Příběh z Bronxu

Musím se přiznat, že k tomuhle filmu jsem měl silnou nedůvěru. Nakonec to ale bylo neopodstatněné. Není to klasická gangsterka, pokud to vůbec gangsterka je. Je to příběh jednoho kluka z Bronxu - nic víc, nic míň. Možná se maličko hraje na emoce a De Niro mohl svůj příběh víc vypointovat, ale svoje bohaté zkušenosti využil, aniž by nutně kopíroval některého z velikánů, pod nimiž pracoval. Nostalgie Tenkrát v Americe a vyprávění jako v Scorseseho gangsterce se příjemně a nenuceně prolínají. Velmi silné čtyři hvězdy, které by někdy mohly atakovat i tu pětku. (07.06.2010)

Bravurní mafiánské drama, které se ubírá velmi netradiční, za to zajímavější cestou. Prostředí Bronxu sedmdesátých let je vykresleno perfektně, stejně jako charaktery všech postav. Chazz Palminteri, jakožto "bůh" Bronxu, hraje s velkou jistotou a přesně do své role zapadl. O tom, že Robert De Niro je skvělý herec ví jistě každý, ale to že je i výborný režisér nám dokázal hned při svém režijním debutu. Ještě bych vyzdvichl miniroličku pro Joe Pesciho, který je právem považován za jednoho z nejlepších vedlejších herců všech dob. I když Příběh z Bronxu není známý jako Kmotr či Mafiáni, tak rozhodně mohu všem jen doporučit, neboť se jedná o prvotřídní mafiánské drama................ (17.06.2008)

To že je Robert De Niro skvělej herec jsem věděl, ale že je i výborný režisér, to vidím poprvé. Scénář i dialogy skvěle napsané, každá postava má svůj charakteristický rys povahy a uvažování, atmosféra pohlcujicí. Po delší době film, který mě do děje vtáhl a pustil až u závěrečných titulků. [8/10] (26.04.2009)

,,BYL JSEM SICE DLOUHO PRYČ, ALE TEĎ SE TU O TO BUDU STARAT. KDYBY JSTE NĚCO POTŘEBOVALI“..... Bronx, svět sám pro sebe. Všude je odsud blízko, ale vlastně daleko. Rok 1960, to byly zlatý časy. Bronx žije svůj vlastní život a my můžeme nahlédnout do italský čtvrti pohledem nejdříve malého, později dospívajícího Calogera, kterému se dostává dvojího vzdělání. Škola a ulice. Jestli bude i dvojnásob chytrý, to pozná až později...... režijní debut R.D.Nira nás zavádí do prostředí, které je mu velmi blízké. Naráží na rasismus, snaží se ukázat, co je úcta a co strach. Nezdálo se mi to až na výkon 9ti letého F.Capra až tak mimořádné. Samozřejmě, De Niro to zvládl na výbornou, ale já to beru jako normální příběh z nenormálního prostředí, doprovázený hudbou 60tých let. (08.07.2006)

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)