Hilary a Jackie

Strhující film, který je na můj vkus až příliš nešťastný a bezvýchodný. Ale tak to v životě chodí. Film má formu a styl. První polovina je o Hilary a druhá o Jackie. Ke konci opravdu běhá mráz po zádech z výkonu, jaký předvádí Emily Watsonová. Ale stejně dobrá je i má oblíbenkyně ze seriálu Odpočívej v pokoji Griffithsová. (10.05.2006)

Dívenky od útlého dětství milovaly hudbu. Jedna vynikala ve hře na příčnou flétnu, druhá na violoncello. Jedna byla talentovanější, druhá zase cílevědomější. Ačkoliv se jejich cesty nakonec vydaly směry, které byly nejsilnější, po letech se setkají na farmě, na které zazní podivné přání, až egoistická touha. A z životopisného kousku se stává zajímavé drama, ve kterém i nadále hraje první housle úzká vazba mezi oběma sestrami. Hudba tu má své kouzlo, výkony obou žen se dají jen chválit. Chyby by se našly, ale kašleme tentokrát na ně. (11.01.2019)

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

Tenhle film jsem viděla tak před 2-3 lety a opravdu na mě velice zapůsobil - do teď mě mrazí v zádech když si vzpomenu na některé scény, hlavně z druhé poloviny filmu.... V průběhu děje jsem postupně začala nenávidět Jackie, ale když jsem film dokoukala do konce, mísily se ve mě všemožné pocity od zuřivosti až po dojetí... cca úžasný film (30.03.2008)

4* občas se dostane i na dramata, kde se místo pro humor moc nenajde a naopak se dá z něj odnést i nějaké poučení. Toto k nim rozhodně patří, protože nabízí silný příběh a velmi kvalitními hereckými výkony. Pro zvýšení účinku nabízí pohled na stejné události z pohledu obou sester, tak lze více proniknout do chápaní různých osobností. Proto nezbývá než tento film dál doporučovat, hlavně těm, co mají rádi vážnou hudbu a životopisné snímky. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.02.2017)