Dospívání po americku

Přišlo mi to celkem fajn. Hodně na mě zapůsobilo, že to bylo životopisný. Spoiler: Kdyby to byla fikce, tak by Leovi nejspíš ten prst ukousl a Leo by ho zabil a to by bylo na mě zbytečně přehnaný a předvídatelný. Jediný co mi vadilo byl ten konec. Jak se najednou sebrali a odkráčeli vstříc novým osudům. Bez ničeho, bez peněz, bez balení...Tomu navěřím ani za mák :) (04.11.2016)

Autobiografický snímek, což se dozvíme až na konci. Ovšem takovéhle ztvárnění autobiografie je naprosto skvělé. Leo jako vždy na vrcholu. Velmi výraznou roli zde hraje Robert De Niro, sice ne příliš kladnou, ale přesto ji zahrál výborně. A Ellen Barkin? K té jde snad jen dodat, že má charisma a je krásná a nikdo jiný by se do tohoto filmu více než ona nehodil, je sice z pohledu ženy smutné, že je skoro celý život sama a když už je s nějakým chlapem tak je to hajzl, ale přesto je její povaha nadmíru volná a optimistická. Nejvíce mě pobavil účes dospívajících chlapců dané doby, museli mít Elvise opravdu hodně oblíbeného. (25.02.2012)

Leonardo DiCaprio ten samý rok natočil i Co žere Gilberta Grapea. A byl tam stejně přesvědčivý jako tady. Tudíž o jeho hereckém talentu nemám nejmenší pochybnosti. Robert De Niro je tu za dalšího ukázkového magora, Ellen Barkin za zoufale se snažící a situaci moc nezládající matku. Scénář není nijak objevný či překvapivý, režie je celkem slušná, ale rozhodující jsou opravdu herecké výkony zmiňované trojice (90%). (23.02.2007)

Vyklubat se ze skořápky, postavit se na vlastní nohy a roztáhnout křídla bývá pořádná dřina. To celé bude mít hlavní postava hutně komplikované, jeho matka se vdala a svěřila ho na několik týdnů do péče otčíma. Počáteční výměny jsou celkem pochopitelné a požadavky zcela oprávněné. Ovšem poté se začne projevovat skutečná otčímova povaha, impulzivní primitiv a krutý despota se na uzdě dlouho neudrží a nachystá adolescentovi hodně velké sousto k sežvýkání. Polepši se nebo chcípni. (13.12.2015)

Samozřejmě nemám rád to, čemu se říká "amerikanizace života" nebo schovávání všech kulturních projevů pod jednu zástěru (mohé sice láká se pod ní podívat, ale jiní zase ví, že tam nic neni. Na druhé straně pohled na film jako "Dospívání po americku" je pervertovaný  a nesmyslný. Tohle se může stát kdekoli, mírou je pouze dosažení příslušné míry brutality. Trojúhelníkový půdorys je hodně sevřený: žena je neschopná žít samostatně a když promrká všechny své peníze z prvního manželství, s úlevou vleze do druhého), jejím druhým manželem je psychopat (o kterém se bohužel nedozvíme téměř nic, snad, že to o sobě ví či to tuší, ale považuje to za běžnou realitu jako všichni psychopaté), oba vychovávají kluka, kterému není co závidět, ale má tuhý kořínek. Nakonec dojde k očekávané katarzi a útěku. Jsme opět na zastávce greyhoundů. Je to opravdu konec nebo jen další začátek? (04.03.2023)