Příběh z Bronxu

'' This is just another Bronx tale... '' Jedním slovem? Dokonalost. Po skončení závěrečných titulků mě napadla jediná věc. Proč ten člověk proboha nerežíruje filmy dál ? De Niro šéfuje celému placu, i když je ''jen'' na pozici herce a tentokrát dokázal, že zázraky dokáže i na režisérské židli. Celá partie, rozehraná mezi De Nirem a rovněž výborným Palminterim, je geniálně protkaná morálními otázkami, skvělým soundtrackem a dvěma mistrovsky znázorněnými rozdílnými světy, které jsou si tak blízko a přitom na hony vzdálené. To vše dostane divák naservírované od legendy (nejen) mafiánské tématiky, která zde otiskla 25 let svých zkušeností s filmovým průmyslem. Co víc si přát ? 101%. (28.11.2010)

De Niro ve své prvotině nikam nespěchá. V uličkách a bytech newyorské chudinské čtvrti Bronxu šedesátých let zatím lidé prožívají nejrůznější příběhy. De Niro vybral ten, který nás zavádí do rodiny autobusáka Lorenza a který vychovává a bezmezně miluje devítiletého Calogera. Právě jemu vražda za bílého dne a „dobrý skutek pro zlého pána“ paradoxně poslouží, aby se dostal pod ochranu místního mafiána Sonnyho. A jeho vliv na mladého hocha sílí. Na De Nirovi je znát, že pečlivě sledoval a poslouchal rady velikánů Leoneho nebo Scorseseho. I když pomalým tempem, přesto předkládá působivý příběh podle divadelní hry Chazze Palminteriho (který výborně ztvárnil Sonnyho), nesoudí, nehodnotí, jen vypráví a sklání poklonu místu, které tak dobře zná. Cením si také toho, že se De Nirův film neroztříštil pod nánosem desítky vedlejších postav (což se u daného žánru poměrně často stává), ale soustředí se výhradně na ústřední trio.. Silné charaktery, slušné dialogy, výborná atmosféra a hudba, skvělí herci, sympatický humor (sázkař-smolař přijde na dostihové závody) i mírná škobrtnutí (místy klišé nebo tu a tam až příliš optimistické vyznění některých scén).. Moc dobré!! (13.01.2012)

Poutavý a smysluplný příběh z Bronxu šedesátých let, kterým nás provádí režijní debutant Robert de Niro poháněn velice silným scénářem, poutavou muzikou a excelentní atmosferou, kde černoch s bělochem v jedné ulici nedokáže vydržet ani minutu a právě v této ulici probíhá život jednoho malého kluka, který zachrání mafiánského bosse výborně zahraného Chazzem Palminterim, který stojí i za samotným scénářem. Sice je ke konci příběh průhledný až hanba, ale i tak je natočený se vší vervou a odvahou, že si zaslouží stát mezi ostatními veledíly odehrávající se v mafiánském prostředí Ameriky. --- Jak bílej chleba... a teď jsou z nich topinky. (21.03.2007)

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)

Přímočařejší, jednodušší a svižnější film, než jeho slavnější mafiánští příbuzní, no mně to vůbec nevadí, spíš právě naopak. Divákova pozornost není zbytečně rozptylována milióny vedlejších důležitých postav, příběh se soustředí pouze na hlavní trojici a dokázal si tak udržet mou pozornost, která má jinak u mafiánských filmů tendenci mizet. Ale stejně, zalíbení v tomto žánru nikdy nenajdu. 8/10 (10.01.2011)