Hilary a Jackie

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

Tucker natočil brilantní drama, které bere dech. Přestože film má poměrně velký spád a značné časové skoky, velmi efektivně a úsporně se mu podařilo vykreslit psychiku obou sester, klidnější Hillary a nevyrovnané Jackie. Dobře tu zafungovalo zejména oddělení děje do dvou částí z pohledu každé sestry – zapadá to do sebe jako lego. Nádherná je samozřejmě i hudba, jíž si můžete vychutnat i v oddělené zvukové stopě. (19.01.2006)

No docela me to prekvapilo (mile), sice jsem cekal kvalitni film, diky tak vysokemu hodnoceni, ale na druhou stranu, film, jehoz tema de absolutne mimo me, navic ani nevim kdo to byly nejake sestry du Pré. Pribeh je hodne promakanej, obsahuje vtipne i smutne okamziky, a skoro porad je dost emotivni, ale je dobre vyvazenej, takze tu nepusobi nic navic. Film zabira docela velkou cast zivota obou sester a konci smutnym zaverem. Herecky jsou naprosto perfektni, hlavne Emily Watson, ostatni taky nehrajou spatne, ale tyhle dve je absolutne zastinujou. Hudba, i kdyz bych si ji samu o sobe nikdy nepustil, se mi docela libila a skvele doplnovala dej. Jen tech koncertu bylo trochu moc, nijak zvlast vetsina z nich dej neposouvala, takze uz nekolikaty koncert mirne nudil. Lepsi 4*. (15.11.2005)

Dívenky od útlého dětství milovaly hudbu. Jedna vynikala ve hře na příčnou flétnu, druhá na violoncello. Jedna byla talentovanější, druhá zase cílevědomější. Ačkoliv se jejich cesty nakonec vydaly směry, které byly nejsilnější, po letech se setkají na farmě, na které zazní podivné přání, až egoistická touha. A z životopisného kousku se stává zajímavé drama, ve kterém i nadále hraje první housle úzká vazba mezi oběma sestrami. Hudba tu má své kouzlo, výkony obou žen se dají jen chválit. Chyby by se našly, ale kašleme tentokrát na ně. (11.01.2019)

Strhující film, který je na můj vkus až příliš nešťastný a bezvýchodný. Ale tak to v životě chodí. Film má formu a styl. První polovina je o Hilary a druhá o Jackie. Ke konci opravdu běhá mráz po zádech z výkonu, jaký předvádí Emily Watsonová. Ale stejně dobrá je i má oblíbenkyně ze seriálu Odpočívej v pokoji Griffithsová. (10.05.2006)