Studený bufet

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých. (23.09.2016)

Šustintelektualism coby zjev společenský.¬         Neoblibuji uměleckou osobnost Gérarda Depardieua; to je bod dolů, který přidávají jiní. Zbývá slušné herectví, taktéž režisérské vedení, dramaturgie. Zbytek je šust, takyumělecká šumařinka, domluvená předem hra mezi francouzským hochintelektuálským tvůrcem 'Studeného bufetu' Bertrandem Blierem a "náročným" divákem.¬                 Ze zásady nevyzdvihuji dva druhy uměleckých počinů: takové, kde vizuál je Bůh a nahrazuje vnitřní hodnotu, a ty, kterých vnitřní hodnota je vystavěna na neživotné konstrukci snobského a tedy nezvládnutého intelektualismu. Pod druhý druh spadá i Studený bufet, kteréžto dílo silou své snobskosti řadí se směle po bok Vesnici indického středostavovského šarádisty M. Shyamalana, Pouhé formalitě italského šikuly Giuseppe Tornatoreho nebo Fontány newyorkského intelektuálního experimentátora Darrena Aronofskyho.¬                 Protipól tohoto umělého jako umělá hmota intelektualismu vidím ve skvěle a zajímavě (a, dobrá zpráva pro naše šustintelektuály, také patřičně nepřístupně) podaném kriminálním thrilleru výtečného dánského postmodernisty Larse von Triera Prvek zločinu, nebo ve snovém mysteriosním dramatu Ztracená dálnice snuvého intelektuála a mistra přaden, původem montanského umělce Davida Lyche, nebo v kriminálním dramatu Zlá krev francouzského intelektuálového umělce syrového života a jeho krásy Leose Caraxe, nebo v mysteriosní kriminální hříčce Hranice ovládání jemného, decentního a svojského ohijského intelektuála Jima Jarmusche. Předpokládám, že výčet ukázek je natolik reprezentativním vzorkem intelektuálního a zároveň obsahově nesnadno přístupného filmu, že by mohl přesvědčiti naše šustintelektuály o tom, že jsem osoba schopná odečítati a rozuměti pozadí náročných snímků.¬                 Skutečná společensko-umělecky objektivní hodnota díla postiženého nepravdivostí na kterýkoli způsob, to je i na způsob umělé neživotnosti, nemůže býti nikdy dobrá, byť ve vyvedení jakkoli jinak výborném.¬                 Po přečtení několika komentářů (od jiných než mnou prověřených sledovaných osob) jsem usoudil, že počet nenapravitelných šustintelektuálů je značný, a že tedy nemá smysl pokračovat dál.¬                 Kdo z šustintelektuálů se bude pohoršovati nad mým názorem na tento snímek, ten nechť se podívá na průměrné hodnocení horního tisíce uživatelů na IMDb, které činí 61 % (zde na ČSFD to je 76 %). (15.11.2018)

Zakládám si na tom, že jsem jiný než ostatní uživatelé a tak bych se chtěl, na rozdíl od ostatních, při hodnocení tohoto snímku vyhnout slovu absurdní. Jenže ono to nejde, protože absurdnější záležitost jsem v životě neviděl. Ale ono stačí přijmout myšlenku, že vrazi nemohou být zavíráni do vězení, aby nezkazili ty nevině odsouzené a hned tento snímek začne dávat smysl. Nožovrah, ženovrah a policejní komisař střílející smyčcový kvintet, jsou zkrátka naprosto skvělou trojicí, která sice občas nikoho nevraždí, ale vysoký stupeň zábavy udrží po celou dobu. (02.12.2014)

Studený bufet je další méně známý film s Gerardem Depardieu v hlavní roli. Tentokrát se Blier pustil do černohumorné, na hranici absurdity a surrealna balancující komedie, kde nic není, jak má být, kde zločin stíhá zločin a kde vše je prošpikované vražednou noční můrou ústřední postavy - nezaměstnaného podivína Alphonse Trama (Depardieu). Ten bydlí se svou manželkou v chladném paneláku, kde se setká se starým inspektorem (režisérův otec Bernard Blier) a časem též s vrahem své manželky (Carmet), s nimiž provádí ty nejneuvěřitelnější zločinecké kousky. Příběh samotný je zdá se nepodstatný, postrádá klasickou logiku kriminálních příběhů, zato je plný nejrůznějších symbolů, s jejichž významem si má divák lámat hlavu. Podobný přístup Blier zvolil už ve filmech Buzíci, Připravte si kapesníky a ostatně též v Kdybych byl špion. Film je to zajímavý, nemá sice takový spád jako skvělí Buzíci, ale přesto je to pozoruhodný film, v němž Depardieu podává jeden ze svých skvělých výkonů. (02.10.2006)

Tento temný surrealistický kousek vzácně koresponduje s Buňuelovým o pět let starším Přízrakem svobody. Také ve Studeném bufetu již svět zřejmě prošel svoji zkázou, ale lidé si toho, vzhledem ke svému chování, vůbec nepovšimli. Klasické životní hodnoty jsou relativní a často zcela postaveny na hlavu. Nezaměstnaný a možná i vrah Alphonse Tram (Gerard Depadieu), který je ztělesněním zuřivého surrealistického odporu vůči práci, policejní inspektor Morvandieu (Bernard Blier), další surrealistické ztělesnění, tentokrát nenávisti vůči hudbě (po scéně, v níž se pokusí inspektora zavraždit pomocí komorního kvarteta, ten se však ubrání pistolí: "Postřílel jsem ty šmidlaly“ ) a vrah Tramovy manželky (Jean Carmet), tvoří nesourodou trojici přátel, žijících v neustálém strachu z jakéhosi neurčitého pronásledování. Film se z dobrých tří čtvrtin odehrává v noci, podstatnou roli v něm hrají kulisy takřka liduprázdného La Défense. Až v závěru se trojice hlavních hrdinů přesouvá, nebo spíše uniká kamsi do lesů, ale útěk je marný, ani příroda je neochrání před (ne)spravedlivou pomstou. (14.11.2006)