Cikáni jdou do nebe

Filmu jsem se vyhnul, když byl "nový" (Rusové, Cikáni, Gorkij - to šlo příliš dobře dohromady), teď jen letem světem pro orientaci. Film socialistického romantismu má snad všechny vady, které vizuální příběh může mít, od jizdy na koni až po čarovnou lásku. Osvědčené romatické prvky se nasypou do osudí, a pak se jen tahá - samozřejmě se mezi to vloží "něco méně obvyyklého". Písničky z někdejší Bessarabie jsou ovšem chytlavé a tak - jako muzikál je to přece jen únosné (opravdu jsem přepínal od písničky k písničce). (25.06.2019)

Romantizujúci prístup k zobrazeniu rómskej menšiny na prelome predminulého a minulého storočia moldavského režiséra Emila Loteanua mi pripomenul prístup nemeckých filmárov k tématike indiánov v eurowesternoch. Všetko o živote etnika sa dozvedáme cez dosť výrazný režisérsky filter, čiže vieme si urobiť obrázok o ich útrapách, avšak to sme sa dozvedeli aj v príbehoch o Winnetuovi o apačoch. Ak máte takýto prístup radi, ak dávate prednosť estetike filmu pred realitou, tak môžete byť nadšení. Dejovo nevýrazné, tu ide viac o zobrazenie rómskej duše, ktorú viac zaujíma (podľa tvorcov) žitie pre okamžik v podobe spevu a tanca, ako strach o živobytie a budúcnosť. Realita bola asi odlišná, ale ako pocta rómskej kultúre je film uspokojivý. (13.04.2014)

(SSSR) Ke klasice, jakou CIKÁNI JDOU DO NEBE v režii Emila Loteanu (dle povídek Maxima Gorkého) bezpochyby jsou, lze přistupovat několika různými způsoby, ale ani jeden z nich není zcela uspokojivý. Z hlediska zařazení do proudu lyrického filmu, na jehož pomyslném vrcholu by byla díla Sergeje Paradžanova, by se na jednu stranu mohlo ocenit zpřístupnění náročnější poetiky širší divácké obci, na druhou stranu to vede ke zjednodušení symboliky až na banální úroveň a inklinaci ke kýči, kdy se ale mnohé záběry dají odůvodnit jako neodmyslitelně spjaté s určitým folklórem. V případě přihlédnutí k dobovému kontextu je nezbytné se pochvalně vyjádřit k tomu, že vzniklo dílo, které pojednává o svobodě, ale ústřední téma je podáno tak, že se ztrácí v nánosu čirého estéctví, kdy lze mít potěchu pouze z povrchových znaků. Nejproblematičtější je pak přístup daný tím, kdo jak smýšlí o etniku a jak je schopný při hodnocení přihlédnout či naopak odhlédnout od svých předsudků či (světo)názoru. Film bez jakýchkoliv pochyb na romské etnikum nahlíží značně romantizujícím způsobem, což může u méně tolerantních jedinců vést k odmítnutí (reprezentace přece neodpovídá žité i mediální zkušenosti posledních let), zatímco ti tolerantní si spíš potvrdí převažující názor-klišé o cigánské duši, temperamentu a muzičnosti, aniž by byli schopni reflektovat to, že jde o jinou formu rasismu (reprezentace přece odpovídá černobílému vidění, které je lakováno na růžovo). Pokud bych měl možnost volby, raději si samostatně poslechnu na nějakém nosiči vpravdě kultovní hudbu Yevgenie Dogy, než abych znovu sledoval prostoduché, přepjatě dramatické vyprávění, které nemá daleko ke kýči. (23.01.2011)

Nádhera,nádhera, baladická hudební nádhera. Rómští lidé, kteří nade vše milovali svobodu a nezávislost. Krádež koní považovali za samozřejmou součást svého života, nikoliv za zločin. Nádherný film. Viděla jsem jej v r.1976 v kině, nyní jsem měla možnost koupit si ho na DVD. Nic neztratil na své kráse a melodičnosti. (05.11.2007)

Pěkný, poetický a romantický příběh. Krásně natočeno, ale něco tomu chybí. Když to srovnám s českým trapným Romingem, tak je tohle mistrovské dílo, ale dokonalé rozhodně není. Jsou tu krásné barevné kostýmy, ježdění na koních, putování s cikány a jejich odhalená duše, ale především konec se vzpírá jakémukoliv mému chápání! To je šílenství! Ten je moc i na cikány. A potvrzuje, že zbraně nepatří do rukou dětem. (19.04.2008)