Babiččin dům

Jedna z legend porevolucniho videotrhu. Levny, ale pusobivy horror o tom, ze kazda ta rodina ma nejakeho toho kostlivce ve skrini. Film sazi predevsim na dusivou letni atmosferu, k cemuz mu dopomaha prostredi opustene pomerancovnikove farmy a pusobiva kamera. Herecky jde o klasicky standard becek osmdesatych let, jen Len Lesser v roli dedecka vyrazne cni nad ostatni. Pred deseti lety jsem se bal, dnes jsem se skvele bavil. (05.11.2004)

Přes husté listí pomerančovníkového háje, v pálivém horku letního dne spojí své ruce duchové minulosti s dávno zapomenutými hříšníky a tančí děsivý tanec stínů. V něm se evokují stará provinění, nevinnost i msta... Nevím, která poetická duše je zodpovědná za tohle resumé na obalu Babiččina domu, ale atmosféru tohohle pro mě kultovní hororu vystihuje dokonale. Poslední ze čtyř Mastorakisových hororů v našich videopůjčovnách, který mistr tentokrát jen produkoval, zato se mihl před kamerou v roli soudce. Při finální honičce v pomerančovníkovém sadu jsem si málem nadělal do kalhot. (26.07.2005)

Jde o jeden z těch spíše opomíjených filmů, který ovšem není vůbec špatný. VHS boom mě jaksi minul, takže když jsem na něj náhodou narazil na internetu, nemohl jsem odolat. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, takže jsem spíše očekával nějaký ten rodinný horor, při kterém si příjemně odpočinete a ani jsem se moc nemýlil. Tempo příběhu bylo v pořádku, jen tu byla citelně znát absence hustší koncentrace napětí a atmosféry. Na rozdíl od některých si však nemyslím, že by šlo vyloženě o nudu. Vražd je tu vážně jen poskrovnu, ale když k nim dojde, stojí určitě za pozornost. Především pak běsnění Brinke Stevens a její „naháněná“ svých dětí napříč pomerančovým sadem. V těchto chvílích šla kvalita atmosféry rapidně nahoru. Mohlo se sice ještě přitvrdit, ale na to zřejmě nebyli peníze. Tvůrci se tak rozhodli všechno vsadit na psychologickou stránku scénáře, ale i tady by se dalo najít několik trhlin. Zvláště když se spousta důležitých momentů odehrává mimo záběr kamery, nebo je přeruší střih. Babiččin dům si sice mezi své nejoblíbenější filmy nezařadím, ale určitě jsem jej neviděl naposledy. Ztráta času to určitě není, ale nic víc nežli průměrný horor taky ne. 60% (25.02.2015)

Tohle byl ve své době skutečný hit, což je z dnešního pohledu asi dost nepochopitelné, ale tehdy to byl prostě trhák. Přitom když se na to člověk koukne, tak tam nenajde v podstatě nic, co by stálo za zapamatování. Ba naopak, dočká se mizerných hereckých výkonů, uspěchané kamery, nedotažených scén a slaboučkého příběhu. Jediným světlem v tmavém tunelu, ve kterém se tenhle film pohybuje, je hudba, která docela ujde a pozvedá film kousíček nad hladinu úplné žumpy. Ale já prostě jinak nemůžu. Když si vzpomenu na tu hrůzostrašnou kvalitu VHS nahrávky s tím příšerným dvojhlasým dabingem... Jenže to tehdy nikomu nevadilo. A všichni jsem to mlčky doslova hltali, kousavše si nehty. Někdy se mi po té době trošku stýská. :-) (06.02.2011)

I přes ostřesný "legendární" rychlodabing OK3 jsem si snímek nakonec i užil. Po seznámení s postavami jde i rychle k akci a divák začíná pídit, co se vlastně děje. První větší postavou je bezesporu děda, který si tento status udržuje až do konce. Sourozenci David a Lyn přicházejí na scénu pořádně až později, ale právě i díky nim mě snímek i v klasických honičkách nenudil. Zápletka je příjemná, originální a pro mě aspoň nebyla hned prohlédnutelná. K tomu si snímek dokáže atmosféru vybudovat a udržet. Nicméně, i když se jedná o příjemnou nostalgickou věc, celkově Grandma's House extra nenadchne (ale to spíše díky provedení, kdy temnější atmosféra by snímku pomohla), ale ani trochu neurazí. (16.04.2013)