Obsahy(1)
Jak vypadá život dětí, které dostanou větší svobodu ve svém životě a vzdělávání? Co se děje ve školách, kde hodiny nejsou povinné? A co když děti nechodí do školy a rodiče je doma do učení nenutí? Je možné rozšířit respektující výchovu i do oblasti vzdělávání? Může vůbec vzdělávání založené na dobrovolnosti fungovat? A jaké jsou s ním v Česku zkušenosti? Na tyto a mnoho další otázek odpovídá dokument Svobodné děti, který vypráví příběhy českých rodin a škol na cestě za větší svobodou v životě i vzdělávání dětí. Film Svobodné děti Zdeňky Šíp Staňkové a režiséra Jana Minaříka představuje průřez tematikou svobodného vzdělávání, který v Česku dosud chyběl. Tento přístup si získává čím dál tím větší počet stoupenců jak v České republice, tak i ve světě. (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (10)
Zajímavý pohled na vzdělávání, které se bohužel většinou hodí pro profese, které nemusejí být "od do" v práci mimo domov (kancl, fabrika). Pro malé introverty, génie či málo "ohebné" děti asi super. Další, co mi výrazně chybí a vlastně se vůbec v dokumentu nedozvíme, co z takových "domoškol" vlastně vyleze za lidi. Chápu, že zatím těhle "absolventů" asi nebude moc, ale chtělo by to odlovit nějaké dvě tři firmy a zjistit, jak s takovými lidmi vychází "standardně vystudovaní", jaké jsou jejich plusy a mínusy. ()
Téma za pětihvězdí, podnětů bezesporu nemálo a díky za ně, ovšem dokumentární zpracování - totiž kýžené sestříhání sdělení - mi navzdory docela úctyhodné stopáži připadalo vlastně poměrně nesoustředěné, rozskákané a proti všemu zjevně osobnímu vkladu až odtažité... Snaha to vše líbivě pospojovat je možná odpovědí na můj jediný skutečně kritický dotaz, přesto - proč prosím ten nonstop vlezlý hudební podkres i všude tam, kde slovům a zkušenostem spíše ubírá na váze a smyslu, než že by je umocňoval?! ()
Dvouhodinový vhled do životů lidí (a děti jsou taky lidi), pro které je svoboda jednou z nejvyšších hodnot. Jak říká jedna z protagonistek, Gábina Ježková, úplné svobody ve vzdělávání se u nás bohužel kvůli státnímu monopolu na tvorbu (nejen vzdělávací) legislativy a její vynucování nedá dosáhnout. Dá se jí však přiblížit, a to jak na institucionální úrovni ("svobodné" školy bychom u nás spočítali na prstech jedné ruky), tak zejména úrovni individiální - prostřednictvím domácího vzdělávání. Tedy alespoň prozatím, než si stát i na tuto - dnes tak trochu šedou zónu - došlápne. Divákovi, který zná dění kolem Svobody učení, Svobodného přístavu, zná kanál Důvěřujeme dětem či úžasné přednášky paní Nováčkové, toho dokument zase tolik nového nenabídne. Pro ostatní to je skvělý vstup do králičí nory :-) Zasloužilý počin! ()
Ta myšlenka je sice zajímavá, ale ne, není to pro všechny děti. Jsou děti přirozeně inteligentní, se zájmem, které vzdělávání, třeba i to samovzdělávání baví, chtějí se něco nového dozvědět a naučit a mají zájem. Pro ty je tento styl asi ideální. Jenže kolik takových dětí opravdu je? Je to spíš menšina a kdyby se tohle zavedlo celoplošně, tak tu bude běhat ještě víc pologramotů, kteří nemají ani ty základní znalosti, protože na co? Maj google že jo. Nechat dítě si vybírat takovou cestu, které ještě nemá pořádně žádný rozhled a znalosti a tudíž nezná dopad na budoucnost a na sebe obecně, je prostě blbost. To dítě může říct, že by rádo něco zkusilo, že má zájem nebo touhu, ale pořád je na tom rodiči, aby zhodnotil nebo dítěti nastínil, co to může v budoucnu způsobit. Domácí a volná výuka není pro každého a neznám moc dětí, které, kdyby měly tu možnost, tak by se šly dobrovolně učit, když zrovna nemusí. Ta úprava školního systému je určitě na místě, tam je změna potřeba, ale tohle je cesta pro minimum dětí. Z toho důvodu mi to poselství filmu nesedí. Zvlášť, když někdo přizná, že kvůli tomu žije z ruky do huby, protože nemůže chodit normálně do práce. Což nezní, jakože mu to úplně vyhovuje. A stopáž filmu je taky zbytečně dlouhá, kolem hodiny by bohatě stačilo. ()
Ve škole určitě nejde "jen" o učení, ale především o socializaci jedince a tím i o rozvíjení a upevňování společnosti. Srovnatelnost kvality výuky v té podobě, jak se vyvíjí nějakých 200 - 300 let od časů Jana Ámose Komenského není náhodou stejně jako koncept schola ludus tohoto českobratrského biskupa. Koncept, rozvíjený ve filmu, je použitelný pro 1-maximálně 2% populace a i to s velkou obezřelostí. Z druhé strany v normální škole podporují tuto hravost a improvizaci zájmové kroužky, družiny, organizace mladých typu skaut nebo Pionýr, ale také invenční pedagogové. Podobné snahy jsou staré 100 - 200 let; ani v tomto ohledu nejde o novinku. Ale to nejpodstatnější - kázeň, samostatnost, zodpovědnost - z výuky nesmí vymizet. Stejně tak jako kontakt s vrstevníky. Dětství i mladost jednoho dne skončí - i pro ty, kteří pro takovou mají dost peněz a dostatečně vyvinutou inteligenci. A pak nebude čas na to ptát se, zda se nám to, co se po naší dospělé dospělosti bude vyžadovat, líbí nebo ne. Druhou možností je život v degenerujícím ghettu. ()
Zajímavosti (1)
- Dokument se tvořil od ledna 2020 do června 2022. Původně měl mít pouze 60 minut. (janminarik)
Reklama