoha letech opět cestu. (Intersonic)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (82)

misterz 

všechny recenze uživatele

Silný príbeh, no i napriek tomu mám z toho zmiešané pocity. Nebavilo ma to tak, ako som podľa ohlasov čakal. Je tu až príliš veľa hluchých miest a nezáživných scén. Okrem samotného hrania a hudby oboch sestier ma to vlastne začalo baviť až pri konci, kedy konečne prišlo aj na drámu a emócie. Výraznejšie ma zaujala iba koncepcia skladby príbehu. Na druhú stranu ale sú tu fantastické herecké výkony, hlavne v podaní E. Watson a priam nadpozemská hudba. Slabší nadpriemer. 70/100 ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

To fidlikanie dve hodiny liezlo na nervy. Aspoň keby tam občas zmenili pesničku, tak to vyzerala, že svetoznáma violončelistka hrala furt len to isté. Kvalitný výkon Watsonovej v nudnom príbehu a ani ten koniec to nezmenil. Mnoho ľudí už zomrelo na smrteľné choroby, v tomto to nič nebolo výnimočné, akurát v prizvukovaní sesterskej lásky, ktorá by však mala byť samozrejmosťou. ()

Reklama

Davies182 

všechny recenze uživatele

Úvodních čtyřicet minut je znamenitých. Ve chvíli, kdy však Jackie osloví svou sestru s těžko představitelným přáním u ní na venkově, jsem začal na snímek pohlížet úplně jinak. Vrtá mi hlavou, jestli to byl záměr (trochu asi určitě), ale Emily Watson jsem od té chvíle upřímně nenáviděl (nehledě na to, že žádná racionálně uvažující osoba jako Hilary by na Jackiin návrh nikdy nepřistoupila: aneb jak můžete nenávidět někoho, koho musíte milovat?). "Jacks" a její značně pohnutý životní osud mi byl po zbytek stopáže jaksi lhostejný, snímku se již poté nepovedlo probudit ve mě jakékoliv emoce. Cello chraň - herecky je to na výši, ale já celou dobu čekal na ten poslední záběr, ve kterém se z blonďaté sestřičky stane vypočítavá mrcha, která vše jen předstírala... A konec samotný? Nezastírám, že jsem to tak docela nepochopil, podobné filmy potřebují živou debatu :-). Z mého pohledu to bylo pravé oldschoolové zakončení hodné mistrovských děl sci-fi. Jinak ale bezvadné: začátek parádně navnadil, něco tak roztomile nevinného beze stop patosu jsem nečekal. Hudba pochopitelně okouzlující... Kdyby bylo po mém, nechal bych pouze příběh Hilary, ten rozvedl, a napařil pět hvězd. 70% Special thanx to Majda. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Pravdepodobne je to veľmi dobrý film, hodný pozornosti nielen kvôli kvalitným hereckým výkonom, ale najmä kvôli hudbe a nezanedbateľný podiel na úspechu má aj dramatickosť príbehu v jeho záverečnej časti. Jediným problémom, a to problémom na mojej strane je, že ma film nezaujal a stým sa nedá veľa robiť. Takže preto to priemerné hodnotenie. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (5)

  • Ve filmu zazní úryvky z básní „Among School Children“ od W. B. Yeatse a „Romance“ od W. J. Turnera. (ČSFD)
  • Film byl kritizován za nepřesnosti a senzacechtivost, nicméně sama Hilary du Pré, která se svým bratrem po smrti své slavné sestry vydala své paměti, film brání. Režisér Anand Tucker s oběma sourozenci vedl několik rozhovorů a podle Hilary du Pré film věrohodně zobrazuje i temnější stránku její sestry ovlivněnou roztroušenou sklerózou. Stránku, kterou prý kritici neodkáží přijmout. „Jackie, kterou jsem znala a milovala, zemřela dlouho před svou skutečnou smrtí v roce 1987.“ (TroiMae)
  • Film nebyl nikdy uveden ve Francii, aby se předešlo případným soudním sporům se skutečným Danielem Barenboimem. (ČSFD)

Reklama

Reklama